letfenixa ja taky neumim detem nastavit hranice. Vychovu jsem mela uplne normalni, mela jsem hezke detstvi, nepamatuju si, ze by na me nasi jeceli, delali dusno nebo se uchylovali k biti, vedela jsem, ze za nimi muzu kdykoli s cimkoli prijit. Oni mi asi ani nic moc nezakazovali? Ale ja jsem hrozne nekonfliktni a troufam si rict, ze to se mnou meli dost jednoduchy. Ja i kdyz jsem neco chtela, tak mi bylo blby si o to narovinu rict, natoz si treba neco vynucovat vztekanim. Moje deti jsou jine, rekla bych normalnejsi:))) a ja si s tim vubec nevim rady.
Omfg
15. prosince 2018 14:31
Gatita vieš čo, v škole mám hranice pevné, platím za prísnu učiteľku, ale doma 
Reakce na Karja:
continuity EvaevaMně to taky přijde extrémní a upřímně bych asi nechtěla vidět takový výzkum jak se dělá..
S dospelými a metodika musí vždy prejsť etickou komisiou.
letfenixa To mi říkala kamarádka, že vždycky dostávala od třídní dcery čočku, jak je její dítě nezvladatelný, než ji potkala v kině s jejíma dětičkama, tak si říkala, aha, mi ještě něco povídej o nezvladatelným děcku. :D
Kan tak ja rodičom nič také nehovorím, píšem o nastavenych hraniciach v škole, a tie mi fungujú.
Evaeva Potrefenáhusa Jj, už dětný kamarádky mi v tom nastavování mysli, než jsem vůbec měla dítě, dost pomohly. Hlavně teda, když jsem viděla, jak se k těm dětem chovají hezky a citlivě. Protože co jsem znala z dětství, jsem moc reprodukovat nechtěla, i když to nebylo žádný týrání, spíš takový přístup k dítěti jako k méněcennému blbečkovi, nebo jak to napsat. Ale zajímat jsem se o to víc začala až před porodem.
Není to sice omfg, ale navazuje to na téma výchova. Byla jsem s dcerou, jejímu 2 kamaradkama a jejich matkama na představení, které se konalo v týpí. Uprostřed byl oheň, diváci seděli v jedné řadě na lavicích kolem dokola, vypravěč se pohyboval kolem ohne. Ta jedna matka celou to hodinu a půl držela před sebou v ruce mobil a projížděla internetový obchody. Venku se jí otec tý druhý holčičky zeptal, jak se jí to líbilo. Prý nuda, že tomu nerozuměla, tak max 60%. Mluví primárně francouzsky.
To, že dorazily minimálně 10 minut pozdě a vypravěč na ně čekal, je jen třešinka na dortu. 
Tabea Ja dám zas z opačného spektra. Byla jsem s holkama na karnevalu, byl tam jeden otec, co hned od příchodu tancoval, jediný dospělý, tancovaly s ním i jeho dcery, tak kolem 15 let, za masku šel jen nejmladší, předškolák. když jsme odcházeli, otec se tam točil v klubíčku po zadech po parketě, protože ten malej začal. Holky vysmátý, ten malej úplně. Kámoška říkala, ,,děti jsou šťastný s takovymahle rodičema, ale tohle prostě nedáš,,D
Karja se vsadím, že se za nim táhla půlka dětí, co tam byla 
Tabea Hele ani ne, ale jezdil s nimi v masince, prostě někdo se do toho položí no:D
Karja otců už jsem pár takovejch viděla, matku nikdy žádnou. I ve školce venku učitelky většinou stály a plkaly a učitelé hráli fotbal a běhali s dětma.
Tabea protože to mas furt, viď, ty otcové s nima umej lip vypnout a ponořit se do toho, ale jen na chvíli
já mám za sebou víc než dvouhodinovy uspavani, který skončilo zcela bez respektu na obou stranách, ale konečně obe spej
Potrefenáhusa To je přesný. Já takhle blbnula s neteřema, obě na to hrozně rády vzpomínají a dodnes máme super blízký vztah, hlavně teda s tou starší. Vlastně mi vždycky bylo líto, že toho s vlastníma dětma nejsem schopná. Ale ty jsi to vyhmátla, jsi s nimi pořád, navíc "vychováváš" a když se dobře baví, tak se raději stáhneš a máš klid.
No třeba ze mě bude zase praštěná babička!
Potrefenáhusa Jojo, já to chápu, že matky většinou nemají energii s dětma řádit, když mají děti na krku většinu času. V tý školce/družině to bude asi spíš osobními preferencemi.
Reakce na Karja:
Tabea Hele ani ne, ale jezdil s nimi v masince, prostě někdo se do toho položí no:D
Haha, mladej pán když hrál rugby a byl nevrlej že mu nechci chodit fandit na zápasy, tak jsem tam s ním dvakrát jela a do fandění se položila... no napodruhý mi řek ať příště radši nechodím, že mu dělám vostudu
Promiň, úplně to vidím...
Mě taky poslali radši do bufetu na každým turnaji, co děcka jezdily, protože to moc prožívám. Ale copak to jde neprožívat?
No právě - když už... A to taťkové tam řvali ještě víc než já (nebo aspoň stejně ) a nikdo je nevyhazoval, fňuk!
Nevím co mě to napadlo, nejdřív jsem dala mladýho v útlým věku na judo, kde s tím minitvorečkem imrvére mlátili vo žíněnku... a pak přešel na rugby, kde ho posílali furt do toho kotle a dostával na budku taky... na šachy jsem ho měla přihlásit!
A pro život mu to taky nebylo nic platný, anžto je všude vycepovali že nesměj nikdy použít ty triky ani sílu, pročež chodil domů - už jako slušnej kolohnát - zmlácenej často a mě brali všichni čerti.
barbucha muj synek do juda chtel, ale brzo toho nechal. "Mami, oni chteli, at se kopem do bricha!"
Já jsem syna chtěla na judo přihlásit, aby se trochu otrkal, ale nechtěl. 
To je škoda, Rostíček chodí už druhý rok. Je to tedy tzv. babyjudo, maximálně se navzájem zalehávají, zbytek tréninku hrají hry a zdolávají různé opičí dráhy.
