Shiro... Masakï Matsushïma

...po pár letech znovu...:

...vůně bílé růže - zpočátku lehce ostřejší - ve chvíli měkne a bublinově mýdlovatí zásluhou bramboříku, k tomu se přidává vláčně prachové bavlněné objetí a křehké,jemně teplé pižmo.
...čistota, klid, mír...
Ovšem zásluhou smrkového balzámu a přece jen neustále přítomnou delikátní řízností rozkvětlých bílých květů růží vám vůně nedovolí, byť příjemně, usnout,
ale neustále vás drží v jakési mírumilovně osvěžující bdělosti...

Zpočátku vůně-nevůně: naškrobené prádlo rozložené na zeleném trávníku, na které praží polední sluníčko. Příjemná vůně čistoty, ale jako parfém...no, nějak nevím.... Ale stačila hodina a rozvinula se vůně tělového mléka s jemnou sladce květinovou parfemací - prostě vůně čistoty z rodiny White Musků jak vyšitá....

Vůně s bramboříkem obvykle nemám moc ráda. Tady ale není nikterak výrazný, na mé kůži převažuje v první fázi spíš svěží růže. A pak už se rozvoní v to, čím Shiro slibuje být a to je vůně čistě vypraného běloskvoucího prádla. Na rozdíl od většiny pižmovek ovšem nejde do pudrova, ale má v sobě příjemnou mléčnost. Mně osobně evokuje dojem, jako kdybych se natírala tělovým krémem v čerstvě povlečené posteli. Akorát na můj vkus je velmi intimní.

...strohá, velejemně dřevitá bavlněně nazelenalá krémová svěžest, která se po chvíli zkamarádí s pár květinami, zteplá a přitulí se k tělu... Avantgardní leč s lehce zvrácenou potěchou nositelná čistota.