Omfg

DruI přesný

Malvin i teď fyzické tresty přiznává minimálně 30% rodičů, ale to číslo bude mnohem vyšší. Na hřišti, ve školce, na kroužcích to vídám a slýchám pořád. Nemůžu říct, jestli moji spolužáci dostávali, o tom jsme se nebavili. Ale myslím si, že to byla norma a nikdo z nás to nepovažoval za nic zvláštního. 

DruI Ja ti nevim. Pro me je prirozene tu paru upustit. Takze tam, kde muzu si klidne zakricim, zalamentuju. Prirozeny stav, zkratka me vytoci casto kazda pitomost. Takova Italka proste. Ale mas pravdu, ze kdyz se venku dlouho ovladam, ten explozivni prah doma  mam skoro nulovy

Jos podle mě je skoro nemožné určit, co je povaha a co výchova. Lidi nejsou stejní, určitě je někdo větší cholerik než druhý, ale vliv prostředí, ve kterém si vyrůstala, bych nepodceňovala. Mně výchova naučila utlumit ty špičky, takže se míň rozčiluju, ale i míň raduju.

dzizisketa urcite to tak aspon castecne je, i kdyz ja si myslim, ze je to spis vychovou posileny sklon. Ja taky mam tendence vylitavat jak cert z krabicky, i kdyz se lepsim. Mivala jsem to tak, ze jsem si vsimla, ze jsem nastvana az podle toho, ze jsem zacala rvat. Povahou jsem hodne po tatovi. Ale bracha ma veci dost na salamu po mame a nikdy se tahkle nevztekal, i kdyz vychovu jsme meli stejnou. 

Jos Tak možná by pro mně taky bylo přirozené upustit páru, ale prostě mě vychovali v tom, že emocemi se okolí obtěžovat nemá a tak jsem ji vždycky hromadila a pak vybouchla.

Jos tak ono jde hlavne o to neotocit to vypousteni pary proti nekomu jinemu. Ja taky nekdy jecim, obcas necim hodim. I nejake nadobi neprezilo, kdyz jsem ho ve vzteku jebla do drezu. Obcas jdu do vedlejsi mistnosti a proste si zakricim. Nakopnu nabytek... Nebo to rozdycham a pak vyklopim kamaradce, sbych to ze sebe dostala. Jen se proste snazim to vyventilovat nejak neskodne vuci jinym. Neventilovat to ublizovanim. Ne to v sobe dusit a pak se proste neovladnout. 

Jedno dítě je takové emočně rychlejší, druhé spíš stabilnější. Mají to určitě vrozené, protože ventilovat emoce je učím od malá, starší jsem radila zmlatit polštář nebo jít se vyrvat na balkon, co skončilo tim, že v deset večer rvala svým docela znělým hlasem já celé sídliště. Dodnes ji nevytoci téměř nic.

Mladší to vysvětluji pořád, že může emoce ventilovat, dokonce jsem ji po přednášce o sebepoškozování dávala i nějaké fajn tipy. jak tu páru upustit, něco si snad z toho vzala, ale opravdu nezačala být nervové stabilnější. Rozhodně tomuto dítěti projde víc, víc se tomu věnujeme a ten efekt není. Řekla bych, že je to k tomu disponovaný nervový systém a je to ve velké míře vrozené. 

Zuzuliupřímně to fakt záleží s kým ten prostor sdilis. muž to ventiluje taky tak obecně do prostoru, praští rukou do stolu a tak.  mně ta negativní emoce sama o sobě vadí strašně. Prostě mě to vyhazuje z klidu, necítím se v tom vůbec dobře, i když se mě to vlastně netýká. Radu na to nemám, jen že  vůči ostatním to není zcela neškodné. 

DruI jo jo, to si taky myslim, ze tohle potlacovani vede k tomu, ze pak clovek bouchne. Nebo se to naopak potlaci natolik, ze clovek onemocni depresi. Ja jsem tyhle ruzny negativni emoce nesmela projevovat a ted zpetne vim, ze uz v puberte jsem mela mirny az stredni deprese, ktery pak se pak naplno projevily v ranne dospelosti, kdy toho najednou na me bylo moc. Zivot v cizi zemi, prace, kterou jsem nesnasela a bolestive problemy pohyboveho aparatu. Kdyz jsem se pristihla, ze planuju sebevrazdu, tak jsem to zacala resit. Dneska jsem uz vetsinou v pohode, i kdyz zivot stale povazuju za danajsky dar. 

continuity muz me pak vetsinou obejme a rekne, ze to bude dobre. On to ma ale stejne, jako ja. Ale ja se posledni dobou vetsinou nastvu, kdyz jsem sama, nejvic me stvou domaci prace a k tem publikum neberu

Treba vcera v susarne, kdyz jsem zjistila, ze mi nekdo aktivni z domu zase vypnul u snur na pradlo topeni a ja tak nemam zadne suche prosteradlo na dcerinu ten den uz trikrat poklinkanou postel. To jsem nakopla stul a nadavala, ze me snad ty babky z prizemi sleduji a jak klapnou dvere do sklepa, bezi to topeni zase vypnout. To me pak muz uklidnoval, ze uz jen dva tri mesice a jsme v byte se susickou

Evaeva tak ještě je i fyzicky trest a fyzicky trest. My jsme teda starší dítě plácli myslim jednou a to byl muž, kterého znenadání kousla do hole kůže pod klíční kosti. Tak v tom reflexu dostala na zadek. Řvala teda, ale už to nikdy neudělala (předtím nás občas kousala).

