By Kilian

Kilian Hennessy

Je mu 42 let a je dědicem koňakového impéria, jeho dědeček založil známou firmu LMVH. Dětství tak mimo jiné strávil i v rodinných vinných sklepích v Cognac (město, ležící 400 km jihozápadně od Paříže, po němž byl pojmenován onen proslulý alkoholický nápoj). Poté, co na Sorbonně odpromoval v programu komunikací a jazykových studií, se však rozhodl získat zkušenosti u renomovaných "nosů" tohoto odvětví (Alberto Morillas, Jacques Cavallier, Thierry Wasser aj.). Kromě toho, pak i sám pracoval pro značky jako Christian Dior, Paco Rabanne, Alexander Mc Queen a Giorgio Armani.

 (www.independent.co.uk)

Přesto to pro něj nebylo dost, a tak v roce 2007 založil vlastní značku vůní, která však zachovává rodinnou tradici, pokud jde o produkci luxusního zboží. Všechny vůně jsou nabízeny v dřevěné, černě nalakované skříňce. Tu je možno uzamknout přiloženým malým klíčkem, skříňky jsou uvnitř vystlané saténem, do něhož je flakón ležérně usazen. Na každém flakónu je kovová stříbrná plaketa s vyrytým názvem vůně. Kromě toho existuje ještě tzv. cestovní balení se 4 malými 7,5 ml náplněmi. A protože Kilian ctí i zásady ekologie, obě provedení lze doplňovat pomocí dalších (pochopitelně cenově levnějších) náplní.

(www.womenweb.de)

(www.parfumdreams.de)

Tato první kolekce se nazývá L´oeuvre noire a zahrnuje celkem 10 vůní:

Prelude to Love invitation, Love don´t be shy, Beyond Love prohibited, Love and Tears surrender, A Taste of Heaven absinthe verte, Straight to Heaven white cristal, Back to Black aphrodisiac, Liaisons Dangereuses typical me, Cruel Intension tempt me a Sweet Redemption the end.

V roce 2009 k nim přibyla kolekce Arabian Nights, inspirovaná orientem:

Amber Oud, Incense Oud, Pure Oud, Rose Oud. Loni přibyl Musk Oud a letos nově Eternal Oud.

(http://kilian-parfum.ru)

V roce 2012, kdy značka By Kilian oslavila pětileté výročí od založení, došlo ještě k rozšíření o kolekce Asian Tales (Bamboo Harmony, Water Calligraphy, loni přibyl Flower of Immortality a letos Sacred Wood a Imperial Tea) a In The Garden of Good & Evil (Forbidden Games, Good Girl Gone Bad a Forbidden Games a loni Playing With The Devil).

A aby toho nebylo málo, letos Kilian přidal exkluzivní kolekci pro ruský trh nazvanou The Art of Love, která zahrnuje vůně Criminal of Love, Dangerously in Love, Killing Me Slowly a Kisses Don´t Lie. Dále jsou to dvě vůně určené exkluzivně pro Kilianovy butiky Aplle Brandy a Vodka on the Rocks.

No a letos se v ČR společně s Francií a Ruskem můžeme těšit na zbrusu novou kolekci tří vůní, nazvanou The Addictive State of Mind:

Intoxicated, Light My Fire, Smoke for the Soul

A i když se může zdát, že tohle všechno zvládl Kilian Hennessy sám a je tedy "nosem" jako např. Pierre Guillaume, není tomu tak, představte si ho spíš jako Serge Lutense nebo Toma Forda, všechny jeho vůně totiž vznikly buď ve spolupráci s parfuméry Calice Becker, Sidonie Lancesseur, Alberto Morillas, Fabrice Pellegrin a Dorothée Piot.

Back to Black

Dobrá, možná tahle vůně není úplně tak černá, jak by se na první pohled podle názvu mohlo zdát, nicméně má své okamžiky lehkého šera, vybízející k slastnému mazlení.

