Stěžovací vlákno

...som blondina viem...,mame velky priechod do dvora...viem,ale i tak som naburala a vzala jeden murik-teda ,mur a poskriabala som auto.

Normalne som sa rozplakala,normalne od lutosti,ze tak davam na vsetko pozor,a vyvarujem sa vela veciam-ale aby mi moj chlap povedal ze som hm hm blba blond a kde mam rozum,tak to ma NASRALO!

Ja som si sama´sebe nadala ze som "blba.chora,a este sadam za volant-potom to tak vypada"Ale to nieje to iste akoked vam niekto nada za takuto vec

Som urazena ,nasrana,a aj tak ma to skre ze zas dalsia investicia,ked to nemusi byt,len som cakala -cakala ze moj muz nebude muz ale zena a nebude tak skakat ako pajac!

Nemal by ta takto trestat. Mala si len smolu a aj tak sa uz dost trestas sama.

Tvojho muža by sme mali za trest posadiť vedľa mňa do auta...ono to už síce nebude mať ten efekt ako pred pol rokom, lebo sme ho dali vyklepať (800€ len za vyklepanie a nalakovanie - podarilo sa mi postupne poškriabať a/alebo pomačkať úplne všetky strany okrem strechy, ešte aj zospodu - prešla som najprv pri cúvaní ponad, no nie celkom ponad vytnutý peň a potom, neskôr, som ho ni neviem ako položila zhora na také tie pologuľové zábrany pri jednom kruháči - museli mi ho odtiaľ dávať dole žeriavom  ) a odvtedy som ešte nestihla vytvoriť znova ten umelecký efekt, ale keď bude fakt veľmi zlý, tak s ním budem aj parkovať pozdĺžne!

Apropó, prvý krát, keď som do niečoho narazila ja (pokiaľ teda nerátame moje tradičné stĺpikárenie) bolo - zaparkované auto môjho muža....no....nezmohol sa ani len na to nadávanie ...

Jaj a ešte toto som chcela...keď som chorá, alebo nevyspatá, tak je to prakticky na istotu, že to do niečoho naložím, takže v tom prípade posielam všade muža, alebo beriem taxík, lebo plechy vezmi čert, ale nechcem sebe, alebo niekomu inému, nebodaj svojim deťom, nechtiac ublížiť...

A ja som blondínka, v auguste sme kúpili nové auto, a v decembri napadlo toľko snehu, že nám celé zapadlo. Ponáhľala som sa do práce, a tie metre snehu som odhadzovala lopatou aj z auta, takže som ho parádne poškrabala. Môj muž z toho skoro ochorel, môj otec to nešiel rozchodiť - auto nám kúpil on. To len tak na útechu.

Cítím s tebou. A jsou situace, kdy si necháte svého miláčka na parkovišti, jdete si v klidu po svém a nějakej kokot vám ho objede klíčem. Jste v tom nevinně a to je pak na infarkt

Pche, klíč.

Já jednou vlezla do auta a bylo to takový divný... chybělo mi totiž celý přední sklo

Budiž Ti alepsoň malou útěchou, že já jsem před lety dopadla ještě hůř - poměrně nové auto jsem odrovnala srážkou s vlakem na přejezdu... Šlo do šrotu... Já do nemocnice... naštěstí jen na pozorování... Manžel byl naštvanej (hodně mírně řečeno) tak, že do nemocnice za mnou nepřijel, ze vzdálené nemocnice mne domů pak nedovezl... a poměrně dlouho se mnou téměř nemluvil... A to v době, kdy jsem měnila zaměstnání...

Klimatizace zadara, ne? Jo, Češi jsou nenechavej národ. Zrovna čtu článek o Singapuru, průměrného Čecha si tam vůbec neumím představit. Zákazy, příkazy...

https://www.chinatours.cz/clanky-tipy/cestovatelske-clanky/singapur-zeme-kde-plivat-je-stale-jeste-zakazano/

Tyjo, to mi prijde docela drsny, jasne, ze to nastve, ti chlapi maji k autum jaksi osobnejsi vztah, ale mohl byt rad, ze jsi ziva a zdrava. 

Hu, tak to by už u mňa niesol titul exmanžel !

Hmmm, to mi taky připadá drsný, když si vezmu, co se všechno mohlo stát tobě i někomu dalšímu a nestalo se vlastně nic, kromě tý zrušený plechovky. Asi bych se neubránila a byla na manžela naštvaná taky.

Teda, to je drsné! Súhlasím so slniečkom.

