Olfactory Digressions: Fum Bravanariz

Papírová krajina ohmataného leporela a silueta lesa vyřezaná carvingovým nožem do plátku pomerančového želé v čokoládě. Celá scenérie jest pak nabodnuta na pryskyřičnatou jedlovou větévku a rituálně sežehnuta nad plamenem ohně ilegálně zapáleného v březovém háji, rozhostilo se sucho a rozdělávat oheň je přísně zapovězeno. Hořím lépe než Nácíčkova cikorka, víš... //If you, if you could return, don't let it burn, don't let it fade...//

Vůně, kterou Hall Newbegin nikdy nevytvořil, ale cítím v ní jeho vnímání a rukopis /chybíš nám, Halle/. Je tu sladká aromatická zelenost, ale není syrová a čerstvá, ne, je papírově měkká a nasládlá, jako suché větvičky, byliny a slunečným časem vysušený mech, do této herbářové atmosféry se vkrádá tón hipsta kavárny Coutume na 47 Rue de Babylone, pomerančová sladkost a pražená obilná i kávová zrna, dokonalá harmonie a disbalance v jednom, fúze dvou vesmírů ve velmi klidné a pomalé božské částici všehomíra.