Knihy - co jsme přečetli, doporučení...

Jestli tedy můžu doporučit, tak si zkuste vyhledat nějaké recenze (a více jich), kde se toho dozvíte víc. Rozhodně nezůstaňte jen u toho, jak je kniha představovaná - křesťanský misionář odjíždí na mezigalaktickou misi... Já když jsem si tohle přečetla, tak jsem knihu zavrhla, že to opravdu ne. No, a pak byl rozhovor s autorem v Lidových novinách a protože jsem od něj již něco četla, co se mi líbilo, tak jsem tomu dala šanci. A ta atmosféra knihy mi připadala úžasná a ty bytosti na jiné planetě tou svojí laskavou křehkostí úplně fascinující. Vzhledem k tomu, že to bylo moje postelové čtení (narážím na nedávnou debatu o čtení v posteli a na mé rozdělení čtiva ne postelové a nepostelové), ráda jsem si chodila dřív lehnout:-) 

To jsem právě udělala a přesně jsem si udělala obrázek, před kterým jste mě varovala. Takže dík za upozornění, nezavrhnu ji teda:-) Mmch. má na vás vliv název knížky, jestli si ji koupíte nebo ne? Nebo obal?

Uvidíte, třeba vám ta kniha nesedne. často záleží na tom, v jakém jsme rozpoložení, když čteme nějakou knihu:-)

Obal knih ani název mne moc neovlivňují, troufnu si říct, že skoro vůbec. Asi proto, že knižní trh a literaturu docela sleduju (čtu hodně), asi nejvíc ze všech "umění" (stejně mi ale vždycky něco uteče...), film mne třeba zas tak moc nebere a aktivně nevyhledávám, co je za novinku, musí si to ke mně najít cestu samo. Takže hodně čtu recenze, sleduju web iliteratura (i když se mi moc nelíbí). Web Kosmasu sleduji párkrát za týden. Ale já jsem vůči spisovatelům hodně velkorysá a knihám dávám velkou šanci. Čtu hodně i to, o čem se "mluví", i když mne samotnou to třeba původně zas tak nezaujalo - o Vánocích jsem přečetla Hájíčka Dešťová hůl, protože to vyhrálo anketu Lidových novin Kniha roku.

Na me to vliv ma velkej, ale ja jsem vubec divna: Mne ovlivnuje i typ pisma, a pokud je kniha vytistena pismem, které mi esteticky nevyhovuje, tak se spatne odhodlavam si ji precist (jinak jsem knihomol, ctu prakticky porad)!

Po cestě na dovolenou jsem v autě přečetla knihu Projekt manželka od Simsiona a fakt dobrý. Romantika jen lehce, ale je to dost vtipné. Na dovolenou a jako  oddechovka super.

kniha zvlastnich novych veci byla vyborna, doporucujuu taky

Keyes Ruze pro Algernon - cetla jsem tedy roman. silny, paradni pribeh a neni vubec pateticky, spis melancholicky. jedna mozna odpoved na otazku, jestli muze byt neco dulezitejsi nez lidska inteligence.

jestli nekoho odrazuje, ze je to sci-fi, tak ujistuji, ze neni. je to psychologicke drama a ta fantasticka linka je velice-prevelice lehoucka - vice mene ten pribeh jenom ramuje. 

tu knizku miluju!

a to jsem zjistila, ze muj muz ji zna dlouho, byl na tom i v divadle. 

obcas clovek narazi na takovy jeste neobjeveny poklad. treba Ted Chiang: Pribehy vaseho zivota (podle jedne z nich byli natoceni Prichozi). kdo ma vedeckou fantastiku alespon trochu rad, tak je to povinne cteni. akorat samozrejme beznadejne rozbrano a zrovna toto bych v knihovne chtela mit (misto toho Mycelia treba).

Nostalgický návrat ke klasice -  451 stupňů fahrenheita, R. Bradbury.

