Manoa Memo Paris

Dvě vůně v jedné:
1. Dřevitá, nasládle pryskyřičná vůně s tónem perníkového koření a hodně sladké lékořice. Nevím proč, ale víc než parfém mi první dvě hodiny evokoval hustý lektvar (přesněji řečeno balzamovací lektvar na mumie).
2. Po dvou hodinách pak jemná sladce kořeněná vůně s trochou sušených lučních květin.

Ta první část je výrazná, originální, nositelná jen pro silné osobnosti. Ta druhá je jemná, lehká, teple mazlivá...

Ambrová vůně, která je vytvořena krémovou tonkou, myrhou, nebo spíš její sladší a trochu méně zakouřenou variantou opoponaxem, jemně koženým labdanem a vanilkou. Sice na začátku probleskne čerstvý citrusově šťavnatý zázvor a bergamot s cypřišovou větvičkou, ale po vytvoření ambrového akordu je vůně spíš lineární. Procházka po kamenných zbytcích dávného města Manoa, podle legendy města zlata v říši Inků, jižní Amerika, slunce, zlato, to sedí. Kousek hřejícího zlatého slunce, které vás v zimě zahřeje.

Citronová zmrzlina na syté, zlatavé, drhnoucí pryskyřici s bylinným (Sergeova polívka) až cypřišovým akcentem, po delší době zmrzlina roztaje v poledním slunci kdesi ve vyprahlé jihoamerické stepi (neptejte se proč, asi jsem o někde vyčetla, ale mám asociace s různými Tenochtitlány, Tijuanami a spoustou ještěrek, za což asi může flakon..) – suchá tráva, suché keře, hlína, pár stromů, z nichž prýští pryskyřice, a možná nějaká ta rozvalina aztécké pyramidy. Vůně zlatá a plná slunce.