Cestování

A co Indie, dámy? Byl někdo?

Fotka je z Hampi, dle místních je to nejstarší město v Indii.

Maharádžův palác v Mysore : 2x týdně se rozsvítí žárovky po celém paláci a místní kapela hraje"Most přes řeku Kwai"..... :)

Indický stát Kérala : cesta na hausbótech

Madurai : "sex" chrám

Maroko je na samostatné cestování myslím v pohodě, v Arménii jsem nebyla, ale nebála bych se tam vyrazit. Vlastně těch zemí, kam bych se bála sama (a byla ochotná tam jet ve dvou/skupině) je jen málo. 

Zmiňovaný Irán je taky můj velký sen, jen bych tam asi netáhla děti, takže spíš jen krátká dovolená, mám to v pořadníku. Mohla bych sice počkat až odrostou, ale kdoví co se tam zase semele :-) chtěla bych jet, dokud je tam bezpečno.

A ta Indie....vy my tady dáváte, asi do tohohle vlákna přestanu chodit! 

diky, nejak si to sesumiruju a ozvala bych se kdyztak do zpravy. ty zazitky zni skvele!

tohle vlakno je uplny pokuseni, ze?

ja to mam asi trochu jinak, je fakt celkem dost zemi, kam bych se sama nevydala. driv mi to bylo vsechno tak nejak vic jedno, nekdy kolem petadvaceti uz jsem zacala mit divnej pocit i pri stopovani, byt jsem za studii jezdila kazdej tyden z olmu do brna a zpet. trochu posera, no :)

treba to turecko bylo v pohode, ale teda zapadni cast. na tom jihovychode jsem byla na navsteve mimo turisticke oblasti a kdyz jsem tam pak videla ty vojensky kontroly vsude, celkem jsem byla rada, ze nejsem sama.

fakt idealni je pro me jet nekoho navstivit nebo mit nejakej kontakt na mistni. to ale prave v tech zminenych zemich (Armenie, Maroko, Iran) bohuzel nemam ...

Tak stopovat se ale sama taky bojím, od té doby, co je českou klasikou Smrt stopařek...:-)

Kdysi dávno jsme s kamarádkou stopovaly v Řecku, nabrali nás dva borci a byli úplně úžasní (viděno zpětně), protože se celou cestu mezi sebou bavili děsivýma historkama o tom, jak tam běžně stopařky končívají....byly jsme tak vyděšené, že už jsme od té doby jezdily jen veřejnou dopravou :-)

Člověk pochopitelně musí být trochu ve střehu a vědět, kam ne a snažit se sledovat celkovou situaci...ale já mám jinak takový ten fatalistický přístup "zabít se můžu i na D1 a možná snáz". A strach třeba ze znásilnění trochu ustupuje s vyšším věkem (ne, že bych byla nějaká stařena, ale říkalá to nějaká "stará" cestovatelka, se kterou jsem četla rozhovor-prý jí stáří v tomto dalo velkou svobodu, protože se k ní na cestách všichni chovají uctivě). :-D 

Kdysi jsem sledovala blog nějaké mladinké holky, která nikdy nebyla v zahraničí (fakt ani po Evropě) a její první cesta-navíc o samotě byl právě Irán. Přiletěla tam s nějakým kamarádem, který tam jel pracovně, týden byla s ním, aby se otrkala a pak cestovala sama. Fakt jsem tehdy zírala! 

Jinak teda ještě k tomu Maroku, to je přece obecně považováno za bezpečnou zemi, nebo mi něco uniklo? 

Děkuji všem za fotky a cestovatelské zážitky, je super vidět ta místa trochu osobně a ne jen z bedekru a fotek cestovních kanceláří :-) Já mám teď s cestováním poněkud utrum kvůli zdravotním potížím, ALE v květnu jsem byla v Nízkých Tatrách, v srpnu za rohem v Rakousku na zřícenině hradu (dvacet let jsem na něj koukala z okna, tak jsem si konečně splnila sen) no a před dvěma týdny jsem se vrátila z Izraele Tak si říkám, že ten můj utrum s cestováním není vlastně tak strašný (ačkoli ty štrapáce kolem toho a několikaměsíční plánování, neexistuje se rozhodnout a vyrazit).

Tu poušť taky zbožňuju - možná proto, že u nás nic takového není, tak to má ten echtovní punc exotiky.

Fotka je z Masady, jde vidět i Mrtvé moře.

Neuniklo. To ja rano splacala pate pres devate, panc jsem dnes v poledne odevzdavala velkej projekt a spala jsem tri hodiny. Ted uz ponekud osvezena se to pokusim formulovat srozumitelneji:

Nemyslela jsem to ani tak, ze by me vylozene mohl nekdo zariznout nebo znasilnit, ale spis ohledne komfortu pro samostatne cestujici zenu. Mam v tomto ohledu z istanbulu jeden dost neprijemny zazitek s trema borcama a myslim, ze to neni nahoda, ze se mi to stalo zrovna tam. i kdyz se samozrejme podobne vec deji i jidne a neznamena to automaticky,  ze vsichni turci jsou sovinisticky hovada. 

V navaznosti na jeste jine zazitky tenhle aspekt vzdycky zvazuju.

tak mně se v Turecku ztratila před lety spolužačka, teda holka o dost starší, co s náma chodila v prváku na nějaký přednášky. Byla tam sama a stopem a už se nikdy nenašla. A třeba ten Kavkaz je podle mě v zásadě dost bezpečnej, ale já jako sama ženská bych se bála. Už kvůli tomu, že vás tam bude furt někdo vopruzovat, vyptávat se,  zvát vás někam...navrch tam ta veřejná doprava nefunguje tak jako u nás, takže občas vás prostě někdo někam veze, doprovází atak. Ale třeba ve dvou nebo ve třech holkách už mi to přišlo dobrý. Tam jsou cizinci fakt nápadní, každej to na vás pozná a bude se seznamovat (jako zažila jsem díky tomu množství různých zábavných historek, ale sama bych tam jela fakt jenom se sítí známých, kterých bych se mohla držet.)

