Melodia Sospiro

Kapesník se soplíkově zelenou vyšitou růžičkou v cípu ,zapomenutý na dřevené podnožce horského hotelu zařízeného ve stylu Artdeco,flaška absintu,kilometry sjezdovek,mazání na kolena vylité na zašlé parkety,lyžař oděný po vzoru Verešové-ve značkovém tuze drahém stříbrném overalu jež takměř neumožňuje pohyb ale vypadá faaakt hustě,fialový Tictac pro svěží dech a hurá na další jízdu,ledový vítr bolí do tváří,štípe do očí až k slzám,to je fičááák!

(bulharská růže zamíchaná do peprmintové žvýkačky,tón zvlhlého lakovaného dřeva,bonbonková fialka,vanilka,sladkost pro sporťáky,nic co ti přilepí palčáky k rukám,ylang bez banánu-tvoří jen hustotu vůně,mírně štipkavé koření,potřebuje pohyb a lidské teplo jinak to v našem vztahu drhne,poměrně netradiční pojetí,líbí se mi)

V podstatě jde o kořeněnou, lehce orosenou růži. Ta nám pod kapkami „banánového“ ylangu rozkvete do sametova, čemuž pomáhá i trocha nasládlého fialkového pudru. Přidruživší se pačuli zase dodá růži vlhkou zemitou hloubku, ylang po odeznění ovocných tónů zase hřejivou mýdlovost. No a pak už tu najdeme jen kapku mléčného santalu. Ten by při troše fantazie mohl představovat mízu uvnitř dřevitého stonku, který však vzápětí uschne. A pár krystalků nahořklého karamelu bychom zase mohli považovat za trny naší růže. A to je asi tak všechno.