Chlpáči a iné

To je mi otázka. Přece bys nechtěla, aby měl Otíček nějaký trauma, nedejbože snad pošramocený sebevědomí!

Vždycky musí vyhrát :-)

Hele dnes jsem odvážná, posilněna vlastnictvím "modrého kluka", tak se zeptám,:

Co by se stalo, kdyby měl Otíček nedejbože nějaký trauma ? či měl pošramocený sebevědomí ?

Čůral by doma do rohu ? Nebo by začal papat všechno ?

(milion odvážných smajlíků)

Obávám se něčeho daleko horšího - aby to trauma nevedlo dokonce až k závislosti na hromadění.

Trocha vody v autě, no bóže, tak si Adonis auto vypucuje znova.

Keďže bolo dnes po dlhom čase celkom pekné počasie, vybrali sme sa na dlhšiu prechádzku a navštívili aj hlbšie zákutia parku. Netušila som žiadnu zradu a veľmi neprezieravo som Emu pustila - nech si chúďa konečne pobehá. No "chúďa" si aj pobehalo, ale kým som ju dobehla, stihlo sa vyváľať v niečom, čo tam zanechali naši neprispôsobiví spoluobčania. A veru, pováľala sa dôkladne! Po včerajšom daždi bolo všetko rozmoknuté, príjemne vláčne - nuž, dobre sa váľalo. S nadávaním a okrikovaním sme sa pakovali domov. Smraďošku som nechala čakať pred dverami. Čo čert nechcel, kým so pripravovala kúpanie, z bytu naproti vyšlo asi trojročné dievčatko- vyparádené, zjavne vychystané do škôlky. Ema , ako dobre vychovaný pes, sa okamžite malej ujala. Pooblizovala ju od hlavy po päty a zvalila sa jej na čisté topánky. Keď som vyšla von, Ema si slastne užívala si hladenie malých ručičiek a  zas...ané už boli obidve rovnako.  No, neviem, ale podľa toho, ako otecko na mňa zazrel a tresol dverami, usudzujem, že už je po dobrých susedských vzťahoch.

Jejda, no stane se... Naprosto njehorší vyválení u nás byla zdechlá ryba. To nešlo z toho psa dostat. A potom byla taky chuťovka, když se prohnal takovou stojatou vodou, nebo spíš jemňoučkým, mazlavým bahnem. No skoro až po hřbet byl celý hnědý, chlupy slepené, smrděl na sto honů. A co teprv potom to společné koupání v maličkém sprchovém koutu...  

Včera bych si bývala přála, aby se Otíček radši vyválel v bahně nebo i v rybě... popral se s ridgebackem! Co - popral... on ho přepral! 

Když jsme přišli na louku, paní ridgebacková na mě volala už zdálky, jestli se Otíček pere (jinými slovy zda toho svýho - puberťáka Césara - může pustit)...  já se jenom posupně zasmála, a pomalu, jak si takhle mentálně postižení zasloužej, jsem jí vysvětlila, že je to a) buldoček a b) ti se nikdy neperou.

I pustily jsme obě ňuňátka, ať si hezky pohrajou... Otíček vyletěl jak střela,  a za strašlivých nadávek se nebohému Césarovi okamžitě zakous do krku. Visel mu tam jak klíště a řval jak tygr, přičemž se s chudákem snažil i lomcovat - což šlo poměrně obtížně, neb mu nožičky visely kus nad zemí

No, César jakmile zjistil, že se rozvzteklené klíště nedá uchlácholit ani podřízeným postojem, začal vypadat kapku naštvaně... tak jsme každá skočily po tom svým, já s obavou, abych za chvíli neměla Otíčky spíš dva... odvlekla jsem malého vraha radši definitivně pryč. Kdoví, čím ho César tak urazil - samozřejmě, že si určitě začal!

Znova se mi potvrdilo, že buldočci o sobě mají poměrně vysoké mínění, t.j. sami sebe vidí tak na úrovni dogy, a věru netrpí komplexem méněcennosti... Ale nějakej čas budu radši chodit jinam

Ale no tak, keď ju miluje, nie je čo riešiť.

Veru, to by bolo zaujímavé, vypočuť si  jeho žaloby - nie dosť, že mu nedopraješ žiadne drobné radosti, ešte aby behal v daždi. No, hanbi sa! Ešte šťastie, že má chúďa doma zastanie.

Mohli jste dopadnout ještě hůř - vytáhli jsme včera čistotou zářícího Otíčka na místní odpolední veselici na louce, leč dorazili jsme tam, vlekouce na vodítku smrdutou, olezlou mršinu. Cestou jsme narazili na jedinou špinavou, kalnou louži... a bylo po reprezentaci.

Máte někdo canisterapeutického psa se zkouškami? Zajímaly by mě případně nějaké praktické zkušenosti ze zkoušek, ne takové ty obecné řeči, co jsou k nalezení v programu těch zkoušek. Hodně o tom uvažujem a tak sbírám informace. 

Tomu hovorím canisterapia - naučiť  pani  chodiť bez paličky.

Odpoledne kolem nás prosvištěla holčička na koloběžce, druhá za ní běžela v závěsu s tvorem, připomínajícím lehce přerostlou myš... Otíček samozřejmě takovou výzvu nenechal ležet ladem, a tryskem se rozběh za nima. Holka jak to viděla, čapla toho tvora do náručí - tak na ní volám, ať se nebojí, že Otíček mu/jim nic neudělá... "No ale ten náš hrozně kouše!" opáčilo to nevinné dítko 

Pěkný.  S tímhle už jsme se taky setkali, že si majitelé kvapně brali do náručí svého jorkšíra, když se Basty chtěl seznamovat s tím, že se bojí, aby ten jejich neútočil. Vždycky si říkám, že ti psi asi opravdu nemají pojem o své velikosti. 

Já jenom přemýšlím, jak je lepší se v obdobných situacích chovat. Bastymu taky občas nějaký pes nesedne a pral by se... Takhle se potkáváme cca 1x týdně s irským setrem, se kterým už se jednou pral. Je to taková partička lidí, co venčí společně psy, je jich tam asi 5. Vždycky si říkám, že by si to mohl Basty třeba i užít, ale při představě zásahu mezi dva rvoucí se psy je vždycky obejdeme a psa pustím až o kus dál... Ale nevím, takhle se zase nikdy nenaučí(me), jak se má v takových situacích chovat...