Terre d'Iris Miller Harris

Závan jemně mýdlové jehličnaté rozmarýny, hořký bergamot, sametový petitgrain, výrazně máslový kosatec, který mění na prašně zemitý, a hřejivá jedlová pryskyřice. Podle reklamního textu má vůně evokovat cestu po Středomoří, ovšem mně spíš připomíná gentlemana v klasickém holičství. Použitý kosatec je opravdu kvalitní, vyrovná se tomu v parfému Diamond Jubilee Bouquet (Grossmith). Výdrž na kůži se ohybuje kolem 3 hodin, takže není na škodu ji podpořit několika střiky na oblečení.

Začíná jako celkem ostrá pánská kolínská. Mechy, jehličnany a les. Vše doplňuje citrónové aroma a měla jsem z ní pocit, že to bude takové letní osvěžení s pánským tónem. Úplně nečekaně a náhle je všechno pryč a přichází obrat a změna na pudrovo-krémovou vůni. Jemnou, prachovou, mírně kosatcovou. V teple trochu dusivá. Velice podobná Twilly d'Hermès. Ten obrat je tam nečekaný, ale je to za mě bohužel jediné, co je na vůni zajímavé.

V mechu, jehličí a smůle vyválený citron ozdobený snítkou šalvěje a pomerančovým kvítkem, který se mávnutím proutku promění na krém tuhý jako stará Nivea. Brrr. V "Zemi kosatce" se mi opravdu nelíbilo.

Podle názvu jsem se moc těšila na nabušený, nesladký zemitý kosatec, ale on si se mnou mrcha hraje celou dobu na honěnou. Nejprve se schovává za hořkými citrusy s krásnou rozmarýnou a šalvějí s mátovou svěžestí a zemitými podtóny. Kosatec podlě mě sám o sobě zemitý není, spíš máslový.

Po rozvonění přejde do pudrovější podoby. To se ovšem pro změnu přikrývá okvětními plátky svěží růže a nesladkým pomerančovým květem. Teprve s mechem, nepatrně "nasládlou" jedlovou pryskyřicí a pačuli v základu nabere zemitost konečně na síle, jenže mezitím mi už kosatec vzal definitivně do zaječích. Kdo má rád dobré osvěžující bylinné vůně nebo ještě lépe 24 Faubourg, měl by rozhodně vyzkoušet.