Jos to chování je toxický, zároveň nejde změnit někoho jiného, než sebe, nebo svůj přístup k tomu.
Maminka zní jak narcis. Musí být strašný mít takovou mámu, a k tomu mít třeba závislý rysy. Jestli má maminka PO, tak na všechny hranice stejně hodí bobek, když jsou v tak úzkým kontaktu.
continuity no právě, takže těžko říct, jestli dospělý člověk je takový jaký je díky výchově, kvůli výchově, nebo navzodry výchově. Co jednoho zlomí, jiného posílí.
S bráchou jsme dva úplně rozdílní lidé, kteří nemají nic společného (teda kromě rodičů). Věkově jsme si blízko.
Tyana nemyslím dvojí metr, ale první nebo poslední dítě prostě nemůžou mít stejnou výchovu (tohle asi není úplně správné pojmenování), formují ho trochu jiné věci, rodiče mají jiné zkušenosti,... Prostě nikdy se nemůže stát, aby dvě děti vyrůstaly v naprosto stejných podmínkách.
Tyana Já myslím, že ten přístup, co se týká "metru" by měl být stejný. Já se aspoň snažím být spravedlivá, i když někdy je to těžké (děti jsou úplně jiné). Ale ten přístup, třeba k emocím se asi dá řešit trochu jinak, je to ale citlivé téma. U mě je to snažší, protože mám holku a kluka a jsem, právě tady z těch důvodů výchovy, dost ráda, ono se za to leccos schová. Kdybych měla dvě holky nebo dva kluky, je tam ten "dvojí metr" víc cítit. Příklad, synovi chystám oblečení do školy, přestože dcera si ho v jeho věku už chystala sama, kdyby to byla holka, byla by tou starší viděná jako mazánek, takto je to "neschopný bratr".
Evaeva dvojčata? Moje nejlepší kamarádka je z dvojčat a jsou úplně jiná, i na rodičovskou výchovu vzpomínají trochu jinak (oba byli moji spolužáci). Ale je to holka a kluk, tak to asi taky hraje roli.
Garfie no vždycky je tam vliv toho druhého dítěte, to se na formování taky podílí. Ale je to zajímavé 
Evaeva No to je i u těch více sourozenců, psala jsem na rodinné konstelace diplomku!
Garfie fakt? To je zajímavé téma.
Evaeva No nepsala jsem úplně přesně tohle, chtěla jsem, ale můj vedoucí práce mi to tehdy zakázal (=nedoporučil ), protože v té době bylo takové téma teprve v plenkách, neexistovala skoro žádná literatura, ze které by se dalo čerpat...takže nakonec téma bylo jiné a tohle byla jen podkapitola, ale zajímavé je to moc.
Zuzuli Ja mam uplne stejny rodice. Takze mne vubec neprislo pres 30 let divny, ze delam jen veci, co chcou oni a jeste to neni dost. No tak se jim ted maximalne vyhybam, obcas si poslechnu x hodinovy monolog, jak je jim strasne smutno bez vnoucatek, ale mne je to jedno. Proste nekdo ma cernyho Petra a spousta rodicu je jeste horsich. Ale dospet do tohoto stadia chce dlouho.
Ted spis resim, co bych mohla delat za praci, pac uz 20 let vim, ze jsem to sla delat kvuli nim.
Garfie to jsi měla zajímavé téma! Uvědomuji si, že te přístup rodičů k dětem se liší, i když si to ti rodiče nemyslí. Člověk dělá co umí, ale asi nemá cenu očekávat určitý výsledek a doufat v nejlepší.
