La Petite Robe Noire 2012
Zatímco původní La Petite Robe Noire byla o teplém mandlovém moučníku s krásnou lékořicí, tahle vůně vsadila na umělohmoutnou řvavou třešeň s několika kapkami trpkého bergamotu na úvod. Ty se ovšem vzápětí ztratí v hektolitrech kouřového uzeného čaje, který mi vadil už v takovém Tea for Two.
Ale zase abych nekřivdila L´Artisanu, tam mě alespoň nezačala terorizovat tuna žvýkačkové třešňové hmoty s připálenými mandlemi, jako je tomu v této LPRN po rozvonění. Po lékořici tu není téměř ani památky. Jediné, co se trochu povedlo, je kosatcovo-pudrový poprašek v základu, který se snaží tlumit tu třešeň. Jenže je tak jemný, že na to jeho síly prostě nestačí. Zkoušela jsem už tolikrát a vždycky to končí mýdlem a drhnutím.
La Petite Robe Noire Couture
S prodloužením šatiček zmizel ukřičený umělý třešňový čaj a byl nahrazena jiskřivou malinovkou se svažím bergamotem a moc pěknou růží, která v kombinaci s mechovými tóny skutečně nabere trošičku směr moderní sametové chypre.
LPRN 2012 se ozve až po rozvonění, kdy se malina se spojení s pačuli a hustou mandlovou tonkou přemění na ovocnou žvýkačku. Narozdíl od její předchůdkyně se zde však podařilo ztlumit tu plastovou sladkost s pomocí kouřových tónů vetiveru, takže jí občas nosím, když je nálada.
La Petite Robe Noire Couture Ma Robe Petales
Původně jsem měla trochu obavy, aby tahle vůně nebyla nudnou pokračovací svěženkou toaletky LPRN. To naštěstí není, neboť do čerstvě vymačkané citronové šťávy, která by sama o sobě mohla mít tendenci sklouznout k WC čističi, byl přidán sladký pomerančový květ s pár kapkami tekutého karamelu ze Shalimaru Soufflé jen s tím rozdílem, že tady jdou citrusy do zelena. Především sem pak byla přimíchaná našlehaná pižmová pěna s mandlemi, rozemletými na jemný prach.
Snad kromě frézie, která ovšem tady nemá tendenci působit řezavě u ukřičeně jako ve většině svěženek, květiny v této LPRN prakticky nevnímám. Vlastně do téhle chvíle nemá vůbec nic společného s žádnou LPRN. Ta se ozve až po rozvonění opět s umělou ovocnou žvýkačkou (pačuli a hustá sladká tonka). Tentokrát opravdu není výhradně z červeného ovoce, i mně se tam přimíchal kousek broskve.
Naštěstí však nejde o příliš výraznou připomínku, dokonce je slabší než v LPRN Couture. A i zde je místo moderních tónů chypre tlumena znovu bílým pižmem, tentokrát s trochou pistáciové pěny z Petit Guerlain 2014. Jenže ve srovnání s ní je jí mnohem méně, tedy na můj vkus. I když se mi líbí a dobře drží, osobně se bez ní asi obejdu. Na druhou stranu však musím uznat, že pokud se někomu dosavadní LPRN nelíbily, touží po srdíčkovém flakonu a toaletka mu přijde moc "obyčejná", toto by mohla být teoreticky pro někoho cesta.