Shalimar Millésime Vanilla Planifolia Guerlain

Mňamka od prvého momentu,krémová hustá až napěněná(není těžká-je vzdušná),úvodní sladkost podobná verzi Cologne ,ale protože to není kolínská ale solivanilkor nerušený citrusem,nepodkouřený kadidlem, objímá nositelku cukrářským boa
Připomíná mi scénu z Veselých Velikonoc kdy se Belmondo snaží manželku přesvědčit o tom,že ta mladá dáma je jeho dcerou a on jí jako malé kupoval zmrzlinu na rohu dvou ulic,stékala jí po prstíčkách,říkala 'Papá,papá..."
Že je to Shalimar by mě nenapadlo,že je to voňavý to je prostě fakt,přímo u kůže malinko drhne,do prostoru se nese jako cukrkandldáma
V souvislosti s gurmánskou notou mě napadla Iris Ganache

...prej jesi peču dort ,říkal pan domácí...

​Poloshalimar. Blackviolet to vystihla přesně. No já v něm citrusovou svěžest mám v tom úvodu. Pravda, typický shalimarovský bergamot to není, to platí jen pro ten pudrově pryskyřičnatý tón opopanaxu a shalimarovskou vanilku. Vedle ní v něm ovšem cítím i smetanovou madagaskarskou vanilku s několika tenkými plátky bílých mandlí. Pak už ale taky jen tu vanilku s trochou kosatcového pudru a špetkou bílého pižma.

Poloshalimar. Vanilkový, ale úplně jiný než ódy na vanilku svého času.
Je sice bez bergamotu, ale shalimarovský rukopis je přesto rozpoznatelný, hlavně na začátku ten pryskyřičně kouřový tón. A určitá, ne citrusová svěžest. Pak krásná vanilka, sytá a skoro nesladká, shalimarovská v každém případě, ale nakonec jenom vanilka. Vanilkový pudr. A trochu kosatcového pudru. A v této fázi se už drží docela blízko u těla, i když výdrž má slušnou.