Satyricon O'Driù

Variace na Viviennin Budoár,ovšem tohle je pokojíček svobodného pána,nevětraná místnost plná pachu neřesti,u postele plný popelník,sklenka s drahým koňáčkem políbená rudou rtěnkou,propálený peršan,polité parkety co vržou i když po nich plují malé dámské nožky,na sametovém polštáři ulpěla její jemně pikantní karafiátová vůně Paloma Sacreé,odešla tiše a pořád tu je,mnu hustej kouř...
(živočišný kmín,zalkoholovatělá švěstka,štiplavé koření,sladký vanilkový dým,dehtová bříza,utišující hojivost heřmánku,špinavá provokace)

Inspirací k této vůni se staly fragmenty antického románu Gaia Petronia Arbitera a rovněž stejnojmenný slavný film Federica Felliniho, který je jakousi středověkou road movie mladíků Encolpia a Ascylta světem plných hostin, orgií a výstředností. A přesně takovými divokými bakchantskými parfémovými orgiemi je i Pregoniho Satyricon.

V první fázi bylinnými tóny evokuje obilnou sklizeň, aby vás následně uvrhla do bahna březového dehtu, z nějž vás po rozvoní vytáhne na hostinu, kde se podávají lepkavé datle, kandované švestky a kakao. Pálí se tu myrha, která se mísí s vůni zpocených těl, oddávajících se milostným hrátkám, kdy každého z účastníků zdobí jen věnce z karafiátů a heřmánku.