Rose & Cuir Frederic Malle

Tato parfémová variace na růži není můj šálek kávy, ale přesto jí neupírám jistou originalitu. Úvodní tóny jsou až větrově svěží a vnímám v nich i nasládlou balzamičnost s trochou zeleně. Brzy se objeví cosi růžově květinového, co má asociovat aroma růže, ale je znát, že královna květin to není. Přidává se kožený akcent, kterému se daří ubrat na sladkosti a přeladit celou skladbu na lehce maskulinní notu.

...růže v mýdle...
Dekadentní nápad, vícevýznamový...
...proužek cigaretového kouře, noha přes nohu a jehly...
...ženské tělo se velmi zlehka a jen tak mimoděk otřáslo chladem a hned jsou její drobná ramena přikryta mužovou koženou bundou, ještě teplou jeho tělem...
Vůně začíná růží s červenorybízkovou kyselkavostí, je to příjemné, osvěžující a neinfantilní.
Po pár vteřinách je bobulovité ovoce pryč a objeví se křehké a měkké aldehydové tóny provzdušněné delikátně drhnoucí pelargonií...
...a někde vzadu vnímáte jakoby rozžvýkaný, hodně naměkčený a vanilkou jemně nasládlý vetiver.
V podstatě - vůně pro femme fatale.
Opravdu
(a nebo klidně pro tomboy...)

Pokud má někdo rád vůni růžových stonků + listů (a na květech mu až tak nesejde), tohle by mohla být trefa do černého. Rose & Cuir voní jako čerstvě nařezané růžové stonky s polámanými lístky, hozené do trávy poblíž keře černého rybízu. Je to velmi zelené, mírně brčálové a nahořklé. Ne nepříjemné. Musím říct, že vůně má v sobě zajímavou svěžest a nijak mě neobtěžuje. Zároveň ale ani nepřitahuje. Svěženka pro ne-svěženkářky, které občas chtějí sáhnout po něčem lehčím. Překvapivě vytrvalá.

Už dlouho mě vzorek vůně nebavil tak, jako dnes Rose & Cuir. Od začátku krásná růže a kožené tóny (přitom ani růži, ani kůži jsem v parfémech nikdy moc nevyhledávala). Úplně jsem viděla ty květy na růžovém keři, ale žádná sladká romantika, když to je zdrsněné koženou temnotou. A pak jsem si uvědomila (stejně jako uživatelky v předchozích recenzích), že se ta vůně mění, hýbe se, každým okamžikem. Jako by ten růžový keř ožil, větve se ovíjejí jako šlahouny ďáblova osidla, květy kývají a říkají: už tě máme! a nohy ve vysokých kožených botách stojí jako přikované. Prostě takový neskutečný výjev z fantasy na téma Šípkové Růženky. Jakmile jsem si uvědomila, že ta vůně je divná - možná i zlá - tak se tenata růžového keře proměnily a naopak uspávaly. Jako to ďáblovo osidlo, když ovíjelo Harryho Pottera a jeho kamaráda Rona v pasti a Hermiona na ně křičela: nehýbejte se! Když se budete hýbat, zabije vás to rychleji! :)
No ale musela jsem jít do práce, tak jsem se cestou nechala ovíjet kromě zimního kabátu a šály také Růží & Kůží. Pohledy lidí okolo byly zvláštní, bohužel nevím jestli tak ohromené, nebo šokované. Každopádně pouhé tři střiky se do prostoru šířily znamenitě.

Během dne už je vůně celkem neškodná, přitom hezká a je znát kvalita (přímo bio). Což u vůně růží nebývá pravidlem, navíc pokud je tam i rybíz. Právě rybíz se ve vůni postupně objevil a začal převažovat. To už jsem si vyhledala složení vůně a zjistila, že ta růže, která na mě ze začátku působila až psychedelicky, je vlastně pelargónie. Jsem tak blbá! Místo růže a kůže prostě pelargónie a rybíz. Mistři parfuméři umějí kouzla a já se zase nechala nachytat! Přitom je to TAK jednoduché - rybíz vytuněný květinami, na nové kožené kabele, později poprášené pudrem. Po několika hodinách je vyloženě pudrová a má ovocně kořeněný šmrnc.

