Privé Vert Malachite Giorgio Armani

Takhle si představuji přesně vůni, která má zelený malachitový flakón! Souznění obsahu s obalem je stoprocentní. Petitgrain s pomerančem zajistí "zelený" pocit a vůně bílých květin mi tu připadá chladná (taková hřbitovní), kamenná. Výdrž na mojí kůži je excelentní, ruka navoněná okolo sedmé večerní znatelně voněla ještě v 8 ráno.

Keď zelený, tak zelený a tento rozhodne zeleno začína! Jemne nasládlo zeleno, nepriečne zeleno, veľmi, veľmi príjemne zeleno. Srdce je rovnaké ako u malachitu červeného, len viac rozvíja zelený motív z úvodu. Zakončenie je rovnako útulné, len menej teplé, zato sa k nim pripojí aj ľalia a celú vec už predebatujú v trojici.

Zpočátku voní nahořklou svěžestí pomeranče. Potom už se dostává do popředí bílá kytice v čele s pomerančovým květem, jasmínem, kokosovou tiaré a tropickým ylangem s vůní přezrálých banánů, které společně vytváří dojem opalovacího krému. I samotná lilie se tu chová poměrně krotce a je příjemně proslazená vanilkou. Jen se za tu cenu strašně rychle vytrácí.

Směs bílých květin, ve které postupně převládl dřevitý jasmín s trochou sladkého pudru. Na Armaniho privátní řadu trochu málo...a jako unisex pro mě ne zcela představitelné.

Jasmínová vůně. Po krátkém hořkopomerančovém úvodu s pár zelenými lístky a kouskem dřevité větvičky je tady nejdřív lilie s ylang ylangem a vytvoří dojem sluneční lilie, jak ji známe například z Lys Soleia. Ale jasmín už jim šlape na paty a stane se brzy dominantně opulentním. Časem přibere sladký balzamický tón a nakonec i kapku zakouřené vanilky. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že v ní něco chybí. Kdyby tady bylo aspoň trochu dřeva, nevytrácela by se (i když velmi dlouho) tak zapomenutelně.