Poivre (Extrait de Parfum) Caron

Vůně hřebíčku, zpočátku pronikavá a slibující proměnu v krásný karafiát, bohužel hřebíček po chvíli podivně zhořknul a zplastovatěl... aby se objevil v bylinné podobě - jako suchý karafiátek v květináči, který jsme zapomněli v létě zalévat, až dočista uschnul. Ve snaze zachránit aspoň vůni, můžeme usušené karafiátkové stvoly a květy umístit do misky, spolu s několika hřebíčky. Jako pot-pourri k provonění místnosti nebo bytová vůně by to bylo dobré :)

V době svého vzniku prý byla Poivre poměrně revoluční peckou podobně jako Tabac Blond. Ale jeho reformulovaná verze, která se mi dostala do ruky mi už tak temná kořeněná a chyprová nepřipadá, byť se jedná o čistý parfém. V podstatě není o nic víc nebezpečná než např. Lutensův Vitriol d’œillet.

Tedy na začátku je tu jistá poměrně velká nálož štiplavého pepře a hřebíčku, která se tváří temně a vytahuje na vás svoje černé prašné pazoury, jenže poměrně brzo jí dojde dech a propustí do popředí trochu povadlou mýdlovo-pižmovou růži. Tahle unavená dáma se naštěstí po jisté době vzdálí a místo ní přichází sluncem prohřátý karafiát, zaprášený pepřem tentokrát už jen jemně.

Na rozdíl od Lutense tu máme navíc jemný kouř z pryskyřic a suché dřevo a jakési nesmělé škytání chyprových tónů (to i spousta současných chyprovek toho umí nabídnout mnohem víc). Nezbývá než si jen smutně představovat, jak krásná musela být s větvičníkem a doufám, že i živější růží, protože tady se to u Caronů na rozdíl od Farnesiany nebo Tabac Blond nějak nepovedlo.