Jo a slíbila jsem fotky, ale tam, kde jsem myslela, že budou, nejsou, tak musím ještě pokračovat v hledání, přinejhorším něco naskenuju :-D

Ono je to hodně o tom, s čím tam člověk jede. Pokud člověk jede do Afriky, byť severní, musí prostě očekávat Afriku. Takže když se hne z turistickejch center, tak je to prostě samej osel, slepice, toulavy kočky, psy a další zvířectvo. Co se týče lidí, jsou to prostě venkovani (bez urážky), půlka z nich bydlí v chatrči z lepenky, běloch je pro ně celebrita, modla a zároveň zdroj pohádkového zisku. Takže rozhodně se musí počítat s tou klasikou, že každej z toho chce podojit co nejvíc. Pokud někdo očekává západní přístup k turistům, bude překvapený. Na druhou stranu, pokud člověk úplně nehledí na korunu, může si tu žít jako král. Nechat se obskakovat, servírovat fresh dvacetkrát denně, chodit na masaže, do lázní, ke kadeřníkovi, nechat si nosit zavazadla, vozit se celý den taxíkem ... a pořád ho to vyjde levněji, než den ve wellness v Krkonoších. 

Kromě mnoha dalšího je to i jeden z důvodů, proč mám tyhle země ráda. Jako pravý strýko Skrblík jsem ráda, že to můžu aspoň jednou v životě zažít :D Protože než bych si vzala v Paříži taxík z hotelu, abych si mohla dát na promenádě kávu a dortík s výhledem na památky, to bych si radši nechala vrtat koleno :D

Jo, tak to bude ono ... pro me je prave idealni stav, kdyz se muzu tak nejak volne poflakovat spis mimo turisticky exponovany oblasti, aniz bych furt musela davat pozor, kdo me kde bere na hul. Coz si prave myslim, ze zrovna v tom maroku muze.byt trochu problem.

Ale zas takhle v zime do lehce exotickeho tepla ... :)

Na fotky si klidne pockam, uz se tesim!

Na tohle byla dobrá Ghana. Bezpečná, relativně civilizovaná a přitom vyjma pobřeží a národního parku úplně bez turistů. U pobřeží bylo cítit, že turisté jsou zdroj financí (ale nesrovnatelně míň než s jinými zeměmi), takže malé děti na nás občas pokřikovaly "give me money", ale žádné peníze nechtěly, spíš z toho měly srandu. Ale jakmile jsme vyrazili mimo tyhle dvě hlavní oblasti, už nás všude zdravili welcome. Nebyla jsem tam sama, ale samotné cestovatelky (mladé holky) jsme tam potkali tři (jedna teda byla na praxi v místní nemocnici).

Tak ja uplne nevim, co je u vas "jen tak poflakovat". Jakoze po mestech? Nebo vesnicich? 

Ja byla hodne i ve vnitrozemi a horach a pokud to neni vyslovene tourist trap, tak si vas nikdo moc nevsima. Tam, kde neni turismus hlavni prijem, ma kazdy svoji prace dost a spis kouka, aby stihnul zorat pole a podojit kravy, nez aby se zdrzoval s nakym turistou. Deti jsou samostatna kapitola ;)

Asi cestovatelsky tip cislo jedna (ale to plati vsude - v zemich kde se smlouva stonasob) je vedet dopredu, co ma jakou hodnotu. Usetri to soustu nervu z nejistoty. Pokud napr. vim, ze noc v hostelu stoji 120-300 Kč a typek zacne na tisicovce, hned vim, co si muzu dovolit :) Smlouva se tam pochopitelne vsude, nekdo to bere jako pokus o natahnuti, ale ja tomu rikam spis pripravenemu stesti preje :)

Jednou jsme spali ve fakt moc peknym hotelu přímo na pobřeží v centru Essaouiry, do kteryho jsme ani nechteli jit, protoze nam pripadal jako moc fancy a dost mimo nasi kategorii. Byl to hotel typu rijad, na recepci byly vsude zive kvetiny, vonelo tam espresso, takže high class, ani se mi tam nechtělo ;) Ale bylo pozde, posadka byla unavena ... usmlouvali jsme to behem nekolika minut (vic tomu nejsem nikdy ochotna venovat, po par minutach nemilosrdne odchazim, coz arabsti obchodnici vetsinou vnimaj jako excelentni taktiku a nabizi mi pohadkove ceny :D) na asi 240 Kč i se snídaní. Ráno se vedle nás bavili naši sousedé z vedlejšího pokoje, Anglicani, jak je to nadherny hotel, ze to byla super cena přes ten internet, no vzdyt si vem, dali jsme za ten pokoj jen 2 000 za noc, no to je preci parada. Kazdemu co jeho jest, oni byli spokojeni, my taky a verim tomu, ze majitel hotelu rovnez :)

V Indii jsem byla, například ve Váránasí. Stála jsem přímo na ghátu Manikarnika, nedalo se tam dýchat a nikdy na toto nezapomenu. Fotografování jsem samozřejmě z pietních důvodů vynechala, tak aspoň pohled na ranní koupel v Ganze.  

ajaj, tak koukám že zmenšování fotky se podepsalo na kvalitě no budu se muset naučit ty správné poměry 

Ano, Varánasí jsme také navštívili. Pěkná fotka, typická. Viděla jste sladkovodní říční delfíny v Ganze?