Palo Santo Carner Barcelona

Nad ohníčkem, ve kterém žhne cedrové i guajakové dřevo, se zahřívá nádoba s mlékem, vanilkou a kapkou rumu. Směs je okořeněná anýzem, muškátem a hřebíčkem a vzniká hustý karamelový krém. Až z ohníčku zbude jen trochu kouře, položíme nádobu k vychladnutí do trsu vetiveru, aby krém dostal i slaně oříškovou příchuť.

V překladu "svaté dřevo" pochází ze stromu s botanickým názvem Bursera graveolens, který roste v Jižní Americe. Bývají mu přisuzovány léčivé účinky jak po fyzické stránce, tak prý uvolňuje ducha a mysl, takže se s oblibou používá jako vykuřovadlo. Při spalování vydává silnou sladkou vůni. Co jiného tedy od Carner Barcelona očekávat než gurmánskou vůni a to velmi povedenou.

Palo Santo voní po rumových perníčcích se švestkovou příchutí (davana). Právě se pečou v troubě. Jeden plech těchto kouřících dobrot jsme vytáhli a přendali na dřevěný vál (směs guajaku a cedru), abychom je ozdobili bílou polevou, kterou jsme chvilku předtím umíchali z kondenzovaného mléka a bíločokoládové tonky.

Hned vedle perníčků pak leží svazek sušené citronové trávy a rendlík, v němž jsme před chvilkou rozpustili na plotně slaný karamel - jedna z nejzajímavějších kombinací vetiveru s kapkou citrusů, vanilky a benzoinu, na jakou jsem dosud narazila. Z počátku jsem jí podezřívala z průměrné projekce, ale ne, ona postupně nabírá na síle a houstne a drží několik hodin.