Četla jsem to už kdysi dávno, jako ne novou knížku, a tak mě překvapilo, že autor zemřel poměrně nedávno (2012). Myslela jsem, že je mrtvý už nejmíň 30 let!

Prosím doporučte nějakou antidepkovou knížku. Něco pozitivního a optimistického, ale ne třeskutě vtipného. (Mám pocit, že teď se píše buď depresivně nebo třeskutě vtipně, hledám něco normálního.)

Už jsem to asi někde doporučovala - Jan Šmíd - Čisté radosti mého života.  Taková obyčejná knížka - pro mě pohlazení po duši. Jednou za pár let se k ní vrátím. Mladý chlap jezdí jako obchoďák někde po Nebrasce a přidá se k němu zatoulaná lvice. Pak to má ještě další dva díly - Údolí čistých radostí a Návrat..tak nějak.

Durrelove poviedky o zvieratách. Alebo o rodine, sú vtipné, ale mne neprídu násilné.

Právě jsem dočetla Geniální přítelkyni od Eleny Ferrante a líbilo se mi to tak moc, že už se těším na další díl. Má ale vyjít až v dubnu, ach jo.

Občas mi pomůže prolistovat třeba Betty MacDonaldovou (např. Vejce a já), to na mě působí celkem uklidňujícím dojmem. A pak taky Pan Kaplan má třídu rád (Leo Rosten), tam je ale potíž v tom, že vám to přijde buď děsně vtipné (jako mně), nebo naopak děsně trapné a třeskutě nevtipné, tábory jsou vyhraněné:) 

Vejce a já je asi mimo mou krevní skupinu, před pár lety jsem to zkoušela číst a nějak to nešlo. Pana Kaplana jsem četla a líbila se mi, takže tu si klidně dám znovu. Mně to přišlo takové milé. Díky za připomenutí.

Marbuša slniecko Taky děkuju za tipy, píšu si.

Pan Kaplan jako kniha mně přišel nudný, nemohla jsem se začíst, nechápala jsem, co na tom všichni vidí. Vzala jsem ho na milost až jako  audioknihu namluvenou Donutilem.

Já ho miluji, mně naopak ty slovní hříčky vždycky zvednou náladu...je to taková ta kniha, kterou si beru do postele, když mám jednou za x let chřipku. Ale beru, že každému to tak super připadat nemusí. Mně se dokonce líbilo i divadelní zpracování. 

A ještě jsem si vzpomněla na coralline : Co Královna a já od Sue Townsendové? Není to tedy žádná novinka, ale pokud jste trochu anglofilní, mohlo by se líbit.

Jinak s tím doporučováním knih je to těžké..občas si nejsme schopni strefit se do noty ani v rámci rodiny, kde o sobě celkem tušíme, kdo co čte:)

No, zní to zajímavě

Sue Townsendová ve své knize „Královna a já“ nabízí fantastickou vizi toho,co by se stalo,kdyby v Anglii v dubnu 1992 zvítězila ve volbách levicová republikánská strana…Monarchii vystřídá republika,královská rodina se zabydluje v chudinské čtvrti a začíná od nuly…Učí se jak otvírat konzervy,kde si mohou koupit toaletní papír,jak vyjít s penězi i se sousedy….
Nejhůře je na tom princ Charles,který se zamiluje do obézní sousedky,která ani trochu nepřipomíná jeho ženu Dianu,a kvůli jeho mravním zásadám,že má chránit slabší,se dostane do křížku s policistou a dostane se do vězení….Alžběta mezitím pečuje o svého manžela Philipa,který se psychicky zhroutí a nechce si připustit,že už není král…
Na konci knihy Vás překvapí šokující scéna,ve ketré se druhý syn Alžběty chopí trůnu společně s japonskou princeznou,a Velká Británie se pomalu stává Japonskem!!!

http://www.databazeknih.cz/knihy/kralovna-a-ja-32566

To jsemčetla to bylo dobrý!