Spirito Meo Fusciuni

Lesní procházkou kolem zurčícího potoka v doprovodu víly a mísí se v ní světlé pryskyřice a dřeva, i mízou ulepené jehličí se svěží mlžnou vlhkostí. Nic pro mne, ale fajn.

začátek ryze pánský - byliny v začátku vytváří známý vjem, plevelnatě svěží, teple a hladce kořeněný, vyniká zejména heřmánek... příjemné zemitě-kožené tóny, až do tekuta - tenké desky zápisníku, ještě nezaschnutý inkoust na zaprášeném papíře - svíravá hořkosladká andělika... tlumená vůně bylinné směsi na průdušky - stále nasládlý heřmánek, yzop, ale i další domácké přísady, možná lípa, mateřídouška... tmavé šedozelené cypřišové jehličí, voskovitě hladké, svěží vůně smrkového dřeva v povzdálí, není přímo pod nosem, ale obklopuje vás téměř neprodyšně, jako potemnělá kůlna... a pořád ten heřmánek, tentokrát mazlavý žlutý střed rozemnutý mezi prsty, v sépiovém přítmí, v oblaku zlatavého prachu... po pár hodinách je už velmi jemná, jakoby vmíchaná do tělového krému... pánská natolik, že bych se zdráhala si ji přivlastnit, přestože od ní nemůžu odtrhnout nos...

Charakterizovat ji můžeme jako dřevitou, svěží a kořeněnou. Vetiver tuhle vůni posouvá hodně pánským směrem až k pánské kolínské. Je zde pronikavý, čerstvý a štiplavý. Kdybych ji měla k něčemu přirovnat, tak Aventus. Hřejivá a chladivá zároveň, zemitá, citrónová, s doteky bylinných tónů, mírně kořenitá, kouřová.

to přece znám! krásně povědomá, rozhodně pánská, ale miluju ji. navonět se touhle vůní, mohla bych skončit jako Narcis:-) a kdyby se jí snad navoněl kterýkoliv muž.. kuš!