Aranel Babičce bylo čtyřicet, odešla z práce o matku pečovat a tím jí prakticky skončil vlastní život. Prababička zemřela, když mi bylo asi dvanáct. A je to dost podivná historka. Po operaci (ve věku šedesát dva let) měla potíže s nohama, různé halucinace, asi kvůli narkóze. Chodila, ale špatně a hlavně přestala chodit do kostela. Po velkém rozhovoru s farářem za zavřenými dveřmi odmítla ještě kdy vstát z postele. Nějak to nedomyslela. Takže s tím patrně byly ještě spojené velmi různé emoce, v podstatě asi i hanba (babička byla veliká pámbíčkářka, jak jsem ji znala). Ženská linie jak malina... Celkově mužova rodina je pro mě oáza a prozření, jak to může vypadat, když jsou lidi spolu rádi pod jednou střechou.
Ordinace 24/7
15. ledna 2024 19:01
Jitka77 Počítám to správně,že když prababička ulehla v 62 letech a ležela 35 let,tak dožila 97 let? 
To tedy musela být kalvárie pro celou rodinu.Maně člověka napadá jakou nemocí asi trpěla.
sagiti Ano, dožila se skoro stovky, ne a ne umřít. Takhle se o tom mluvilo - "kdo mohl vědět, že bába tolik vydrží" (ta cimra chyběla, bylo nás moc). Zpětně mi připadá šílené třeba i to, že babička měla sestru... která přijela jednou za rok na kafe.
Její nemoci rozumím tak, že nerozchodila potíže, které byly napůl psychické. Prožila něco, co nedokázala zpracovat ani vysvětlit druhým, tak se šprajcla a pak už bylo pozdě.
Reakce na moora:
přesně, jak onemocněla máma a prohodily se ty rodičovský role, musela jsem se kolikrát taky hlídat. ono stačí, i když člověk jen zestárne, už není tak schopnej a rychlej. snažím se dávat si na to pozor.
Teď jsem se kdesi dostala do debaty, ze které mi vyplynul (zatím díky bohu jen teoretický) rozpor: do jaké míry respektovat vůli starých rodičů a kdy už utnout manipulaci a téměř zneužívání pečujících.. Těžké. Vyzkoušela jsem takovou demo verzi, mámu nemobilní po úraze a bylo to totálně strašný právě ve smyslu: uděláš všecko, ale uděláš to do detailu tak, jak jsem řekla, i když tě to stojí nesmyslné spousty času a sil. Máma třeba totálně odmítla zavážku nákupů a honila mě každý den do jiného obchodu (letákový akce..!) pro konkrétní produkty, většinou už vyprodaný. 
Nějak to bylo moje obecně těžký období, navíc mi mámy bylo líto, tak jsem vyhověla. Dokážu si představit, že to jednoho dne přeroste v manipulaci typu: pečovatelku odmítám, dovážku jídla odmítám, starej se ty..
Pavlena tohle honění po konkrétní věci mám v živý paměti 20 let....od táty. Ta scéna,když jsem přinesla francouzský dresink místo toho z tisíce ostrovů, protože ve třech kramech prostě nebyl...tak na tu nikdy nezapomenu
stes mno.. A víš jak, s mámou to bylo dočasné, tak jsem to brala. Ale dost možná nastane situace, kdy to bude už nafurt a pak se musím vymezit..
stes Hele ale ten z tisíce ostrovů byl fakt dobrej, já ho kupovala taky.
Kan já vím...já taky, ten fr.naopak ne,ale jako ta scénka za to nestála 
stes Ani nevím proč jsem ho přestala kupovat, on ten zbytek nešel pěkně ze skleničky myslím, takže jsem si řekla: Víš co Sašo? A konec lásky. :D
No takze jsem po tydnu pozorovani zjistila, ze to byly castecne hormony, castecne stres z navratu do prace z rodicaku a taky ze potrebuji nove bryleporad jsem mela tendenci vyndavat si cocky, ze v nich blbe vidim no a dneska jsem zjistila, ze kdyz si sundam bryle, tak na blizko mnohem lepe vidim bez nich a nedela se mi furt blbe. Boze, stari prislo v 36
Máme v rodině hroznej průser, při nadstandardní prohlídce se přišlo na to, že v těle je nádor. Byl vyoperován, na špičkovém pracovišti, dopředu to vypadalo, že nebude nutná ani chemoterapie, pak že jo, našli to v uzlinách. Tak jo, chemoterapie, to bude dobrý, ale po kontrolním CT, je to najednou všude, zkusíme biologickou léčbu, ale je to záležitost několika týdnů, radši si už teď domluvte paliativní péči. Ten člověk je úplně v pohodě, nic ho nebolí, nemá žádné problémy, žije stejný život. Opravdu je to možné, že tady do Vánoc nebude? Zažili jste to někdo?
999 proboha To jsem nikdy neslyšela.
Aranel Já taky ne :-(.
999 jezisno ja myslim ze s tatinkem Jos to vzalo tak rychly spad a to byl lekar:-(
viktorka_od splavu Já si to pamatuju, ale tam to byl stav po operaci. Tady to bylo po operaci zalité sluncem :-(.
999 bohužel! Je mi lito, že vás to taky potkalo
.
Tcháni nedorazili na povánoční oběd. Místo toho jeli na pohotovost. Po CT bylo lékařům jasno, tchán nám podával "zamlžené". Asi hlavně proto, že tomu nechtěl věřit. V půlce března byl pohřeb.
Když jsem se pak ptala onkolozky, jestli věřila, že to naordinovane ozařování mělo alespoň nějakou šanci situaci zvrátit, tak proste řekla, že když je nějaka terapie, tak ji prostě zkusí, kdyby to náhodou zabralo.
Při diagnóze s prognózou "bez léčení 6 měsíců, s léčením 9-12" bych pro sebe asi volila "bez" (metastázy na mozku po asi 5 letech po vyjmutí melanomu - pravidelně kontroly/odběry krve nic nenaznačovaly).
Bylo to dost hrozný, jak se z "čupr" babči stala za 2 měsíce jen lidská schránka. Nejvíc bolelo, že přešla poznávat nejbližší, pak už nebyla schopna ani polykať, takže sonda.
Je to asi drsný, ale jsem ráda, že to netrvalo těch 9 měsíců. To by tchána odrovnalo. Doteď se s tím 100% nevyrovnal, ale hlavně pomoc s nejmladší vnoučaty ho "donutila" fungovat nějak "normálně"
Makara Hlava mi to nebere :-(.
999 u nás po třech letech žádných problemů po větší kontrole, tu větu "zajděte si vedle do ordinace paliativní péče" slyším doteď a ani ve snu by mě nenapadlo, že zbývá už jen 18 dnů. Na to se nijak připravit nedá.
letolet Ach jo :-(.
Editováno, citlivé údaje.