Na úvod trocha toho jemně černého koření, prosvětlená několika kvítky heřmánku a pak nastupuje luxusně hustá, horká malinová marmeláda, ochucená lžičkou hnědnoucího (místy zcukernatělého) medu. Jakmile se blíží nebezpečí přeslazenosti, z přítmí natáhnou svoje černé ručky kadidlo, pačuli a dřevo, vše zažehnají a chtějí se mazlit. Kdo by odolal takovému pozvání

Tabáku v celé vůni není přiliš mnoho, spíš se spolu s hořkosladkými mandličkami snaží vlastní tmavou nahořklostí umravňovat ten med, jenž by se chtěl neustále tlačit kupředu, prchavě se mihne i tón „balzámové“ ambergris – osobně bych s ní tolik jako Calice Becker nešetřila, jenže tím by se asi zase narušila ta zdánlivá křehkost celé kompozice, která neustále „hrozí“ tím, že se rozpadne a přitom drží pohromadě

Straight to Heaven

Z brožurky v originální krabičce se dočtete, že Straight to Heaven byla inspirována rumem, životadárnou lihovinou (tohle označení by se určitě líbilo mému tatínkovi ). Vůně, která v sobě nese teplé klima Karibských ostrovů.

A jak je to s tím rumem doopravdy? Je tam, rozhodně však není tím hlavním hráčem, který by udával tempo. Kořeněným začátkem jde malinko do zelena, vzápětí se odněkud vyloupne směs čerstvě nařezaného cedrového dřeva a suché „kakaové“ (až prašné) pačuli, přelitá rumem a lehce strouhnutá muškátovým oříškem.

Ano, skrze pačuli by možná šla vzdáleně přirovnat k Borneu, jenže tady s ní narozdíl od Lutensů (tam je víc zemitá, kožená a i zakouřená, prostě nálož , ale nádherná ) šetřili, takže působí víc hebce a mazlivěji. Ženské stránce navíc napomáhá i trocha vanilky, jíž se celá vůně nakonec malinko prosladí.

Pokud tedy bylo záměrem Kiliana Hennessyho a Sidonie Lancesseurové vyvolat v nositelce představu, že se nachází na večerní párty na pláži, osvětlené pochodněmi, kde se popíjí rumové koktejly, pak u mne se rozhodně zadařilo .

Prelude to Love

Podle www.mimifroufrou.com prý K. Hennessyho při vymýšlení konceptu této vůně inspiroval verš z básně od Arthura Rimbauda Dobrá ranní myšlenka, odkazující na mýtickou zahradu Hesperidek. I když zase se spíš jedná o čistě marketingový tah, protože i tato vůně se opět místo na původní pověst o stromu se zlatými jablky nesmrtelnosti zaměřuje na parfumérské pojetí hesperidických tónů, čili na citrusy.

Ty jsou nejprve jiskřivě svěží, kyselé, potom zhořknou a jsou zasypány štiplavým pepřem. Zpoza nich vystupuje na scénu jemně aromatická levandule, která pomáhá kosatci z prašné země a hází mu provaz navázaný ze citrusově zelených lístků.

Pro levanduli si po chvíli přichází týpek v kožené bundě a odváží si jí pryč. Kosatec se marně rozhlíží po nové společnosti. Nemusí ale dlouho čekat, hlásí se nasládlý pomerančový květ v jemném obláčku z pudrového pižma.

Není to úplně špatné, ale srovnám-li tohle „pozvání“ do Kilianovy černé kolekce, je okamžitě poznat, nakolik do „konce“ v případě Sweet Redemption Calice Becker práci s pomerančový květem vylepšila.

Liaisons Dangereuses

Asi tušíte, že u této vůně se Kilian nechal inspirovat románem „Nebezpečné známosti“ od Choderlose de Laclose, ale já v ní marně hledám toho svůdce, abych mohla být svedenou. Na mně příliš přeskakuje, napřed mě bere na opuštěný ostrov, obrostlý kyselou svěží, až štiplavou zelení, kde mám k dispozici k pití kokosovou vodu a k jídlu nesladký sušený kokos a na sluníčku si nechávám sušit naškrobené prádlo (drhnoucí pižmo). Potom střih a najednou jsem v kuchyni vykládané suchým dřevem, dám si hlt sektu, švestkovo-broskvovou marmeládu, posypanou nasládlou skořicí a vanilkovým cukrem. A za dvě hodiny exkurze končí.

