Miller Harris

Le Pamplemousse

Tahle vůně měla být hlavně o grepu. V mém případě to byla spíš grepová kůra, kterou vzápětí převálcovala hromada hořkokyselé rebarbory. Kdo má rád bylinky, zejména šalvěj, zde je nakombinovaná s příjemně nahořklým pomerančovým květem. Těšila jsem se na ten větvičník (a na pořádnou dávku "sametově" zelených tónů chypre), jehož se mi tak štědře dostalo v L´Air de Rien, bohužel tady ho bylo jen pomálu. Vůně se na mně pak nakonec rozvoněla jemně vetiverově s vrátivším se lehce nahořklým grepovým tónem.

La Pluie

Prvotní závan hodně hořkého bergamotu s jemnou ostrostí drcené levandule vypadal zajímavě. Pralesa ani ničeho tropického jsem se však nedočkala, jen lehce zapařených bílých květů (jasmín a pomerančový květ) v navlhlém seně. V základu se přidal výrazný zemitý až pánský tón a na úplném konci se kolem proplížila hustá nesladká vanilka.

Coeur de Fleur

Uch, pořádné šlápnutí vedle a už od počátku: směs malin a jakési zeleniny. Potom na vás zcela bez varování vybafne to květinové srdce v podobě neskutečně opojné směsi bílých květů v čele s jasmínem v týden nevětraném skleníku se spoustou zeleně. Pro protrpění této fáze se situaci snažil zachránit hodně výrazný zemitý kosatec, chvílemi zjemněný trochou vanilky, bohužel marně.

Figue Amere

To je aspoň fík! Dřevitej, nahořklej, zelenej, oříškovej, semišovej. Teda než ho vystřídá L´Eau de Circé a Bottega Veneta. Kdo by je rád, ale z nějakýho důvodu na něm neseděj, jak maj, měl by mrknout do Millerovic dílničky. Holky semišový si užijete pár hodin – než se zase vrátí fík, tentokrát čistě zelenej a pěkně vyzrálej s lehkým cedrem. Na fíkovku je to hodně překvapivý provedení a značka si u mě dost šplhla. Opravdu poklona.

Miller Harris - Fleur Oriental

Kúpený viac-menej na slepáka mi  nástrek pripomenul umývací gél Vionell, prvá vôňa ,ktorú som ako päťročné decko zaregistrovala. Preto vidím FO v modro-ružovej kombinácii. Ak poznáte 24 Faubourg a súhru medzi pomarančovým kvetom a santalom v ňom, tak tu santal nahrádza jemne pudrová vanilka s ambrou, ochladzované arómou tureckého klinčeka. Ruža ostala po celý čas predo mnou utajená, hoci Fleur Oriental má zriedkavú schopnosť silnieť po nástreku a cca po piatich hodinách vonia na mne intenzívnejšie ako krátko po aplikácii. Je v nej zapracovaný nenápadný akcent pánskej vône, asi okrem kvetu klinčeka použili aj trochu klinčekového korenia. 

Nádhera.

Noix de Tuberéuse

Buch, spadla jsem do jetelové louky. Kvete všude kolem … pozor změna: nastupuje parádní tuberóza, sice nijak výrazně opojná, zato ovšem jemně hřejivá jako podzimní sluníčko. A skutečně je zahuštěná máslem (prý jsou jich u Grasse plná pole, no tak to bych se jím ráda prošla, když zrovna kvete), které má meruňkovou příchuť, i pro mě bylo dost překvapující, že by se vlastně mělo jednat o fík. Teprve po delší době začne zpoza tuberózy vykukovat vanilka, kterou někdo postupně rozemílá na prach. Závěr se nese v lehce orientálním tónu, kdy vylétnou vlnky jemně kouřících pryskyřic. Přestože se jedná o výraznější a dlouhotrvající vůni, působí na mě konejšivým dojmem a to se mi moc líbí.

Terre de Bois

Zatímco předcházející vůně této značky, které jsem zkoušela, jsem vnímala buď jako dámské nebo unisexové, Terre de Bois je pro mě vyloženě pánská záležitost s dlouhou výdrží. Obecně je popisována jako zelená, svěží a dřevitá vůně. Takže svěží ano, to díky citrusové hlavě je a jde i mírně do zelena. Tím ovšem veškerá svěžest končí a nastupuje poněkud zatuchlá zemina a spousta zelených bylinek a koření . Vše se mění a vylepšuje až s dřevitým základem, pokrytým hebkým mechem a dojezdem v podobě hořkoslané „balzámové“ ambergris evokujícím podzimní prosluněný les.

