Kan jo, nenutit, protože tlak vytváří jen protitlak. Ale stěžovali jste si tu na nezdravící dospělý, tam to respektující výchovou asi nebude, ne? Takže zrovna tohodle aspektu se bát nemusíš, že za dvacet let to bude horší 
.
barbucha psala, že jsou děti s respektující výchovou nesnesitelné. No, to fakt jsou ty s volnou.
Přijde mi to vtipný.:-) Podivila jsem se nad instuktáží rodiče, aby učitelka nevybízela k odpovědi na pozdrav a dítě bylo ponecháno rozhodnutí, zda odpoví nebo ne. Dítě mentálně schopné pochopit danou situaci a normálně mluvící. Běžně chodící do školky, s učitelkou komunikující. I jsem to pak dvakrát zopakovala. A dozvím se, jak které dítě u dokrotra nebo jinde v naprosto neznámém nebo jinak strresovém prostředí mlčí. Nebo dokonce mlčí to, které nemluví ani doma. Plho, jako o tom fakt nebyla řeč. Jako bonus se dozvím, že jsem dceru ztrapňovala, když jsem po příchodu někam jí připomněla pozdravit.
Asi se nad sebou a svými vyjadřovacími schopnostmi zamyslím a už se nebudu podivat na obchodními odpověďmi Hodná!, protože se taky asi neumím vyjadřovat :-)
U té respektující výchovy je problém, že si dost lidí z toho vzalo jenom jednu stranu. A to, že se má dítě respektovat. To, že je nutné dítě vychovávat k respektu druhých, nějak vypustili. Ono to bylo asi dáno tehdejší situací, kdy nebylo obvyklé k dítěti respekt mít a proto to asi bylo víc vypichováno. Knížku jsem četla poprvé v 2009 a taky mi přišlo, že tam není ta rovnováha. Ale taky už můžu mít zkreslený dojem, je to dlouho. Znovu to číst nebudu. Ale kdyby měl někdo zájem, knížku mám, můžu poskytnout. Dalšího dítěte už se nedočkám, abych si osvěžila pamět, do dcery už nic nového nenaleju, ta je hotový člov+k a pro další generace to bude pasé. Takže klidně někomu zašlu.
Zuzuli a nejvíc prosí, když něco chtějí
Pinot Noir Ale to jste tady v té debatě vytvořili vy, zastánkyně toho, aby dítě nezdravilo, když se mu nechce, že jde o situaci, kdy je dítě v nějaké diskomfortu. Já od začátku píšu, že jde o situaci, kdy se rodiči nelíbí, aby bylo dítě vyzváno k odpovědi nebo k tomu učitelkou učeno, protože to není žádná společenská norma přijatelná pro dotyčné. Dítě se rozhoduje samo, kdy a koho pozdraví. A to je taky to, co píšu níže o špatně pochopené respektující výchově. Dítě respektovat, že nezdraví za normální situace, protože se mu jen nechce, je OK. Ale už nerespektovat učitelku a na ten pozdrav neodpovědět? Já fakt pořáda nepochopila ten důvod, proč to dítě by nemělo odpovědět a ještě to říkat učitelce, aby to po něm nechtěla.
notna ale ne, já tohle pochopila a souhlasím, že požadavky některých rodičů jsou přinejmenším podivné, k tomu mě ani nenapadlo vytahovat nějaké zvláštnosti našich dětí, ale od toho se zase odpíchly ty lamenty na dnešní matky, na příšerné vychování budoucích dospělých atd. a tam už to prostě komentovat musím. Hlavně mě fascinuje to přesvědčení dospělých, že oni jsou ti správně vychovaní, přitom se stačí projet MHD a jít nakoupit a vidíš tu slušnost a ohleduplnost ze všech úplně stříkat.
notna ten tvůj další koment jsem jako nečetla, to se mě dotklo. Nevytvořila jsem tu nic.
notna ani jedna z nás neví, jak ten požadavek přesně zněl, jak se ty učitelky chovají, když dítě nepozdraví... Třeba je to fakt přehnané, třeba ne. Ale předpokládám, že v tu chvíli je tam přítomný rodič, tedy ten, kdo má za výchovu dítěte větší zodpovědnost, tak bych řekla, že v tu chvíli má učitelka (ne)nucení do zdravení nechat na něm.
Kan nevím, co je nevýchova, ale respektující je nenutit zdravit svoje dítě, když víš, že se nachází ve fázi nebo mentálním stavu, kdy to napáchá víc škody než užitku.
To byla reakce na toto. Nemyslela jsem to zle, jen mi to přijde úplně jiná situace, co píšeš. Ta debata nebyla, nutit dítě za všech okolností. Ani nutit, jen vybídnout k pozdravu nebo učit to. A nezaznamenala jsem názor, že by dítě mělo zdravit vždy. myslím, že od začátku je ta debata o normální situaci, kdy ať dospělí nebo děti prostě nepozdraví.