Love and Tears

V této vůně konečně postavili do ústřední role něco jiného než pomerančový květ a to jasmín. Ten je prý v Asii označovaný za symbol lásky, odtud má údajně pocházet spojitost s názvem. I když nevím, jestli to byla dobrá volba.

Sice to není vyložená smrt jasmínem, na konci čeká jistá záchrana, ale ani to není ta krásná noční jasmínová zahrada s „medově“ květinovou opojností z A la Nuit. V téhle zahradě jsou svěží citrusy, dřevo, hořká zeleň, bublající vodní potůček a spousta, spousta zeleného jasmínu, který je navíc i docela indolický. Jeho celkovou zelenost a bílokvětou omamnost umocňuje i okolo vysázená konvalinka.

Nakonec se nám do zahrady vkrade zločinec. Ten místo, aby louče v ní nechal plát, zahradu zapálí. Ve vzniklém ohni a kouři se nám všechna ta zeleň začne lehce škvařit a dusit a zároveň to zdůrazňuje živočišnost onoho jasmínu. Když se zachráncům konečně povede oheň uhasit, ukáže se, že v dodoutnávajícím kouři se povedlo zachránit jen jediný na troud vysušený cedr, v jehož koruně se schovalo pár křehounkých kvítečků „medově“ nasládlého jasmínu z již zmiňované A la Nuit.

Sweet Redemption

Kiliana Hennessyho prý pro tuto vůni, v pořadí poslední z černé kolekce, inspirovala poezie Charlese Baudelairea a texty Jima Morrisona, k tomu samozřejmě Kiliánův smysl pro dramatično, a tak dostala Calice Becker za úkol zachytit ve vůni nejen průřez celou kolekcí, ale i literární význam slova sladké vykoupení. No a vida, zde je název asi nejpříznačnější, protože vůně se tak opravdu chová.

V začátku hoří neroli a spolu s hořkými listy zelených citrusů v horkém kadidlovém pekle, kde vás jako ďáblík drží ve svých spárech. Stačí však chvíli vytrvat a na záchranu vám pomalu přispěchá andělsky něžný pomerančový květ a na nadýchaném obláčku z prachového vanilkového peří vás (jemně sládnoucí) za zpěvu pudrově pryskyřičnatých tónů unáší k sobě do nebe.

Amber Oud

S oudovkami se vyloženě nekamarádím. Tahle začíná hodně kořenitě s štiplavým kardamomem a propolisem v čele a oud v ní je zprvu dost živočišný, nicméně velmi rychle ustoupí do pozadí a zůstává přítomen už jako stopa zakouřené kůže v dvojtaktu s hřejivou pryskyřičnatou ambrou. Mezi tuto dvojici je následně vmíchána dávka tekutého karamelu, sladké „prachové“ skořice, krémové vanilky a dřev, které vůni uhladí a zjemní. Pěkné, leč vzhledem k velmi vysoké ceně je to přece jen poněkud málo.

Incense Oud

Jestli se někdo bojí názvu, že kadidlo v kombinaci s oudem musí být zákonitě vražedné, tak nemusí. V tomhle případě se jedná o velice příjemnou kadidlovku. Zprvu je štiplavě pepřová, mátově svěží a výrazně muškátová. Jde o muškát přesazený do čerstvé vlhké hlíny (pačuli) v květináči ze suchého cedru a pokropený pár kapkami šťávy z hořkých citrusů.

Po rozvonění konečně přichází na řadu teplé kadidlo s balsamickým kouřovým labdanem a opravdu jen špetkou koženoživočišného oudu, který je vzápětí zjemněn "sametově" zelenými tóny chypre. No a nejlepší na závěr: vůni nám krásně prosladí mléčný, i když v dojezdu už přece jen malinko usychající santal. Cena je tedy i při té excelentní výdrži notně přestřelená, ale alespoň můžu po dlouhé době říct, že tato orientálka se Kilianovi opravdu vyvedla.

Bamboo Harmony

Nevím, na kolik jste zaznamenaly celou tu marketingovou kampaň kolem této vůni a celé jeho asijské kolekci, japonskou pohádku o měsíční princezně Kaguya, která se zrodila z bambusové stvolu a spirituálním významu bambusu (symbol dlouhého života, přátelství, bohatství, štěstí a čistoty), ale ukazuje se, že tady odvedlo víc práce reklamní oddělení než samotná Calice Becker.