(http://m.rgbimg.com)

Figue Amere

Tak co si na nás Lynn Harris vymyslela tady? Předlohou se jí prý staly fíky pěstované na Ibize: zelené, zralé a přesto lehce nahořklé. Vůně má odrážet kontrast mezi výživnou šťavnatou dužinou a slaným aroma, které přináší vítr od moře.

Začátek odpovídá názvu: hořký bergamot se stejně hořkou fíkovou slupkou, zde asi jde nejvíc do zelena. Potom už se přede mnou rozevře šťavnatá fíková dužina se sametovou fialkou včetně zelených lístečků s několika okvětními plátky růže. K nim zlehka přivane slaný tón (vítr od moře se v mém případě evidentně zdařil).

Sice chybí to vlhko a zurčící mořské vlnky Bois Naufragé, ale důstojně je nahrazuje nasládlá „prachová“ ambra s překvapivě hladkým cedrem. Tito dva se pak až do samého závěru kulantně prostřídávají s doznívajícími hořkými a nově se objevivšími chyprovými tóny mechu, které jako stříbrozelené nitky příjemně chladí a šimrají v nose – asi zase ten vítr. Moc povedená fíkovka.

Geranium Bourbon

Vůně má prý připomínat anglickou zahradu po letním dešti. Ano, máme tu svěží kyselkavý rybízový deštík, ale spíš než zahradu, mi to začne připomínat skleník, otevřený až po této přeháňce, takže nám v něm ta hořká zeleň s hlínou malinko zatuchla. Uvnitř ukrývá hodně olejovitou růži a stejně laděné muškáty a citrusy.

Teprve po rozvonění přichází ta Anglie, ale pořád to není ta zahrada. Je to anglický gentleman v tvídovém obleku, který si na klopu saka připevní jeden květ muškátu a se sklenkou toho nejlepšího koňaku a doutníkem se posadí ke krbu, v němž plápolá hřejivá hořkoslaná ambergris, zatímco venku opět začalo pršet a mírně pootevřeným oknem tak do místnosti proudí vlahý vzduch se zemitými tóny.

Rose en Noir

Tahle růže to bezprostředně po nástřiku vybalí až překvapivě jásavě. Alespoň tak vnímám ten malinový džem s nazelenalou citrusovou svěžestí petitgrainu, který ji doprovází. Po chvilce se díky muškátovému oříšku a vetiveru změní v suše dřevitou.

Tmavnout začíná až pod nánosem poprašku drceného pepře a sušeného tabáku, aniž by při tom přišla o tuto svou ovocnou šťavnatost. V základu se navíc spojením s dobře zapracovanou pačuli a zelenými lístky fialkek projeví i jako moderní sametová chypre, což nikdy není na škodu.

Myslím si, že právě skrze tu pikantní marmeládu by se mohla líbit třeba přiznivcům Boisé Torride, i když zrovna v té růže není. Případně by mohla oslovit i ty, komu se zamlouvala Rouge Nocturne s tím, že Rose en Noir je kořenitější, propracovanější a tím pádem i dospělejší. Intenzita a výdrž jsou v tomto případě více než uspokojivé.

...ta Rose en Noir vypadá dost dobře.!

No není vůbec "anglicky škrobená" jako většina vůní od téhle značky které jsem zatím vyzkoušela. Momentálně se mi od MH líbí nejvíc. Dokonce vytlačila z mého pomyslného žebříčku i Noix de Tubereuse a to je co říct.

Taky považuju Rose en Noir za povedenou.

Měl už někdo tu čest vyzkoušet novou kolekci Le Jardin d’Enfance? Jedná se o vůně Poirier d'un Soir, Coeur de Jardin a Cassis en Feuille. Máme je už i v databázi. Ve dvou z těch třech vůní je hruška, takže mě to velmi láká 

V oficiálním e-shopu ale nelze koupit vzorky a na ALZD ani na Essenza Nobile ještě tyto vůně nemají. A vůbec, u značky Miller Harris ani nemají celý sortiment. Poradil by mi někdo, kde sehnat vzorky, případně jestli se dají vůně vyzkoušet někde v Praze? 

