Omfg

Karja důsledek není trest. Ale jako jasně, šedivá teorie, zelený strom praxe

​Důsledek může být někdy horší než trest, zrovna v té důvěře. Když necháš ten důsledek dojít moc daleko, dítě lehce nabyde dojmu, že jsi ho nepodržela. Ta správná míra se hledá jen těžko. 

Pro mě je takovým rozumným vodítkem to, že dítko ten trest bez  větších scén akceptuje. Já jsem teda zcela transparentní, říkám, co se stane, když... Tresty v amoku zásadně nedávám, nebo jen ty předem jasně avizované. 

Ale když to dostatečně vysvětlím, většinou to projde téměř bez řečí. Teď měla mladší na čtvrtletí fakt příšerné známky, nechala dát na t kefon rodičovskou kontrolu úplně v klidu, dokud si je neopraví a to jsem scénu i čekala. 

Nebo když jsem starší zakázala plavání, dokud si nezlepší známku z matiky. Poslední kapka byla, když mi řekla, že přece nebude dělat úkoly v devět večer, až se vrátí z bazénu, protože na to nemá sílu. Co bys s ní udělala? Debata na téma proč se učíme proběhla samozřejmě 100x. 

Objektivně vzato i mobil i plavání jim zabíralo tolik času, že nestačila energie na školu. Tak nevím jestli je to trest nebo důsledek nebo nastavení hranic. Tak jako tak, obě to braly jako trest a výsledek byl takovy (teď opravdu nemyslím opravené známky), že zrovna tohle bych si sama před sebou obhájila znova. dokonce si myslím, že s tím telefonem jsem to měla udělat spíš dřív. 

Anema ja to mam dost podobne, teda mela, uz se mi to moc nestava. ale fakt - furt dobry dobry a najednou uplne protivna sama sobe.. az hlubsi zamysleni odhalilo ten spoustec. no ted se snazim klazdou nepohodu odhalit hned a nepotlacovat nic, a fakt je to lepsi. jo a u nas nebylo odvadeni pozornosti, proste jakakoliv negativni, nebo spis jen jakakoliv emoce byla nezadouci. ja byla tichej uplakanek

Karja nooo, ti nevim, rikas ze tata nepotlacovaˇ nic a pak ze ho asi stvala mama-teda asi to myslis ze srandy nicmene ja bych rekla ze u tech choleriku za tim vzdy neco je. dobre ze ho to preslo

ad kousani- ja myslim ze placnuti jako vychovna metoda, jako promyslene, funkcni nebude, nicmene obe deti me kously presne jednou. jelikoz jsem precitlivela a lekava, hrozne jsem v obou pripadech vylitla, ucukla, zajecela a dite se ukrutne leklo. no snad to nezanechalo jine trvale nasledky nez ze do lidi se nehryze:-) 

viktorka_od splavuJa si myslím, že je to prostě povahou, že jim naběhne žila a je to v pytli. Prostě nevím no, třeba se chtěl odstěhovat někam na ostrov a potlačoval to, že je s námi doma:D.

Anema Strategie odvádění pozornosti od negativních emocí byla i strategie mých rodičů. Jsem sice dospělá a emoce už umím zvládnout celkem dobře (ne vždycky), ale jsem na to doteď hrozně citlivá. Když to mamka zkouší na mýho syna, musím se fakt držet, abych reagovala v klidu, jak mě to vytáčí. Jakmile se snaží odvést pozornost, překvapivě to dítě rozloží ještě víc.

Anema Promiň, zapomněla jsem asi zmínit, že ti ultrapřísní rodiče byli napříč spektrem a nikdy Japonci. :-) Ta chudinka se sebraným telefonem a týdením domácím vězením je Američanka (ale z Guamu), zbytek byli Číňani. Hodně přísní jsou i Korejci, ale ti na druhou stranu dětem hodně dopřejí, jen musí mít skvělé výsledky ve škole. Japonci mi naopak přijdou úplně v pohodě, myslím, že ve výchově jsou hodně podobní jako u nás. Jen prostě celkově ta úroveň slušného chování je tady postavená vysoko. 

