Oriental Express / Oriental Extreme Thierry Mugler

Vybaví se mi stará skříňka ze dřeva s líčidly. Trocha pudru, trocha staré krémové rtěnky, která se otiskla všude, kde se dotkla. Sypký a suchý pudr, který skoro nutí ke kýchnutí, je až dusivý. Rychle krabičku zavřu, ale trochu se dostane i do vzduchu. Bazalka mi do toho všeho nesedí už vůbec. Přes to všechno musím uznat, že je vůně pěkná, nakonec i krásná, když se do té prašné kompozice přidá vanilka. Má neskutečnou výdrž. Nakonec nevím, proč se divím. Mugler je pro mě synonymum pro divné. Jeho vůně mají nápad, zvláštnost, ale jsou nenositelné. Minimálně pro mě.

Mně Oriental Express projede na začátku i zastávkou zemitého a mrkvového kosatce, pak se doputuje k pudrovému kosatci s balzamickou ambrou, vanilkou a krémovým santalem s tím, že mně nakonec vlak zastaví v bazalkovém poli se solným květy. Sranda je, že ten kosatec, ani ta ambra tam vlastně nejsou. Asi bych jí nenosila, musím ovšem říct, že tahle jízda mě vážně pobavila. Oriental Express mi způsobem zpracování totiž konečně připomíná klasické Mugleroviny jako Alien a Womanity.

Ambra? Kosatec? Pudr? To všechno se na vás vyhrne. Orient expres dostane zelenou a asi bude projíždět různými krajinami. Nejdřív zemí pudrového kosatce, potom zemí balzamické ambry a zemí vanilky, zemí krémového santalu a pak se tempo vlaku natolik zrychlí, že všechny krajiny splynou v jedno krásné orientální království s králem Kosatcem v čele.
Krásná kosatcovka bez kosatce a ambrovka bez ambry. Tak to se povedlo.