Qetora Zohar Pictura Fragrans

Cítím složky tak, jak jsou vyjmenovány: u rozprašovače všechny vůně z hlavy parfému ostré, v srdci zakulacené kadidlem, myrrhou, sušeným ovocem a příjemným fíkem. Hyacint ani opoponax, natož tousty teda necítím. V DD vše uhlazují ambra a santal, takže se vůně stává klouzavou, útěšnou, až chumlací. Všechno skvěle vyvážené se prolne a úvodní podoba s Rudis od Nobile1942 je po hodině jemnější a hladká. Výdrž na mém zápěstí 7-8 hodin. ......Nedá se nic dělat, musím sem přenést překlad popisu vůně od zajímavé americké značky Pictura Fragrans:
Kdysi, v době Babylonu, když se lidstvo odvážilo pozvednout ruce k nebi, byl vzduch naplněn kouřem qetoretu, posvátného kadidla. Jeho úponky se stoupaly jako nevyslovené modlitby a spojovaly hlasy mnoha lidí v jednu velkou píseň. V posvátném jazyce aramejštiny se říkalo, že qetoret nenese jen vůni oddanosti, ale i tíhu naděje – obětinu neviditelnému, most mezi pozemským a božským.

Ale když věž padla a její kameny se rozptýlily po zemi jako úlomky rozbitých snů, hlasy lidstva utichly. Jazyky, které kdysi zpívaly v harmonii, nyní mluvily v nesouladu, jejich významy byly ztraceny, jejich modlitby rozbity. Posvátný kouř se už nestoupal jako jeden celek; bezcílně se vznášel, neschopný unést tíhu tolika rozdělených srdcí. Každá duše zůstala nést svou vlastní sféru zármutku, valila ji vzhůru v samotě a namáhala se proti tichu, které nahradilo posvátnou jednotu.

Přesto uprostřed ruin Babylonu zůstal žhavý uhlík. Říkalo se, že tento uhlík, nošený v srdci qetoretu, uchovává vzpomínku na dobu, kdy byl svět celistvý. Ti, kteří se odvážili ho hledat – vedeni vůní osvícení – objevili hlubokou pravdu: že kadidlo nestoupá proto, aby dosáhlo nebes, ale aby nebesa přineslo na zem. Jeho vůně byla slibem, šepotem ve starodávném jazyce, připomínajícím lidstvu jednotu, na kterou zapomnělo, ale neztratilo.

A tak se zrodila Qetora Zohar – nádoba pro světlo v kouři. Je to vůně starodávné moudrosti a naděje, připomínka toho, že i v naší oddělenosti jsme spoutáni vzpomínkou na to, kým jsme kdysi byli a kým se ještě můžeme stát. S každým nádechem jeho vůně se duše probouzí, ne proto, aby znovu postavila věž, ale aby si představila novou harmonii – ne z kamene a malty, ale z ducha a lásky.

Jak stoupá dým z Qetory Zohar, nese s sebou ozvěny babylonského snu: aby nás vůně jednoty inspirovala k vytvoření budoucnosti, kde bude odstraněna tíha rozdělení a vzduch bude opět naplněn vůní naděje.