Zuzuli Vasi mi prijdou jako extremne toxicti jedinci, kteri by si zaslouzili nadobro odriznout. Alw zaroven chapu, ze se v tom placas, jsou to jednou jedini rodice, co kdy budes mit. Kamaradka ma mamu, co je uplna psychopatka. Mela kamaradku na tehdejsi dobu v dost vysokem veku, rozjeta kariera, nefunkcni vztah...no dodnes ji to vycita, chova se k ni jako k hadru. Neustale ponizovani pres vzhled a inteligenci apod. A co kamoska? Pracuje s mamou v jeji ambulanci a necha sebou vorat jeste v 35! Prakticky denne mi chodi zpravy, co zase matka rekla/provedla a stejne za ni proste poleze. Nerikam ze to je tvuj pripad, evidentne jsi uz nejake hranice nastavila, ale bacha na to. Nedej se
Bohužel takové matky se vyskytujou. Kolegyně, 45 let. Matka jí deptá celý život a kolegyně nedokáže prásknout dveřma. Teď se skoro rok léčí s rakovinou prsu, což matka vůbec nepobrala. Poslední návštěvu u mámy nám líčila asi tak: "No ale ty musíš tohle tohle. Děti to pro rodiče musí udělat." "Děti s rakovinou snad nemusí." "Teď se máš konečně na co vymlouvat!"
Ruce líbám své mamince i tchýni, jaké jsou. A být pořád ve střehu a neničit vlastní děti!
Luna To je smutný, že je jim smutno bez vnoučátek, když se tak angažovali že jo, v jejich předškolním věku, kdy to bylo potřeba....Jéje, holky máte to těžký!
Jenom pro doplnění do debaty o zdravení. U nás (malé město s příměstskou dopravou) zdravíme i ráno lidi na zastávce a především řidiče autobusu při koupi jízdenky. Pro kamarádky našich dětí z velkých měst dost šok. A dcery naopak měly tendenci zdravit všechny v Praze...
Archivářka Fuj se mi chce uplně zvracet, jako některý lidi by děti z podstaty věci mít neměli....a člověk tu pak řeší, že jednou měsíčně plácne dítě po zadku, a že mu tohle dovolí a tohle zas nedovolí...uplný banality....
Karja přesně! Když jsem to líčila kámošce, kterou trochu tlačí maminka do stavby skleníku na společné zahradě, tak řekla, že radši dva skleníky!
bublifuk Ono hlavně v jednu chvíli do té výchovy vstoupí okolí a zabírá tam pořád větší a větší prostor, škola, kamarádi, vedoucí, knižní (filmoví) hrdinové, prostě začneš ztrácet vliv a nezbývá než doufat, že jsi postavila dobrý základ.
Archivářka Já taky zdravím řidiče, kdykoli nastoupím předními dveřmi, myslela jsem, že to je normální! Ta tvoje kamarádka, to je hrozně smutný. Já tady vždycky čtu ty historky a v duchu se omlouvám matce (i tchýni) za všechna příkoří, která jsem jim způsobila u vína s kamarádkami!
Taky děkuji za mamku.a tchyni, zlaté ženské!
Jos hodne mi pomohlo to, ze jsem se ve triadvaceti definitivne odstehovala a zacala se zivit uz posledni rok na vysoke sama. Spis me to cele motivovalo k sobestacnosti. Nemuset jim byt vdecna, ze se o me staraj. Prave ten pocit, ze kdyz to zase nejak prezenou, tak klidne muzu sednout do auta a odjet domu, nas asi vsechny nejak drzi v nejakych mantinelech. Ja jsem v klidu a oni si davaji pozor. V tomhle byla pro me uplne silena ta pozice zavisleho ditete.
Treba jak jsem popisovala ty vanoce, jak chteli, aby bylo po jejich, tak jsem jim proste polozila telefon, dva dny ho nezvedala a pak jim v klidu po stedrem dni zavolala, kdy se teda stavi za vnuckou ke stromecku. Domluvili jsme se, prijeli, uz se v tom nepatlali.
Ale oni jsou treba rok uplne normalni fajn rodice, ale pak jim nejak prepne a vyctou ti vsechny krivdy, co si nastradali. Treba mi fakt strasne moc pomohli pri te lecbe. Ale necekala jsem teda, ze mi to pak vyctou. A jak je tata splachovaci, tak na tom nevidi nic spatneho, o co jako slo a co mame zase za problem. No a moje mama podle me uz roky potrebuje terapii. Ona o sobe moc rada vyklada, jaky je chudacek s depresemi. Ale tohle je fakt rok od roku horsi, v mladi byli v pohode.
Zuzuli Blbý je, když jsou takhle v tom dva a vzájemně se v tomhle podporují no....