V podstatě tu máme svěží, lehce opepřené citrusy s nahořklým neroli, co se nám po chvilce rozpustí v dřevěném hrnku s teplou vodou, v níž plavou lístky zeleného čaje. Jediný malinko zajímavější je až základ trocha "sametových" chyprových tónů promísí s pár kvítečky "pudrové" mimózy a hořkosladkou fíkovou zelení, jenže to už začíná být vůně tak zoufale slábnout, že si to nestačíte pořádně užít.

A teď jsem si uvědomila, kde že jako nechali ten bambus? No kdyby s touhle vůní přišla Acqua di Parma v rámci svých x odnoží kolínských, asi bych i dala palec nahoru, ovšem tady musím souhlasit s andry, přijít po černé kolekci s něčím tak zoufale naředěným a chtít za to stejné peníze je Kilianova ostuda. Ještěže tu máme Toma, který mi letos ukázal, že asijský orient může být i o něčem úplně jiném

Water Calligraphy

Pod pojmem kaligrafie si zřejmě každý z vás bez problémů představí umění krásného psaní tuší na papír. V Číně prý ale existuje její odvětví, kdy se s pomocí vody a speciálně upravených štetců dokonce takto píše i na kameny, proto vodní kaligrafie. No kámen byste v této vůni hledaly dost těžko, ale alespoň se vůně drží toho vodního tématu, i když spíše ve spojení s květinami.

Napřed tu tedy máme svěží grep s trochou pikantního kardamomu a pak už ty zmiňované vodní květy s ovocným a zároveň malinko zeleným jasmínem. S příchodem suchého vetiveru vodní tóny mizí. Květiny se poté ustálí do krémova a přidává se i nějaká ta meruňka. A nakonec tu máme čisté prádlo, které jsme si zřejmě vyprali v onom předcházejícím jezírku s květinami, naštěstí bez škrobu, a teď si ho sušíme na sluníčku.

In The City of Sin

Snažila jsem se o téhle vůni dlouho utřídit myšlenky, přesto je to stále stejné. Krásný název, krásné balení, leč s tím pokušením či sváděním k hříchu to není zase tak horké. Naservírovaná je vám nejprve gurmánská část: chutná švestkovo-meruňková marmeláda, posypaná nasládlým růžovým pepřem a zakápnutá citronovou šťávou. Přehnanou sladkost a naivitu ubírá po rozvonění kouřové kadidlo a jemně drhnoucím cedrem v pozadí. Rozhodně lepší a zajímavější než nešťastná asijská kolekce, přesto na mně pořád málo temné/hříšné a ve srovnání s černou kolekcí zase nedostatečně emocionální. Na druhou stranu kdyby se tohle objevilo v mainstreamu za rozumnou cenu, možná bych si i dala říct.

Tak to jsou moje dosavadní zkušenosti s touto značkou, po nichž jsem dospěla k závěru, že mou jedničkou u Kiliana je Straight to Heaven.

A co vy a Kilian :) ?

Od By Kilian znám bohužel zatím jen Cruel Intentions. Vybavuji si, že mi přišla hodně podobná M7 od YSL, ale je to už nějakou dobu. Zkusím to později znovu porovnat a napíšu...

Já jsem zamilovaná do těch jeho kabelkových flakónů a časem se snad dostanu i k pořádnému seznámení s vůněmi.

Jj, ta "těžítka" se mu povedla. Já jsem v něm měla Sweet Redemption, ale v rámci naordinované redukce poličky jsem se ho vzdala :) .

Straight to Heaven

Cedrové nebe čerstvě ostrouhaných tužek číslo dva. Slušná dávka suchého pačuli k tomu suchému cedrovému dřevu, a kapka nebo dvě toho avízovaného rumu, v podstatě jen na „dochucení“, zasypané lehkým popraškem čerstvě nastrouhaného muškátového oříšku. Vůně je spíš do pánska a na mně připomíná křížence Tam Dao a částečně, minimálně, náznakem, jistým způsobem, v určitém ohledu ještě L’Air du Desert Marocain a Borneo 1834. Převážně o dřevě, jinou pointu nějak nenacházím…