Jinak co se té japonské výchovy týká, kdysi dávno mi nějaký starší Japonec vysvětloval, že oni jsou hodně mírní na ty úplně malé děti a postupně, se začleňováním do kolektivu, se začíná zpřísňovat. Ale že u těch malých dětí platí, že mají volnost, ale tzv. 5 velkých příkazů. Prostě velkou pětku, přes kterou nejede vlak, pamatuju si, že tam byla úcta ke stáří a dál nevím (ale myslím, že zdravení tam bylo taky! ). On třeba říkal, že když jsou u nich vnoučata, tak prakticky demolují barák a nikdo jim nic neřekne, ale že když si chtěl po obědě zdřímnout, tak jim to řekl a vnoučata okamžitě ztichla a začala si třeba číst, aby ho nerušila. Nevím přesně, jak toho dosáhnou, ale podle mě tím, že je nezahlcují příkazy. Jednou jsem si to uvědomila, když u mě byla na kafe kamarádka s malým dítětem, že to je pořád takové to "zvedni to, nespadni, napij se...." prostě milion drobných příkazů, které my ani nevnímáme...tak to Japonci nedělají. 

Pochopitelně každý je trochu jiný, ale obecně je to asi spíš takhle. :-)

Karja jojo to jsou pak v dospělosti ty stesky - kéž bych raději dostala na zadek, než poslouchat to její ječení/promluvy do duše

.... a že z dospělých jí jídlo jen muži, protože tohle máma neustále říkala o sobě, a nikdy jsem ji neviděla obědvat nebo večeret

​  Pinot Noir  Tohle úplně nechápu  proč to maminka říkala? Aby nejedla a ty taky nebo jak je to myšlený?

Garfie jejda... jsu japonec ... barák komplet "zdemolovanej" čti: všude projekty dětí (na dveřích, lednici, oknech, podlaze/koberci/lino, zahrada, chodníky,..) je to obohacující a jsem za to vděčná :). ...a po obědě zdřímnu +-10 minut (když se zadaří)

Lenka22 říkala (říká to pořád teda) o sobě, že je tlustá, měla by zhubnout, vypadá blbě v tom či onom, přes kalhoty jí leze špek... Neměla přitom ani 60 kilo. 

A nejí normální jídlo, viděla jsem ji jíst jen v práci svačinu, ale jinak jen kávu a kousek čokolády. Nikdy s námi neseděla u oběda, večeře... Myslela jsem, že je to normální, že dospělé ženy vaří, ale nejí to, jinak by byly tlusté.

Marielle Jestli jsou k tomu i slušně vychovaný, tak stoprocentně!

Zuzuli Měla jsi to strašně těžké, já si pamatuju i něco, co jsi říkala dřív a přijde mi to skoro neuvěřitelné, prakticky týrání. Jinak ale bych ráda podotkla, že i to poslání chlapa do prdele v tramvaji jsou nezvládnuté emoce. Já si vůbec nedovedu představit, že bych takhle zareagovala, zvlášť na cizího člověka, asi by jako spouštěč nestačilo, že by považoval moje dítě za spratka, to by ho musel atakovat fyzicky. 

Jinak já myslím, že to bití bylo dost normální, minimálně v nějaké lehčí formě. A co slyším od dětí, teda od dcery, jsou kolikrát fakt hrozné věci. Ona mi řekla, že jsme nejlepší rodiče co zná, protože je nikdy neponižujeme, některé historky od spoužáků, i co třeba sama zažila, když u nich byla na návštěvě, jsou strašné. A na první pohled to není nějak extrémní, ale už jen to, že jsou na ně nepříjemní před kamarády, navíc prakticky bezdůvodně, je napováženou. 

Pinot Noir aha, už to chápu.

Garfie slušná výchova a Nezahlcovat příkazy! to je základ :). 

