Tabac Blond (Parfum) Caron

Pohlédnu-li na dobu vzniku této vůně a přičichnu k ní, neubráním se podobně jako u Gardénie od Isabey myšlence na "zlatá dvacátá léta" a především pak vzpomínce na Marlene Dietrichovou. Kdo jiný než ona by měl reprezentovat takovou vůni? A i když mám ve vlastnictví už onu poupravenou verzi, která bývá ve srovnání s tou původní označována jako "nevýrazná a málo temná", osobně si myslím, že by i v současné podobě budila v tehdejší společnosti řeči.

Začátek se mi jeví totiž takový, jak zde bylo popisováno, tedy zeleně chyprový a ostrý v kombinaci s květinově pikantním karafiátem. Po nějaké chvíli už vůně nabírá onen tabákový směr, kromě něj je tu i zakouřená měkce zbroušená kůže a lehká stopa živočišna. Není to nijak přehnaně temné nebo agresivně pánské, ale i tak už aspoň tuším, kde se nejspíš inspirovali následovníci "koženotabákových" vůní a i ten obraz Marlene s tolik nezbytnou cigaretou v ruce a pobrukující některou z jejich slavných písní mi do toho zapadá.

O zjemnění vůně se stará "pudrový" kosatec spolu se suchým drhnoucím vetiverem. V dřevitém základu, z něhož je nejvýraznější cedr, cítím i seno, které kromě zvýraznění "suchosti" vůně má i lehce prosvětlující účinek. Vše se navíc pojí s nasládlou pryskyřičnatou ambrou. Vrací se již zmiňovaná jemná dávka živočišnosti a v úplném dojezdu i trocha pudrové vanilky. Hned po Farnesianě je to pro mě druhá nejkrásnější z fontánových vůní od Caronu.