Memoir Man Amouage

Tahle vůně není žádná třasořitka - hned od začátku je to silák: nejprve zavalí útokem vysušeného i pomalu usychajícího rozdrceného nasládle hořkého pelyňku. Poté temnota v podobě ohořelého trámu v závěji prašného popela ze spálených bylin. A nakonec se usadila do podoby kousků kouřovou pryskyřicí obaleného dřeva suchého vetiveru pohozených na nasládle zakouřené kůži. Ta síla a hustota vůně je s ohledem na EdP ohromující.

Dnes mě tahle vůně naprosto zklamala,před časem jsem co "slepáka" příteli koupila Bvlgari Black Orient,počin páně Morillase(určitě bude superr) ale nevoněl mně ani jemu,skončil v tašce do posilky.Zelené zakouřené nasládlé dřevo,tohle je kvalitnější a vzhledem k tomu jak smrdí tak jistě nepůjde smýt,asi jsem na ni vlastně neměla chuť,zkusím ji jindy-přece si pamatuju jak je krásná... :(

30.10.20
vůně sladkého doutnajícího dřeva,vůně vzpomínek v tichosti,závany svěžesti z potěchy, je v ní mlaďoch od táboráku ale žádnej špindíra(absint s mátou), je v ní muž elegán s kytičkou v klopě(levandule, růže), je tam náruč prarodiče,teplá a konejšivá(tabák,kůže)víš že Tě vždycky rád vidí a usmívá se všema vráskama obličeje jen na Tebe(ambra,vanilka)
...takže krásná je

Vůně začíná ve stylu Yataganu (Caron) nádherným hořkým pelyňkem a vlhkým dýmajícím kadidlem, postupně se však vydává cestou suchého dřeva okořeněného pepřovým tabákem a sládnoucího hladkým santalovým dřevem, podobně jako v parfému Opus 1870 (Penhaligon's). Je to povedená pánská vůně, která chováním odpovídá spíše parfémovému extraktu než parfémové vodě: její vývoj je pozvolný, projekce střední až slabší, výdrž kolem 8 hodin při 30 °C.

Jak víme, podle propagačních materiálů se inspirací pro oba Memoiry stala básnická sbírka francouzského básníka Charlese Baudelaira „Květy zla“ a hlavně báseň o černé labuti, která prý má představovat jakousi temnou stránkou člověka, má být jeho alter egem, vede ho do jeho memoárů, jenž byly napsány dávno před jeho narozením. Cílem tedy bylo především vytvořit temné vůně s květinovými a dřevitými aspekty. I když v případě pánské Memoir se zase až tak o květinách příliš hovořit nedá.

Začíná vůní nahořklých zelených bylinek, jehličí a osvěžující sladké máty. Netrvá však dlouho a jehličí s mátou nám zasype hromada černého popela („mramorové“ až „prachové“ kadidlo), smíchaného s rozdrcenou levandulí. S trochou fantazie bychom to přesto mohli považovat za popel, z něhož se nám černá labuť jako bájný Fénix teprve zrodí a jemně štiplavou levanduli za její hořké slzy.

Tuhle vábivě ponurou atmosféru umocňuje zemitý kouřový vetiver se špetkou sušeného tabáku a jemně drhnoucí kůže, stejně tak vlhké zemité a mechové tóny. Proti tomu pak jako paprsky ve tmě působí slaďounký mléčný santal s „pudrovým“ pižmem. Osobně mi sice víc vyhovuje dámská verze, kde jsou ta labutí křídla víc kompaktnější a mohutnější, nicméně se opět jedná o dokonalou souhru světla a stínu přesně jako v promo filmu k vůni.