Sutra Ylang Bois 1920

V mém případě má tento parfém konflikt s mou kůží, protože na papírku je to aspoň snesitelné, citronovo-santalovo-mýdlový začátek později aspoň trochu zaobluje mechová ambra, i když žádná sláva.
Na mé ruce je to hotová katastrofa....štiplavě nahořklé citrony s mýdlem - k tomu mech a teplo ambry.....no a jsem ve staré vývařovně prádla, když se snažím, tak vystopuju med, ale všechno pořád zabíjejí ty téměř plesnivé citrony.

Proč to má v názvu ylang, když mýdlové to téměř není? Alespoň ne v první polovině. A ta je vůči mně poměrně nelichotivá. Spojuje v sobě totiž řízný kyselý citrón se svěží zelenou nahořklostí, promíchaný s medově ulepeným a zároveň dosti živočišným jasmínem zasypaným asi tak tunou hřebíčku. Když tenhle teror po hodině pomine, objevuje se vlahý mech i s lesním podrostem, pokrytý zelenými lístky fialek.

V závěru se pak tato „sametová“ zeleň promísí s trochou nasládlého krémového a zároveň mírně štiplavého santalu, kapkou mýdlovosti, ostrouhanotužkovým cedrem a celkem příjemnou hřejivou ambrou s medově sladkou krustou. Vím, že touhle závěrečnou větou toho asi moc neřeknu, ale přesně takhle si představuju, že „voní“ nějaký indický guru po několikadenní meditaci.

Vůně postavená na kontrastu nahořklých citrusů a jejich kůry (trochu mi připomínají ty v Jour d'Hermes) a dřevité sladkosti santalu doplněného ambrou. Na mně (bohužel) hrají první housle ty citrusy, ke kterým se přidává ostřejší mýdlovost, santal s ambrou jen nesměle vykukují a celek prohřívají a zaoblují, přičemž santal je rozhodně výraznější, a kolem Mysore rozhodně nešel (ale náhrada je to celkem slušná).