Poirier d’un Soir - hruška s karamelem, rumem a dřevem - mám cukání objednat flakon naslepo 

La Fumée Ottoman

Dosud jsem se až na pár výjimek stavěla k vůním MH docela vlažně. A tahle vůně, která má být jakousi ódou na Konstantinopol, je po Rose en Noir další, která mě nutí se na tímto postojem vážně zamyslet. Kardamom s krotkým kmínem a trpkým bergamotem má zřejmě odkazovat na krámky s kořením, kostelní kadidlo s prašnými podtóny zase na zdejší mešity.

Růži s pačuli si vypůjčila z již zmiňované Rose en Noir (po rozvonění se u ní projeví stejný ovocný tón). Jediné, co by se snad teoreticky dalo vytknout, je cedr, protože tu a tam přece jen sklouzává k ostrouhaným tužkám, i když opravdu jen velmi slabě. Ale stačí vydržet na mandlovou tonku s vanilkou a jemně kořeněným santalem v základu a pomůžou z La Fumée Ottoman dotvořit plnotučnou orientálku.

Stále se pídím po vzorcích vůní z nové kolekce, nebo alespoň Poirier d'un Soir. Z oficiálního webu mi přišla odpověď, že vzorky na prodej nemají, ani nemohou zasílat vzorky do ČR, ale že mě srdečně zvou do jejich butiku do Londýna  

Ze společnosti odešla Lyn Harris. Tedy přinejmenším jako tvůrce a kreativní šéf.

Parfuméři, stojící za novou kolekcí jsou lidi ze společnosti Robertet a spolupracovali s konzultantkou Jillian Friedman.

Více o nové kolekci viz recenze na frangipani.

Kde se ti je podařilo vyzkoušet? Kdyby ses chtěla zbavit vzorečku hrušky když ji budeš kupovat, tak bych nepohrdla :) samozřejmě za patřičnou odměnu...dají už se vůbec někde koupit? Na alzd ještě nejsou...

Zlomila jsem shop asistenta v pařížském Printemps. Ale měl jen dvě z těch tří nových.

S dostupností je to trochu horší, ale na stránkách MH píšou, že posílají do ČR. Akorát to poštovný je docela vysoký a ještě to nejspíš odchytí celníci.

Budu pátrat po dalších zdrojích a přinejhorším za měsíc a půl zase mířím do Francie, tak bych to tam koupila v kamence.

Můžu se zeptat, proč to rovnou (jsi-li autor) aspoň nezkopíruješ sem? Vždyť to už můžem hledat informace na fragrantice, parfumo a dávat sem na ně jen odkazy...  Bylo by příjemný (a pohodlný) mít to tady - když už na to máme prostor a chlívek 

Terre d´Iris

Podle názvu jsem se moc těšila na nabušený, nesladký zemitý kosatec, ale on si se mnou mrcha hraje celou dobu na honěnou. Nejprve se schovává za hořkými citrusy s krásnou rozmarýnou a šalvějí s mátovou svěžestí a zemitými podtóny. Kosatec podlě mě sám o sobě zemitý není, spíš máslový.

Po rozvonění přejde do pudrovější podoby. To se ovšem pro změnu přikrývá okvětními plátky svěží růže a nesladkým pomerančovým květem. Teprve s mechem, nepatrně "nasládlou" jedlovou pryskyřicí a pačuli v základu nabere zemitost konečně na síle, jenže mezitím mi už kosatec vzal definitivně do zaječích. Kdo má rád dobré osvěžující bylinné vůně nebo ještě lépe 24 Faubourg, měl by rozhodně vyzkoušet.

Poirier d´un Soir

Od dob seznámení se s AA Gentiana hledám nějakou podobnou hrušku, která by ve mně zanechala nějaké podobné emoce. Poirier d´Un Soir k tomu měla po černorybízovém úvodu, dodávající hrušce svěžest a měkkost, slušně našlápnuto. Krátká lázeň v lehce zkaramelizovaném rumu pak na chvilku naznačila gurmánský směr a změnila ji v máslovku.

Nejzajímavější v téhle vůni se však nakonec nestala hruška, ale březový tér. V Tauerovkách je vždycky tak koncentrovaný, že evokuje skoro až ropnou plošinu, tady spíš v kombinaci s ostatními složkami vyvolává dojem, že se jedná o mísu hrušek uprostřed zahrady plné kamenných soch a doutnajících loučí. Jenže po necelých dvou hodinách zazvonil zvonec a hruškové pohádce byl konec a zůstala jen pivoňka s hřejivým mošusovým semínkem a průsvitným cedrem.