Wood & Absinth Mark Buxton

Starý, temný, zakouřený bar. Stovkami dlaní, prstů a dny sklenic ohlazený barový pult. Barmanka v síťovaných punčochách s nepřítomným pohledem, bouřka za zašlými okny, podivné pozdní odpoledne uprostřed vlekoucího se týdne. Středobodem tohoto nerozpínajícího se vesmíru je sklenice absintu s odštípnutým okrajem, měl by sis dávat pozor, aby sis neporanil ret, jenže něco v tobě ti tiše podsouvá myšlenku, že by to vlastně mohlo mít svoje kouzlo, protože je potřeba zjistit, jestli je krev skutečně hustší než absint... a vlastně jestli tenhle absint vůbec teče, protože je tak zatraceně suchý, že bys ho mohl vzít mezi špičky prstů a rozfoukat kolem sebe jako hvězdný prach. A k tomu brazilské růžové dřevo stejné kvality, sladké a lehce trpké zároveň. Pár kapek citronu, který s sebou ale nenese příjemné osvěžení, jeho přirozená kyselost vám instinktivně zkřiví koutky úst. Ale pak se misky vah začnou vyrovnávat. Z lehce lineárního akordu začne ostýchavě vyplouvat sněhobíle chladný jasmín, vše se najednou zdá měkčí, jemnější, snesitelnější. Ale teprve když na jasmín začne dopadat cedrový pudr se špetkou vetiveru, nastane dokonalá rovnováha...

Vím, že tento parfém patří k těm méně oblíbeným kreacím Marka Buxtona. Osobně si myslím, že lidé mají určitou představu o tom, jak by měl absint vonět a chutnat, realitou pak bývají lehce zklamáni, čekali víc... Ale myslím, že Wood & Absinth je v rámci možností velmi autentický, což mu může být paradoxně spíše na škodu. Z mé strany ovšem zní jasné "ó ano, děkuji, bylo mi potěšením".