Beyond Love

Konečně po delší době dobrá tuberóza. Dostatečně výrazná a omamná, řekla bych i autentická, ale v žádném ohledu nepřehnaná. Zároveň jemná a křehká. Nic v ní nepřebývá ani nezavazí. Je mírně proslazená a prohřátá tělovým základem. Kdo touží po povedené bílokvětinové/tu­berózové vůni a Fracas je moc silný a/nebo moc ovocný, doporučuju se ubírat směrem k Beyond Love. (Teď koukám na složení a vidím kokos. Z toho se mi obvykle ve vůních navaluje, ale tady bych o něm nevěděla. Zřejmě je dobře zakomponován a jen decentně dokresluje, asi má na svědomí tu sladkost květů?)

Bamboo Harmony

Svěží kolínská (no přinejmenším typově) s bílým čajem a bambusem, nesklouzává k žádným vlezlým citrusům, do veder musí být velmi příjemná.

Water Calligraphy

Evokuje mi leknínový květ na klidné vodní hladině malého jezírka, voda je čistá a květ jemně, sladce voní pylem. Velmi něžná vůně.

Back to Black

První dojem: uf, to je sladký s prominutím jak cecek, veškeré Loukhoumy, Louve a jánevímcoještě by se měly jít stydět, tak strašně naivní, jak dětskej bonbón i s děckem… Aha, omyl. Stačí chvíli počkat a zpoza vanilkovo malinového milkšejku začnou vystupovat „pochutiny“ pro dospělé – spousta tabáku a medu, dřevo a špetička koření, po úplném rozležení najdu i heřmánek a sláva za něj, protože vůni odlehčí. Sladká ta vůně asi být nepřestane, ale suchost a pryskyřičnost dalších složek ji dělá nejen nositelnou, ale značně žádoucí k neustálému přičichávání. Viděla bych ji jako náladovou večerní vůni, ale jestli je to aphrodisiac bude asi stejně záležet na nositelce. Na unisexovost bych ani nepomýšlela, podle mě bez šance.

Love and Tears

Osobně bych ji v černé kolekci zařadila mezi Beyond Love (po které taky následuje; navazuje na ni tématem bílých květin) a Sweet Redemption – zde kvůli podobnému vývoji.
Zpočátku se na nás vyloženě vyvalí jasmín s vážným podezřením na touhu porazit nebohého pozorovatele indoly a jakousi připálenou štiplavostí. Chvílemi si vítr nesoucí omamnou vůni s proužkem kouře pohrává se zelenými snítkami a pak, po chvíli (preventivní) nepozornosti se s jasmínem setkáváme znovu, ale tentokrát nám zesládl jemnou, téměř nesladkou vanilkou v kombinaci se známým hebkým bílým pižmem. Nakonec je z toho vůně, jakou jsem dlouho hledala, protože většina kombinací bílé květy + vanilka je tak akorát dobrá na hlavobol, kdežto toto je decentní a jemné. Při detailnějším zkoumání můžeme najít ještě lehkou mýdlovost a drhnoucí dřevitou zelenost v základu.

Od By Kilian znám jen Straight to Heaven (líbí hodně), Sweet Redemption Taky líbí), letmo jsem zkoušela Love (nic moc) a Bach to Black: Aphrodisiac (nelíbí).

Straight to Heaven

Ihned po nástřiku to byl tvrdý úder do nosu v podobě čistého alkoholu, což nemám zrovna ve vůních v oblibě. Za chviličku se však vynořilo pačuli podobné tomu v Coromandelu...a to už se mi začala vůně opravdu líbit. Pačuli mám ve vůních ráda, a zvláště, pokud je uhlazené a umírněné jako zde. Opětovně se objevuje alkohol, ale to už je kvalitní karibský rum, v němž je naložena trocha ovoce a cedru, prohřátý sluncem. Vlastně se tóny ovocně cedrového rumu a pačuli neustále střídají a prolínají, než se usadí do velice příjemné a nerušivé komplexní směsi  . Ačkoli je vůně označovaná jako unisex, ubírá se na mé kůži malinko více pánským směrem. Což ale neznaména, že bych ji nedokázala nosit. Naopak, někdy vyloženě potřebuju vůni, která je lehce osvěžující, nesladká i zemitá.