Shalimar Souffle de Parfum Guerlain

Vanilkové gurmánské závany z dobře zásobené cukrárny prolínající se s jemnou vůní z nedalekého květinářství. A pak už jen velká hromada ovocné nasládlého pižma. Jsem z něj na rozpacích - se Shalimarem má společného stejně tak málo jaho Shalimar Initial, ovšem postrádá originalitu a zajímavost.

Venku leží sníh, poletují vločky, mráz kreslí krajku na okna, nevlídno, vločky víří víc a víc, šedé nebe, holé stromy…

Ulici osvětluje kromě pouličních luceren hlavně velké okno kavárny, za jehož sklem sedí dívka. Bledá pleť, promodralé rty, nešťastně hledí ven do tmy a zimomřivě se choulí, ztělesněné nepohodlí, zima na duši… jenže je tady ta vůně, která ji obklopí jako oblak, jako téměř viditelný, rozhodně však tušený štít proti všemu a všem… jako to nepropustné sklo ji chrání před venkovním chladem, tak ta vůně ji izoluje od okolního světa, se kterým aktuálně nechce ale vůbec nic mít.

A dívku obklopuje oblak vanilky a bergamotu a pomerančového květu a je hutný a téměř hmatatelný a rozzáří všechno kolem. Je to vůně sebejistého, nekomplikovaného optimismu.

A je to krása.

A i ta dívka zkrásněla, protože je najednou spokojená a uvolněná.

Co na tom, že má na kabátu přehozeném přes židli světle modrý umělý kožíšek na hranici vkusu a že dobroty na stole se topí v lehce přebarvené cukrové polevě?

Celek stejně najednou působí pokojně a nerušivě.

Protože to takhle bylo potřeba.

Shalimar Soufflé
Bergamot, citron, vanilka.
Minimálně nebo téměř nesladké marshmallow ochucené pomerančovým květem.
A pak zase ta vanilka…
Celá kompozice v počátku předvádí své ingredience téměř jednotlivě,
ovšem po chvíli se vše začíná vzájemně prolínat, houstnout, měknout a ukazovat různé barvy, odstíny, záblesky…
…je to, jako by jste běželi…,
jako by se před vámi rychle míhaly, teda – spíše takové pouze šmouhy z nich –
vůně, které už jste někdy, někde cítili…
…L´Heure Bleue, L´Heure Bleue Nuit, Shalimar nebo nějaká jeho varianta.?
Ne, ne jako takový…
…snad jedině takový zvláštním způsobem vypreparovaný, vykuchaný a ty díry, jizvy po noži vyplněné nesladkou guerlinade…
Shalimar Soufflé bych si prvotně s prapůvodním Shalimarem snad nespojila vůbec,
spíše je to takový mix vždy něčeho/nápadu z vůní různých, resp. asi každý si tam najde něco, co od značky Guerlain zná, co už někdy cítil…
Samotná vůně je taková tichá.
Hustá a tichá,
stydlivá, držící se stranou,
velejemná podstatou,
takový nádech, vonící šepot…
Intimita.
Intimita něžná, křehká, ale
nešizená.
Intimita hravá.
…a barva.?
Jestli existuje skleněně vodní bílomodrá vanilka, tak ta…

Pro mě je Shalimar Souffle de Parfum potomkem vzniklým mesaliancí, neboť se mi zde zřetelně připomíná shalimarovský rod v podobě Eau de Shalimar (citrusy, vanilka) a v mateřské linii L´Heure de Nuit (pomerančový květ). Vůně dostává na začátku do vínku svěží citrusy, pak se již ubírá sladkou cestou: pomerančový květ i jasmín s pylovým popraškem spějí k vanilkovému finále. A vše je lehounké, povlávající jako obláček pudru při mávnutí labutěnkou, žádný obličej po šlehačkové bitvě. Na oblečení se pak drží právě vanilka (a dobře se kombinuje s dalšími vůněmi od Guerlainu - kromě Shalimarů například s L´Instantem).

Asi už toho taky neřeknu nic moc nového, ano, je-li někdo bezmezným zastáncem klasiky, tak zde se nekoná. Osobně mi prvotní bergamotová nahořklost malinko naznačily Eau de Shalimar, zde však doplněné o výrazně svěžejší a šťavnatější mandarinku. Tím svěžest v pravém slova smyslu a podoba končí.

Protože zatímco i v Eau de Shalimar se ke slovu propracovává jasmín s kadidlem, v Souffle de Parfum je to hořkosladký pomerančový květ s velejemným pudrovým pižmem a pěnově nadýchaným marshmallow z La Petite Robe Noire 2. A to je to, co mi asi nejzásadněji pomáhá užívat si prostě novou vůni hned od začátku (u SPI se mi to zatím nepodařilo, nesedla mi ani jako vůně).

V tomto případě však je však připomínka LPRN2 proslazená perlivou coca-colou z QVLP s karamelovými podtóny, který už zmiňuje domenica. Jasmín je taktéž velice něžný a dokonce mi přijde, že skrze tu sladkost cítím i nepatrný náznak navlhlé zemitosti velmi krotké pačuli taktéž z QVLP.

Vanilky je zde pro mě pomálu na to, že by jí měly být dva druhy :) a v této fázi mi zase spíš připomíná tu z Eau de Shalimar s tím, že tato se místo kadidla schovává uprostřed měkounkého pižmového obláčku. Na mainstream prostě dost dobré nehledě na to, jakkoliv klasický Shalimar miluju.