Před několika lety jsme měli s Funitelem období, kdy jsme v jenom kuse sledovali různé dokumenty o vesmíru, jezdili do hvězdáren na přednášky i pozorování, nebo jsme si jen tak večer zajeli s dalekohledem za město, zaparkovali někde na louce, sledovali Plejády a plánovali budoucnost (jak jednou tohle budeme podnikat ve třech ... prostě taková soap-operová idylka).
Jednou jsme třeba jen tak z ničeho nic večer vyrazili do hvězdárny v Úpici a do jedný do rána jsme tam mrzli v kupoli, koukali na galaxie a - jelikož tam byla tma - tak jsme i trochu cukrovali. Bylo to takový ... romantický...
Zůstala mi z té doby obrovská bichle s názvem Astronomica, kterou mi tehdy dal k vánocům. Občas se začtu a v tu chvíli se nemůžu dočkat, až Kukadelník povyroste, v Hradci dodělaj nový planetárium...a my teda vyrazíme. Hrozně ráda bych se jednou dostala na nějakou pořádnou observatoř, kde nám výhled nebudou kazit rozsvícený paneláky.
Ještě nekoho baví koukat na hvězdy a zažívat přitom takovej to příjemně děsivej pocit, jak je všechno, co nás denodenně trápí, strašlivě mrňavý?
