A sepal, petal, and a thorn
Upon a common summer's morn—
A flask of Dew—A Bee or two—
A Breeze—a caper in the trees—
And I'm a Rose!
Emily Dickinson
Chvilka poezie
05. května 2016 10:38
Reakce na petra.prvni:
To je pěkný překlad.
Nečti radši Dickinson, najdi si něco optimističtějšího 
.
Reakce na petra.prvni:
Tohle jsem zrovna nemyslela, tyhle "optimistické světlé zítřky".
Ale třeba:
Slečno, slečno, vy se mračíte,
že po celý den vám pršelo?
Co by měla říkat tamhle ta malá jepice,
které pršelo po celý život?
(Jaroslav Seifert)
A narazila jsem na jeden jeho citát, který mě pobavil
Zvracející Francouz je mi bližší než zpívající Rus. 
Reakce na petra.prvni:
ha, našla jsem i tématickou , parfémovou, s "fiólkou" od vůně, v úryvku z básně Škádlení
........
Nedivte se, kdo se jednou
živé vody napil,
neustane, musí za ní,
jak už z mládí kvapil.
Jeho srdce fiólka jest
od růžové vůně,
v té to dýše manou ráje,
v té to věčně stůně.
Hoďte fiólku tu starou
třeba mezi smetí,
vůně byla v ní a věčně
díkem k nebi letí!
To je moc pěkné! 
euridike Co se uchýlit sem?
svěženkář To je dobrý nápad oživit tohle spící vlákno.
.
... no když Valentýn, tak Valentýn...
18
lidé se berou pro ticho
které je slyšet jenom ve dvou
jinak to ticho neunesou
jinak je ticho přemůže
/Jan Skácel/
Ještě bych potřebovala, aby sem začala chodit & psát Miru ...
svěženkář ... no a já sem přicházím s takovou tichou a útlou poezií, Ty rovnou takhle bytelně a náročně! 
...děkuji za kompliment!.
Ale já "básním", jen když jsem hooodně rozšvihaná...
(klasika, že jo...), mně to jinak nejde.
(jednak jsem dost materialista, a druhak nejspíš i proto, že se hned tak z ničeho skládat nehodlám, a řeším. Nesnáším pocit staženýho břicha...)
!
A jinak - já to teda beru tak, že sem člověk může i s oblíbenou poezií jiných autorů, že sem nemusí jen se svou vlastní, protože jak nepíšu recenze, nepíšu nic - ale ráda čtu tvorbu jiných... 
Krásný a krásně vybraný! To je přesně to, co u Skácela miluju!
... ještě teda přidám jednu, kterou mám moc ráda...
POTOM
Jiří Pištora
Ještě se přihodí,
že louky kvetou.
V trávě se pohne hádek větru
a prosmykne se
netřeskem.
To všechno znám.
A děsí mě to.
Maličký déšť
chycený mezi keře
tam cuká křidélkem,
a už i zahřmělo:
Bůh jako poslední
za sebou zkouší dveře
a opouštěje
neodpouští.
.
Myslím, že autorem je Jan Evangelista Nečas...
Úsměv
Směje se, kdo má rád,
a směje se také, kdo lže,
a směje se úsměv úsměvů,
jenž ty dva spojit dokáže.
(William Blake: Úsměv)
