Moc hezké vlákno, ze světa se nějak vytrácí poezie.
Požáry Ze čtyř stran hoří léto
Omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na vinicích
krvácí vlčí máky v obilí
Přichází tma
a po stříbrném mostě kráčí luna
Svět je jak chleba vytažený z pece
a noc ujídá
Nevím to úplně přesně, je to z Aidy:
Lásko, mučivá radosti,
sladká rozkoši,
krutá úzkosti!
V tvém smutku najdu svůj život,
v tvém úsměvu najdu nebe samo.
Určitě ne, Bondy sem rozhodně patří. Pobavilo mě to.
Snad vážené čtenáře / čtenářky moc nevyděsím
Je možno hledět do oblak
a nemít zvláštní pocit,
že člověk přechcán byl
a v prdeli se ocit?
Egon Bondy
Egon Bondy, to mi připomíná Christana Morgensterna z dob mých studií.
Třeba jeho Der Werwolf. Do češtiny teda přeloženo jako Vampír, s čímž mám malinko problém, ale pokud člověk zná základy skloňování, tak kvůli zachování rýmu ten vtip pochopí i tak, takže je to spíš moje osobní profesionální deformace
.
Vampír
Pan Vampír v noci bezedné
od ženy, dětí utíkal
až ke hrobu, kde kantor spal
a řek mu: Prosím, skloňuj mne!
Řiditel srovnal na límci
tři knoflíky tam hovící
a děl k monstru, jež s klidným srdcem
křižovalo se před umrlcem:
Slyš, „Vámpír“ – pravil dobrý pán,
„Váspír“ – je akuzativ dán,
„Vypíre“ – vokativ znám též,
„Váspíru“ – lokál máš a běž.
Ta hra šla vampírovi k vůli,
i protáčel svých očních kulí
a přitom ptal se ještě dál
po singuláru na plurál!
Zde moudrý kantor musil ovšem
připustiti, že neví o všem.
Už když zde jeden vampír stál,
„Vám“ vypadalo na plurál.
Pan Vampír zvedl s pláčem zrak -
měl přeci ženu, děti!!! Však,
když skloňování neznal na ně,
odešel s díky, odevzdaně.
Tak Více štěstí... se mi mooooc líbí, přesně vystihuje mé pocity, díky.