Mladší nedostala myslím nikdy. A stejně, když někdo řekne, že batole plácne na zadek, nijak mně to nepohorši, i když si myslím svoje. Podle ne to je totálně nefunkční výchovná metoda, stejně jako třeba vyčítání. 

Úplně jiné je vzít dítě řemenem, to je opravdu extrém a takto vychovávaných děti si ani v mé generaci moc nepamatuji. Zato různě zanedbávaných spolužáků jsem měla ve třídě několik.  Pohlavek jsem občas dostala a považuji to za akt ponížení, spíš než fyzický trest, stejně jako facku. A myslím, že dělat to (starším) dětem vůbec k ničemu pozitivnímu nevede. 

Nechci říkat, že mě rodiče nikdy neuhodili. máma toho zastáncem fakt nebyla, ale otci nějaký ten pohlavek občas ujel.

Zuzuli pokud jste dva stejní, tak si myslím, že to spíš vyřešíte.

Jeho rozčílí takova maličkost, že já ještě ani neregistruji, že se něco vůbec děje. Máme ten práh extrémně posunutý. 

My sme boli biti od oboch rodičov,  otec plus k tomu si nás nejak nevšímal,  nevenoval sa nam, mama cholerik par excelence. Mne veľmi pomohla terapia u psychologicky prioritne namierená na malého. Veľa vecí som si v sebe vyriešila. 

Ale sú veci, ktoré ma spoľahlivo vytocia, najmä v škole a najviac asi keď mi žiak začne dirigovať hodinu.

Malvin já taky myslím, že mí rodiče měli k respektující výchově hodně blízko. Částečně to tedy bylo možná tím, že jak jsem byla nejmladší, brali to naši už víc lážo plážo. Aspoň ségra to tak vidí, ta nikdy nezapomeneme připomenout, co všechno dovolili mně, co ona měla zakázané. Ale k bití se teda neuchylovali ani zamlada. Jak tady čtu o tom bití a manipulacích, které zažívaly některé z nás, je mi úplně úzko. 

Ale žila jsem zase polovinu života v pocitu, že jsem tlustá, škaredá, mám hnusné vlasy a že z dospělých jí jídlo jen muži, protože tohle máma neustále říkala o sobě, a nikdy jsem ji neviděla obědvat nebo večeret.

Musela jsem se vyhladovět k smrti a začít číst Parfu, abych pochopila, jak se věci mají.

continuity podle některých výzkumů má malé plácnutí na zadek skoro stejný negativní dopad jako týrání právě kvůli tomu ponížení. Podle mě fyzické tresty do 21. století nepatří. To neznamená, že nemám pochopení pro rodiče, kterým to ojediněle ujede, všichni víme, jak je to s dětmi někdy náročné. Ale vadí mi, že je to obecně tolerovaná výchovná metoda.

Evaevaupřímně, když dítě během dětství řekněme deset krát dostane na zadek, tak je to srovnatelné s týráním?

Já to teda nikterak neobhajuji, fakt nejsem zastáncem bití, ale zas by bylo fajn nehazet do jednoho pytle vcelku normální rodiče, kterým to párkrát za život ujelo a rodiče tyrany. 

continuity no ale to si odporuješ :

"už to nikdy neudělala" = takže to zafungovalo, tudíž to není totálně nefunkční výchovná metoda.

Myslím, že žádná univerzální správná výchovná metoda ani neexistuje - co platí na jedno dítě, neplatí na jiné. A i u toho jednoho konkrétního dítěte se to může lišit podle okolností.

continuity vždyť říkám, že mám pro to pochopení. Záleží, jak se ten rodič zachová následně, jestli se omluví atd. 

DruI viktorka_od splavuJá vám nevím, to možná máme my ženský, že držíme, držíme a nevydržíme. Ale můj táta byl hrozně cholerickej, ale jakoby on nic nedrzel, žádný emoce, vždyť vždycky hned vylitnul, vždycky při sebemenší kravine. Tam ani nebyl prostor něco držet:D. Kolem padesátky ještě asi před se hrozně uklidnil, možná ho stvala máma a pak se s tím smířil, prostě možná třicet let zadržována emoce:D:D ZuzuliPromiň, ale kdyz z ničeho nic mrsknes talířem a je u toho někdo, tak ublizujes taky, prostě ono to ty lidi fakt děsí a pak si řeknou ,,ty jo aby zas tady nesilala, neházela talířem,, jediné, že je tvůj muž taky stejně cholerickej, ale jinak to mám stejně jako continuity a snažíme se doma oba dva ovládat. Ale třeba když muž bouchne do stolu a zařve na holky, já úplně nadskocim. I třeba se občas zamyslim, co je lepší pro ty děti, kdybych jim placla na zadek nebo když ječim, vždyť to ječení je úplně taky hrozny.