Ale růžový olej tam určitě taky někde je... :)

S geraniem jsem se definitivně skamarádila v Opusu X a Rose & Cuir moji náklonnost jen potvrdila. Jsem ráda, že se neukázala být opulentní růží a la velká noc. Protože tak dokonalá směs strohé, a přesto provokativní elegance mi přinesla úplně nový pocit z vůně. Svěžest a hutnost, zralost a trpkost, uspořádanost se stopou rebelství, to je Rose & Cuir na mé kůži a strašně mě baví.
Na pánech bude velice krásná, ale ženskou svádivě odtažitou stránku reprezentuje rozhodně neméně kompetentně.

Růžový keř. S květy, které jsou kořenitě a ovocně citrusové a pepřově pikantní. Stonky s listy z černého rybízu. Dřevitý kmínek z vetiveru, který mizi v suché teplé půdě. A nakonec se ukáže i kůže.
Sladkohořká vůně. Drsně elegantní.
Líbila by se mi na upraveném gentlemanovi ve vlněném obleku na míru s bílými manžetami vykukujícími z rukávů, na ruce klasické hodinky s koženým řemínkem.
Ale rozhodně to není vůně pouze pro pány.

První zkouška: Trochu růže s rybízem, geraniem a pepřem, postupně kyselkatí a zelená, cítím tam chvíli i ten kmín. A trny. V závěru mám kyselou kůži. Tak nevím...
Edit:Jak se ochladilo - změna! Rybízová růže. Je tam. Svěží. Krásná. I s trny... A pak celou noc závany jemné kůže. Mňam!

Ellenův rukopis je evidentní, podoba s Kelly Calèche mě udeřila do nosu hned na první přivonění, ale tahle vůně je na rozdíl od rustikálně vyznívající Kelly poněkud uhlazenější a vytříbenější.
Začátek je semišově hebká růže. Kožené zahradnické rukavice v proutěném košíku s čerstvě nařezanými růžemi, které se nějakým záhadným kouzlem změní v trsy krvavě červeného rybízu s trpkou chutí. Rybízové bobulky popraskají a najednou z nich jsou zrníčka z granátového jablka. A je tu další metamorfóza, neboť kuličky rybízu se zbarví do oranžova a stanou se z nich svazky jarních karotek se zelenou natí. Kouzelný košík přetéká tou pikantní svěžestí, dokud se posledním zaklínadlem jeho obsah nevyprázdní. Zůstaly jenom ty kožené rukavice...
A vynořuje se ještě jedna parfémová reminiscence, a to Vaara.

Na první nádech pěkná, mladá, svěží růžička, taková ta rozkvétající, bez otravných přídavků koření, pačuli nebo citrusů. Rychle se však ztratí a prim převezme obrovská hromada černorybízových bobulí, které jsou zpola sladké a zpola nakyslé a jsou smíchané rovným dílem s květináči plnými jemně kořenitých muškátů, včetně jejich dužnatých listů a stonků, hrdě vystavených na parapetu, že přes ně ani nejde vidět z okna ven. A ono to nestačí, ono to graduje, graduje víc, graduje dál, naprosto extenzivně se to rozpíná a přebíjí všechno. A potom, asi když už to předvádění se stačilo, se tahle kombinace pelargonie a bobulí černého rybízu slušně usadí v koutě a pustí občas ke slovu i tu růži. A možná někde daleko za humny je ta kůže jako mlžný opar.

Má v sobě jakýsi tón typický pro Hermes a trvám na tom, že mi připomíná Kelly Caleche (což možná budu jediná) a že Ellena se tady rozhodně nezapře.

Očekávali jste lehkou svěží růžičku ve stylu Rose Ikebana? Smůla. Očekávali jste dámskou koženou kabelku a růži jako takovou? Dvojitá smůla. Pro vytvoření růžového akordu použil mistr Ellena citrusově kořenitou bourbonskou růžovou pelargónii z Equipage Geranium se špetkou pepře a doplnil ji nezralou broskví. Nebyl by to ovšem Ellena, aby ji přece jen trochu neosvěžil prostřednictvím černého rybízu.

A to musím vyzdvihnout, jelikož nepoužil černorybízový sirup, který obvykle vyzní bonparově, ani hromadu rybízového listí, ale autentické rybízové bobulky, mezi něž se mu kromě ojíněného zeleného lístku přimíchal i zapomenutý kosatcový kořen, cedr a suchý vetiver z Bois d´Iris. A tím vším se prolíná jemná vůně zapomenutých dámských kožených rukaviček.