Odeur 71 Comme des Garçons

Květy promoklé na kost, vodnaté, dužnaté, vodou nasáklé, ztěžklé a přesycené k prasknutí. Křupavá, vláknitá zeleň, v ní mýdlovitá bělost mámivě jedovatých květů, navinulé duběnky a červený roll-on Fa z devadesátek. Neonové světlo uvězněné v čiré vodě. Tak trochu Warhol. Tak trochu Joji a jeho Slow Dancing in the Dark. Výsledek syntézy růžového světla, železité vody a pop-art/urban něhy newyorského nočního klubu.

Už samo složení (prach ze žárovky, elektrický topinkovač, hlávkový salát, hlinitý louh, inkoust, pastelky, stonek anděliky, toner do kopírky, spálené kadidlo, bříza, špinavá baterie, lišejník z vrby) naznačuje, že jde o velmi, ale opravdu velmi, atypickou vůni. A ono tam skutečně většina z toho je (hlavně ten horký prach). Není to žádný odpuzující zápach, ale zároveň to ani není vůně, kterou bych se toužila vonět. Pod pojmem "parfém" si představuji něco úplně jiného...

Mělo by jít údajně o antiparfém. Osobně v ní z výčtu slibovaných vůní nacházím zaprášenou horkou žárovku, chladnou a ostrou kovovou čepel, s níž se snažíme nasekat najemno bobkové listy a koriandr a tužkové odřezky. A tím vším se jemně proplétá vůně konvalinek. Možná to zní zajímavě, ale vlastně je to docela nuda.