Papyrus Moléculaire Maison Crivelli

První dojem: Mladý kopr ve sluncem vyhřátém skleníku.
Hned v úvodu výrazně nastoupí měkké zelené, kořeněné stonky. Zeleň je korunována jemným koprovým a mrkvovým tónem, zdá se mi, jakoby se překlápěly až lehce do cedru. Toto vyznění si u mě podrží skoro po celou dobu, snad jen ke konci se ostřejší kořeněnost zjemňuje. Cigárka ani kosatec se na mé kůži patrně nekonají. Celá kompozice působí nezvykle, skoro jsem si při čekání na poště připadala nepatřičně, i když se mi vůně ve své prostřední a závěrečné části dost líbí.
Shrnutí: Soukromá bylinková zahrádka pro období mezi jarem a létem.
K použití: Decentní, ale umí zavonět i do okolí, když se jí chce. Slušně znatelná na suché a studené kůži vydrží lehce přes čtyři hodiny.

Myslela jsem si, že nejlepší Crivelli je Iris Malikhan, ale možná to ještě přehodnotím.
Tenhle papyrus se sice nejprve tváří suše travnato-dřevitě, stroze a minimalisticky, ale netrvá dlouho a začne se zakulacovat sladkou mrkvičkou s nahořklým, na prach rozemletým koriandrem a jemnou kouřovou elemi, je najednou plný a suše nasládlý, připomíná vůní sojový suk a odřené rohy nábytku z dřevotřísky a zahřátou kůži vonící ráno kosatcovým pudrem a večerní cigaretou. Z nějakého důvodu mi rovněž evokuje měkčí Hiris od Olivie Giacobetti (vintage modrý flakon) pár hodin od navonění.
Ne, nejlepší Crivelli není Iris Malikhan, protože tomu to zkazí závěr. Papyrus Moleculaire jeho závěr korunuje.

Zážitek: objevení pudru z kořene papyru se skupinou tetovaných žen kouřících doutníčky cigarillos. Ve spolupráci s Leslie Girard.

Jak je někde zmíněna Molecule, tak se děsím - po zážitku s otravnou Molecule 01 (Escentric Molecules) a Iso E Super. Tato vůně je však krotká. Zprvu zeleně suše dřevitá, jako obyčejná procházka listnatým lesem, nebo promnutí polosuchých zelených listů mezi prsty, později kořeněná a trochu mléčná jako bílá míza v dužnatých stoncích.