U té respektující výchovy je problém, že si dost lidí z toho vzalo jenom jednu stranu. A to, že se má dítě respektovat. To, že je nutné dítě vychovávat k respektu druhých, nějak vypustili.
a to je právě pak v podstatě ta volná bezhraniční výchova, to je fakt něco jiného, než respektující výchova, jak ji praktikuju já a většina lidí tady, myslím.
K tomu konkrétnímu případu rodičů, kteří nechtěli, aby jejich dítě muselo zdravit, se vyjádřit nemůžu, když neznám kontext. U nás ve školce třeba se snaží každé jídlo dítěti aspoň nabídnout, ale je tam holčička, které i tohle vadí, šprajcuje se a nechce do školky chodit. Její maminka si to taky musela důsledně vydobít, aby to učitelky nedělaly. Takže TEORETICKY si dokážu představit tohle i u toho zdravení, ale samozřejmě mohou mít úplně jiný důvod.
notna byla jsem na seminari respektujici komunikace co poradala nase skolka a reditelka rikala, ze ten prvni preklad nebyl uplne dobrej, tak mozna to bylo tim? Protoze z toho seminare mi naopak prislo docela zasadni vytycovat svoje hranice. Bez toho to potom nefunguje.
notna ale já už přece dávno nereagovala na tvou situaci s učitelkou a starším dítětem. To je normální diskuze, vyvíjí se, tvůj příspěvek byl prostě jen ten, co ji vyvolal, ale mě k diskuzi přivedly až různé následné soudy o tom, jaká bude příští generace. A teda taky už nevím čí názor, že to přece stačí dítěti připomínat a napomínat. A teda zase obecně, nejde jen o zdravení.
Evaeva Myslím, že jsem tu situaci vylíčila dost podrobně. To není normální epizoda, Karlík se špatně vyspal, dnes s vámi mluvit nebude. To je prostě pokyn rodiče, aby se dítě neučilo, že se na pozdrav odpovídá a nebylo k tomu ani vyzýváno a byla mu ponechána svobodná volba. Mentálně zdravé, mluvící dítě. A už se k tomu vracet nebudu. Ale je to fakt vtipný tahle debata. Hlavně víme, že jsem dceru ztrapňovala :-)
notna byla jsem na seminari respektujici komunikace co poradala nase skolka a reditelka rikala, ze ten prvni preklad nebyl uplne dobrej, tak mozna to bylo tim? Protoze z toho seminare mi naopak prislo docela zasadni vytycovat svoje hranice. Bez toho to potom nefunguje.
Možná to tím bude. Asi nebudu mít úplně první vydání, ale jedno z prvních ano. Semináře na mě dělaly taky dobrý dojem. Tam se právě o té rovnováze mluvilo hodně nebo jsem to možná jen líp chápala než z knížky. Ale je to fakt už pravěk, 2009.
Pinot Noir Omlouvám se , jestli jsem reagovala mimo. Asi jsem ten posun nezaznamenala a zacyklila na své historce.
notnakdyž se pořád točíš na tom ztrapňování (a omlouvám se, jestli se tě to nějak dotklo), zkus se vžít do toho dítěte. Jak stojí a rodič pořád, tak jak se říká? ty to nevíš? tak pozdrav přece paní učitelku! před tou paní učitelkou. Já si ty situace pamatuju a fakt jsem se necítila dobře. A to neber jako nějakou kritiku tvojí výchovy, jak píše anema, ty poznatky se pořád vyvíjí.
notna Promiň, ale mně se zdá, že ses prostě zarazila na tom ztrapňování dítěte a bereš to jako útok na svojí výchovu. Za mě teda jestli se dítě po tom připomenutí cítí ztrapněně nebo ne záleží na povaze dítěte a právě proto bych nechala připomínání na rodiči, protože svoje dítě zná pravděpodobně nejlíp a ví, jestli bude líp fungovat okamžité připomenutí nebo pozdější rozhovor na tohle téma v soukromí.
Tak ono z příspěvků starší generace tady jde vidět, že zdravit sice umí, aspoň to tvrdí, ale koncept respektu je jim zcela cizí.
barbucha ty znáš moje děti a vidíš do budoucnosti, že víš, jak se budou za deset let chovat u doktora? Původně jsem přemýšlela, jak ti odpovědět na ten první příspěvek, ale fakt mně přešla chuť.
Já do budoucnosti samozřejmě nevidím a celkem je mi fuk, jak se budou za deset let chovat u doktora nebo všude jinde. Jen nechápu, co je škodlivýho na tom, dítěti něco říct, připomenout, poradit apod. My starci nad hrobem totiž celej život žijeme v představě, že dítě se rodí co tabula rasa a je potřeba ho jak usměrnit, tak i něco naučit. Ale možná je to teď jinak, a dítko se rodí se zcela samostatným úsudkem, který mu samozřejmě velí učit se pouze z příkladu rodičů. Třeba se tak naučej i číst a počítat, co já vím.
dzizisketa Žejo, třeba respektovat cizí názor je pro někoho nepřekonatelný. :D
barbucha záleží na tom, kdy a jak to děláš.
