Rima XI Carner Barcelona

Nejdřív sladce kořenitý kardamom provzdušněný mátou, mihne se tu i perníkové koření, pak vše překryje nasládlá pudrová vanilka s kouskem ovoce. Vůně vyznívá vyloženě dámsky, nic pro mne.

Vůně je inspirovaná verši básně Rým XI španělského básníka Gustavo Adolfo Bécquera. Sbírku Sloky psal v letech 1858 - 61 své lásce Julii Espínové, kterou platonicky a nevyslyšeně miloval.

Rima XI ("Rým XI")
Já jsem rozdychtěná, jsem tmavovláska,
já jsem věčný symbol ženy vášnivé.
Touhou po rozkoších kypí moje láska.
To mne stále hledáš?
- Ne, ne, tebe ne.

Já mám čelo bledé, já mám copy zlaté,
já ti nekonečné štěstí mohu dát.
Já mám pokladnice něhy vrchovaté.
To mne stále voláš?
- Tebe nevolám.

Já jsem sen, jsem prázdný, neskutečný přelud
ze světla a mlhy, pustá chiméra.
Nemám tělo k duši, nemám duši k tělu,
nemohu tě líbat.
- Ty přijď a buď má!

...Píšou, že "nás okouzlí mystickou a smyslnou vůní s ničivou mocí skrytou pod vyzařující nevinností, uchvátí a přiměje na ni nikdy nezapomenout".
Hmm. Nějak se s tím pompézním popisem neumím popasovat. Ve vůni je cítit především hřejivá vanilka. A pak spoustu koření, které ji dělají opravdu zajímavou. Z nich nejvíce vnímám kardamom, ale když se lépe zaposlouchám, tak pro mě více vyčnívají třeba i skořice a máta. A "zaposlouchám" říkám záměrně proto, že je to opravdový koncert složek, které se proplétají v takové harmonii, že vytáhnout jen jednu z nich je velmi těžké. Vůně není sladká prvoplánově jako laskomina, spíše je nasládlá jako vzácné dřevo, nebo lahodná jako neslazený mátový čaj. Na zimní období je určitě ideální díky té hřejivosti, ale už se těším, co se mnou provede zkouška v letním povětří.

Evokuje mi dětství na venkově, cítím babiččinu dřevěnou skříňku s veškerým voňavým kořením, co ho měla - i s takovou tou mírně mastnou zatuchlinou. A v koutě tuším láhev nesladkého, o to hustšího ovocného sirupu a jeho vůně s míchá se zvířeným prachem všeho toho koření a mletého muškátového oříšku.
A do toho dnešní nálada mírně bouřkového večera tuto vůni skoro pohádkově doplňuje.

Byla inspirovaná stejnojmennou básní španělského pozdně romantického básníka a prozaika Gustava Adolfa Becquera, pojednávající o jisté femme fatale. A stejně jako Tardes, El Born nebo Palo Santo, i Rima XI obsahuje gurmánský tón V tomhle případě jde o velmi chutný lískooříškový nugát. V úvodu je posypaný praženým kardamomem, suchým šafránovým prachem a čerstvou mátou. Už po několika minutách ale toto koření zmizí a místo něj nugát promícháme se sladkou, najemno namletou skořicí.

V další fázi jej nalijeme do dřevěných misek (muškátový oříšek, santal a cedr) a přikápneme do něj malinko červenoovocného sirupu (jasmín sambac?). Jak se pak vůně dál rozvíjí, nugát se pozvolna pod vlivem ambry začne proměňovat ve vanilkový krém se sušenou smetanou a lehkým popraškem bílého pižma. Jen by bylo fajn, kdyby šla víc do prostoru - má dosah jen pár centimetrů od kůže - a držela déle než tři hodiny.