Oud Immortel (Eau de Parfum) Byredo

...nic.
...z toho nic po pár vteřinách začne vzlínat tenoulinký proužek kadidla zajímavě šmrncnutý limoncellem a špetkou karmadamonu.
Lehce živočišné, velmi jemně navalující.
Tmavé, temné pačuli, starý mech - někde trouchnivějící, tlející,
starý tabák, špatně skladovaný, s malými, s různou intenzitou petrolejově zabarvenými mapkami(jo, plesnivějící)...
Vlhkost a tlení. Všeho.
Vlhkej nevětranej kostel na pobřeží nebo u vody... Protože vše, co je dřevěné, hnije...

No, oud...jak se to vezme - spíš dřevo v podobě dřevitého prachu se sladkým růžovým pepřem, posléze dřevitý prach s kadidlem v podobě sladkého kouře i sladké pryskyřice se k oudu přiblížil akorát tak na dostřel. Téhle oudovky opravdu netřeba se bát - je spíš vůně dřevitá...a povedená.

Tak já tam kůži necítím, natož (lehce) živočišnou... nakonec ani pačuli ne. Ani neprší :-) Je to jen obrázek čerstvě nařezanejch polen borovice, vysychajících na sluníčku kolem ohniště - ve kterým doutná větev jalovce, kterou se někdo pokusil uhasit limoncellem :-) a odněkud ještě zavání ten kardamom...
Nádhera.

Vůně má být vystavěná kolem oudu, ale vůbec se ho nebojte, tohle totiž nevoní jako typická oudovka, s klidem ji považujte za oud pro sraby. Jeho vůně (lehce živočišné kůže a páleného dřeva) je totiž rozptýlená ve sladce svěžích citrusech a štiplavém kardamomu. Po té se nám oud pro změnu schovává do zahrady s nasládle vonícími orosenými růžemi a půdou nasáklou deštěm (pačuli). I kmeny okolních stromů jsou stále navlhlé (dřevo). Je tu i malé zahradní jezírko obložené mechem – krásné chladné „sametové“ tóny chypre. A jelikož už déšť ustal, je potřeba se na závěr trochu zahřát a zapálit hromadu sena, která se nám tu najednou zjevila.