Privé Figuier Eden Giorgio Armani

Vůně fíků, spíš zelených, mírně trpkých a ve spojení se svěžím citrusem v začátku, působí jako svěží koktejl. Brzy se dá úplně jiným směrem. Sladká ambra se středomořským tónem kokosu a stopa květů kosatce. Přestane být výrazná a pouze fíková a stočí se ke gurmánce.

Svěží vůně zelených fíků a zelených listů - začátek je výhradně ve fíkové "režii". Postupně se ale začaly vkrádat tóny čaje s mlékem a se suchou oškrábanou omítkou smíchanou s najemno nastrouhaným kokosem. Až sem žádný zázrak. Jenže stačila půlhodina a objevily se fíky v jiné podobě: v černém čaji s pořádnou porcí smetany.....Eau Parfumée au Thé Rouge jak vyšitá.

Kromě inspirace středomořskou přírodou název vůně naznačuje i spojitost s Edenem z Bible, neboť jak všichni víme, Eva s Adamem se po snědení ovoce ze stromu rajského zahalili právě do fíkových listů. A vzhledem k tomu, že k tomu došlo vzápětí po snězení, existují určité teorie, které říkají, že tím plodem musely být fíky a označují fíkovník za božský strom a vylučují tak jiné teorie, které v souvislosti s ovocem ze stromu rajského hovoří o jablku.

No ano, fík je to boží, pořádně masitý a šťavnatě mléčný s trochou svěží zeleně a hořkých citrusů na začátek. I ten čaj k němu, prohřátý ambrou je osvěžující, no bohužel jako jerry se tam i mně na chvilku vkradá ta omítka. Po jejím zmizení fíky příjemně zesládnou, ještě víc zkrémovatí a přidá se k nim i několik větviček. Jenže ani za ten pěkný konec tomu tu zedničinu nemůžu odpustit.