Garfie co bys tomu chlapovi řekla? Já sama nevím, jak bych reagovala, naštěstí jsem v takové situaci nikdy nebyla. Spíš se setkávám s tím, že mi chce někdo pomoct a na to dítě se snaží výchovně působit. Na to teda říkám, ať ho nechá být a dotyčný toho obvykle nechá. Ale s nějakými agresivnějšími výpady nemám zkušenost.

viktorka_od splavu zajímavé, díky! Já už to o sobě vím asi rok, už jsem se taky hodně posunula. Nejhorší je, když na to přijdu až po delší době od toho spouštěče, to pak musím hodně přemýšlet, co by to mohlo být, žere to čas a musím mít na to klid.

Len jo, já jsem na to taky citlivá. A taky to ne vždy dám v klidu, máma si navíc často myslí, že tu scénu dělají ze žízně. To jí většinou jednou to pití nabídnout nechám, zastavím ji, až když to zkouší při té stejné scéně opakovaně (a ne, nikdy se v tom afektu nenapijou a už vůbec se neuklidní, což jí teda nebrání to zkoušet pokaždý znova). Ale já fakt v realitě nikoho nepoučuju a nehodnotím ničí přístup, oponuju jenom, když někdo kritizuje mě (což teda máma dělá). Ale teda kdyby někdo hlásil, že moje děti srovná jako otec Zuzuli, to bych možná taky křičela.

Garfie díky za odpověď a vysvětlení. Právě mi takové tvrdé zákazy pro puberťáky a málo příkazů pro malé děti k sobě nesedělo. Ale japonská výchova se mi líbí, nejvíc ten respekt k odpočívajícímu dospělému . Ale ten důraz jen na podstatné příkazy taky.

Aaaaa, mimino začalo kousat včera  byl to den plnej řevu, jak jswm ji od sebe několikrát odstrčila, nakonec mě kousla do nohy u linky a jak jsem se lekla a uhnula a ona o mne byla oprena, tak si docela namlela o dvirka....no, pochybuju, ze ji to stačilo 

Evaeva Asi bych ho poslala do prdele nějak slušně. Ale to možná Zuzuli udělala taky, jen nám to tady opsala takovou hyperbolou. :-) Asi bych si ho buď nevšímala, nebo požádala jeho, ať si nás nevšímá, nebo se zeptala, jestli to myslí vážně....Já fakt vůbec nemám potřebu jít do nějakého konflitu s těmito typy lidí. A už vůbec ne za sebe, to se spíš zastanu někoho cizího. 

Jinak téma je to tada maximálně zajímavé. Co se týká výchovy, už jsem to tady kdysi psala, podle mě je dobrá metoda spousta lásky a pevná pravidla. 

Moje děti emoce upouštět umí, ale každý jiným způsobem. Hlavně syn je dost přecitlivělý, mívá takové ty záchvaty smíchu a pláče v jednom a nedokáže si pomoct. Já se umím docela ovládat, ale taky jsem jednou v práci rozmlátila poličku. (byla jsem tam sama) Zatímco dřív jsem bývala víc nasírací (jednou jsem třeba hodila na dveře, za kterými zmizel tehdejší přítel, zpola plnou láhev kečupu), tak dnes se spíš rozbrečím-a pěkně mě to štve teda, raději bych se zase pořádně zdravě  nasrala! 

Garfie já vůbec nejsem tenhle házecí/rozbíjecí typ, od mala spíš brečím nebo křičím. Toho chlapa bych do prdele určitě poslala jen obrazně, takhle já vůbec mluvit neumím. Určitě bych se pořádně naštvala a všechny inteligentní věty, by mně napadly až expost.

Anema není to pití spíš způsob odvedení pozornosti? Já jsem ráda, že můj způsob výchovy všichni respektují, i když si leckdy myslí svoje. Mně nevadí o tom diskutovat, ale nesmí to zkoušet na moje děti. Vlastně jsem se ohradit musela jen jednou a to když máma synovi dlouze vysvětlovala, že ho má ráda jen když nezlobí