Moonlight Pana Dora

Ač to bude znít jako protimluv, tak je to svěží vůně bílé čokolády. Hladká hustá pižmovo medovo čokoládovo kožená hmota, do které někdo vysypal krabičku Tic-Taců nebo kovový chlad. U této vůně jsem neměla pouze vzorek, ale odstřik. Na první počich se mi líbila velice, ale postupem času se mi přejedla a vystoupil z ní nějaký chemický ambrovo chladný kovový tón.

Hned v úvodu mám rovnou nasládlou ambru s výraznou kombinací ovocných (od boku nějaké červené bobule, plus trochu chrupek) a kožených tónů. Když je vůně hodně vychlazená, vychází na mně sladce a chemicky, ohřátá na pokojovou teplotu je znatelně lepší. Ambra pak přechází do pořádného kusu dřeva s tříslovinově kyselkavými podtóny a v této podobě vydrží několik hodin. Někdo by možná řekl, že to dřevo je v určitých momentech lehce spálené horkým železem. Vůně je držák, ale v chladném počasí na mě nemá extra vývoj a působí nekomplikovaně, většina složek z vrchních vrstev se ani neukáže. Ze skupinového testu vyšlo, že ta sladkoambrově-ovocně-kožená kombinace je pro neznalé těžko zkousnutelná a je potřeba ji důkladněji načichat. Takže trochu záludná vůně, pro mě ne úplně snadno postihnutelná a určitě kus, který potřebuje najít svého specifického nositele.