Terra Incognita Jovoy Paris

Při úvodních tónech ostře svěžích citrusů spolu s prašnou zemitostí pačuli se mi na kratičký okamžik vybavila L´Air de Rien, která má údajně evokovat vůni starých zaprášených knihoven, ovšem zde se přidává k zemitosti i určitá navlhlost, takže dojmově to spíš připomíná dřevěný zahradní altán za deštivého podvečera, kde se na stole povaluje několik rozevřených starých knih. Vítr si pohrává s jejich stránkami a převrací je sem a tam.

Kromě toho máme na stole však i dvouposchoďový dort, plněný broskvovo-kávovým krémem, zdobený marcipánem a z vrchu posypaný na prach rozemletými mandličkami. Nakonec do altánu přece jen někdo přichází si počíst a zamlsat si a jelikož se už blíží večer, svítí si k tomu starou petrolejkou (hřejivá pryskyřičnatá ambra).

Eau de motyčkou rozkoplý drn :) Hlína a kořeny a jakási míza, hodně nahořklo a lehce prachovo. Pačuliový ráj. A hodně nošením změkčená kůže. A teď už začínám být opravdu překvapená – lehký poprašek nesladkého fialkového pudru. Přinejmenším zajímavost téhle vůni upřít nejde, celek je příjemně uhlazený a postupně se ambrově proslazuje při zachování drhnoucí nahořklosti.