Alalu, si právom urazená. Manžel by sa mal k tebe hlavne správať slušne a byť rád, že sa tebe nič nestalo, nie ti nadávať. To nemá nič s tým, či je chlap alebo žena, ale či je človek a či tebe ako človeku prejaví základný rešpekt, nieto ešte lásku. Láska, ako sa zdá, patrí autu!

Já celkově nechápu obecnou posedlost věcmi. Jasně, taky by mě mrzelo, kdyby mi někdo rozbil parfém, ale pokud to ten člověk neudělal schválně - tak co už, prostě se to stane. Bylo by  mi to spíš líto, než že bych se na někoho zlobila. Jasně, jsou to výdaje navíc, je to mrzuté, ale proč si to kazit ještě tím, že na sebe budou lidi dlouhodobě navzájem naštvaní. Relativně chápu, když někdo vypění hnedka zezačátku, že to prostě ujede v tom prvotním afektu... Taky se mi to stalo, ale pak jsem se normálně omluvila. 

U nás byla strašná aféra, když jsme byli poprvé se psem u ségry, nechtěla ho brát nahoru do bytu, my ho měli ještě krátce, tak jsme nevěděli, jak bude reagovat. No zůstal na zahradě, hodně štěkal a při odchodu se ukázalo, že jim poškrábal dveře, ale fakt maličko, asi na 3 místech byl odštíplý lak. Tak jsem se omluvila, že nás to mrzí, že jsme netušili, že bude tak vyvádět a že jim to zaplatíme. Tím jsem považovala věc za vyřízenou. Ale řešili to s s námi ještě asi 5x, znovu se to všechno omílalo, že to jsou drahé bezpečností dvěře a bla bla bla... Vždycky jsem to ukončila s tím, že nás to opravdu mrzí a že jim to zaplatíme - nebo jim to pomůžeme opravit. Jindy jsme byli už na zahradě... A ještě před tím jsem se ségrou mockrát řešila, jestli tam můžeme přijít se psem nebo ne. 

S prvním odstavcem souhlasím beze zbytku, mrzí to, někdy je z toho člověk nešťastný, ale když nejde o život... Na druhý se zeptám, protože neznám poměry ve vaší rodině, měla jsi domluvené, že pejska na návštěvu vezmete?

Teď budu mluvit sama za sebe a z vlastní zkušenosti (jen, že jsi toto téma nakousla), sama mám pejska a nemám ráda, když k nám někdo přijde na návštěvu se psem bez předchozí domluvy, není to příjemné. Někteří lidé ani zvířátka rádi nemají, nejsou na jejich přítomnost připravení, tak proto by mne nenapadlo si někam psa bez ohlášení brát.

Samozřejmě, že měla, nevzala bych to tam jen tak, řešila jsem to se ségrou několikrát. (Píšu to i na konci předchozícho příspěvku  .) Původně říkala, že bude moct i do bytu, ale nakonec se rozhodla, že raději ne. Má malé mimčo, tak jsem to samozřejmě nechala úplně na ní. Jenom jsme měli psa relativně krátce (už dospělého, od známého, který ho už nemohl mít) a neměli jsme tuhle situaci vyzkoušenou, tak pes prostě vyváděl. 

No jasně, promiň, nějak jsem to přehlédla. Tak to potom nechápu, proč to pořád dokola řeší. Stane se, je to jen zvíře a dveře, které to nebolí. Jejich děcko může někdy u tebe na návštěvě také něco poškodit, to je život.

Proč na první kolo pohovorů z  kvanta přihlášených pozvali přes sto uchazečů, když to místo chci jááááá?

Tiež sa mi "podarilo" nacúvať na stĺpik oplotenia trávnika pred bytovkou u nás v ulici.

Jazdila som "už" cca dva mesiace.

Cúvala som z kopca a neskoro som zabrzdila.

Auto plynulo naliezlo na stĺpik, no dopredu sa nechcelo pohnúť ani o milimeter. Piati susedia ma z neho zvesovali vlastnými rukami  . Šlo o čas - blokovala som ulicu prichádzajúcemu autobusu. Vtedy som sa prepadala od hanby, dnes sa už tomu smejem. Manžel mal v tvári zúrivú a šokovanú grimasu akú som u neho ešte nevidela,  a keď ma zvesili, priam som počula rachot toho kameňa čo mu spadol zo srdca. Ešte ma utešoval. A pred dvoma týždňami zase on nacúval na veľký kameň pre obchodom - vraj si ho nevšimol.

Protože až ho získáš (a ty ho zíškáš), budeš moci všude říkat, jak jsi dobrá.

Tak to blb, pardon, neslo to jinak.