Potrefenáhusa Ježiš přesně, když jsem chodila ven se spícím miminem, jak jsem zahlédla školku na procházce, otáčela jsem to a zdrhala 
Omfg
15. prosince 2018 14:31
Reakce na Anema:
a chceš se to dozvědět?
Vymyslela jsem, myslím, lepší příklad než ten přechod, na kterým bych se ti to pokusila vysvětlit, protože fakt není podstatou to, že člověk dovolí cokoliv. Já třeba nenechávám děti skákat do louží, když maj normální boty. V holínkách a gumových kalhotách ať se v tom třeba vykoupou. Ale podstatný na tom je, že za 1) je to moje vlastní hranice (ne jen vnější "nemělo by se"), 2) je takových zákazů fakt málo, 3) dávám si pozor, jakým způsobem jim to řeknu, 4) reaguju s pochopením na jejich nesouhlas i případnej vztek
S tímhle souhlasím, samozřejmě. I ty body jsou v pořádku, tak se chová normální rodič... i když bych poopravila ten bod 4: připravím se duševně na jejich nesouhlas/vztek a míra toho pochopení je diskutabilní neb vídám často dítko ječet a válet se vzteky na zemi (pod balkónem mám školku 
), a to pak to pochopení je nadlidskej výkon a nevím, co s tím - sama jsem to zažila jen snad dvakrát v životě a je to hrůza děs, zvlášť potřebuješ-li někam jít (já to vyřešila odnosem malého nezvedence, ať vřískal jak chtěl). Mokrý boty/kalhoty atd. mě naopak nechávaly zcela chladnou, bylo vysvětleno a pokud se dotyčnej rozhod že je mokrý chce, tak prosím, mě to studit nebude.
Jinak nic proti respektu, ale vocaď pocaď. Pokud přistupujeme k tomu prckovi jako k rovnoprávnýmu dospělýmu, měl by se přece tak chovat! A to jak víme, prostě nedokáže... takže ta rovnoprávnost tam trochu skřípe
Reakce na Garfie:
Evaeva Třeba ostatní považují za projev respektu ten pozdrav, proto v té debatě možná vzniká tolik nedorozumění?
Přesně tak. Jestli nebudu kopat do sedačky, nebudu cákat na kolemjdoucí, řvát v mhd jak na lesy nebo naopak budu slušně zdravit, patří podle mě do stejnýho pytle.
Reakce na continuity:
Co je zajímavé, že ta volná výchova neprodukuje odvážnější děti. Jak nemají za zadkem maminku, nezvládnou si v sedmi letech nacpat spacák do pytle a vzít snidani.
Protože to dítě potřebuje mantinely! Potřebuje je přesně stejně jako vzduch, jako tu zmíněnou podporu a lásku atd. atd. Bez nich je bezradný, protože neví... a taky jak by mohlo! Stejně tak jako třeba štěňata, taky kolikrát dostanou sodu od matky, a ta instinktivně ví proč 
Rodič má bejt rodič a ne kamarád, to je stará pravda, a ten rodič má taky úplně jinou funkci...
Jinak náš mladej pán chodil do waldorfský školky, a chodil tam velmi rád, ačkoliv přílišnou volností netrpěl - zdravili a vůbec se chovali a jednali dle pokynů učitelek, a nikdo neutrpěl újmu. Jen byly ty holky značně milejší než v obyčejný školce, bych řekla. Děti se tam podle mě i tý samostatnosti naučily, vždyť si tam i samy vařily, pomáhaly si mezi sebou a tak podobně. Asi záleží na jednotlivejch zařízeních...
barbucha to pochopení pro vztek je taky to nejtěžší 
Dyk říkám, že je to nadlidskej výkon. Já mám pochopení pro ty matky i když jsem teda odjakživa zásadně proti tělesnejm trestům... tak se nedivím, že jim občas ujede ruka. Některý haranti dokážou bejt fakt nesnesitelný, vídám (a slyším) to tady denně... Na druhou stranu se dost často musím držet abych nevylítla na ten balkón, když slyším některý matky, který kolikrát řvou víc než ten malej zloduch, a rozhodně i víc sprostě 
o neurvalým zacházení ani nemluvě.
Evaeva barbucha nedávno jsem slyšela od Vlaďky Bartákový v nějakým podcastu zajímavý vysvětlení, proč nás naše vlastní vztekající se dítě tak vytáčí. Je to stará evoluční záležitost, kdy se hodilo rychle přejmout tu vlastně obrannou a varovnou emoci od dalších členů vlastní tlupy a reagovat na hrozící nebezpečí společně.
To hrozící nebezpečí je ten malej vztekloun?
Reakce na Evaeva:
notnakdyž se pořád točíš na tom ztrapňování (a omlouvám se, jestli se tě to nějak dotklo), zkus se vžít do toho dítěte. Jak stojí a rodič pořád, tak jak se říká? ty to nevíš? tak pozdrav přece paní učitelku! před tou paní učitelkou. Já si ty situace pamatuju a fakt jsem se necítila dobře. A to neber jako nějakou kritiku tvojí výchovy, jak píše anema, ty poznatky se pořád vyvíjí.
Jj, zasekla jsem se na tom, proč by připomenutí mělo být ztrapňování dítěte. Protože si bez toho připomenutí nedovedu tu výchovu představit /zcela běžně se dětem říká nejen pozdrav, ale umyj si ruce, zavři dveře, nelízej to madlo a tisíc dalších/. Ale podle toho, co píšeš v citovaném příspěvku chápu, že k připomínání pozdravu musíš mít negativní postoj. Vůbec se nedivím. Ale to, co popisuješ není připomenutí. Ano, to je ztrapňování. Je škoda, že máš takové zkušenosti z dětství, ale toto se standardně neděje a myslím, že to není ani běžné chování učitelek v dnešní době. Je omylem to nazývat připomenutím. Tímto se mi to vyjasnilo, píšeme každá o něčem jiném.
DruI Evaeva Vůbec se mě to nedotklo, jediného oprávněného kritika mojí výchovy si vychovávám.
notna a když řekneš pozdrav a ono nepozdraví?
Anema vlaďka je skvělá! Teď jsem překonala svoji nechuť k podcastům a snažím se poslouchat Počítám do tří, chci si poslechnout i tu placenou část, ale mně se ty podcasty špatně zařazují do běžného dne.
Evaeva Když děti nepozdraví, tak jim bud potom až v klidu venku nebo když mineme toho člověka řeknu, at pozdraví, že lidi a tam kde zdravím já, zdravíme taky, protože bud jsou to naši kamarádi, nebo dáváme vědět, že jdeme nebo jdeme k někomu, tak je to slušen. Když třeba odcházíme z obchodu a ony nepozdraví tam, kde si s náma prodavačka nějak hezky povídala nebo byla milá, tak jim řeknu něco jako "no tak holky" prostě jim to připomenu.. (u pokladní, co po nás štěkne cenu na tom nějak netrvám, když zapomenou).
Evaeva co sluchátka? Taky to poslouchám 
, v noci v posteli, takže malokdy do konce 
Karja mně to v dětství hrozně vytáčelo, takové to pozdrav, jak se říká?, neslyšel jsem kouzelné slovíčko....
Kluci právě docela zdraví bez toho, abych o tom mluvila, takže fakt věřím, že funguje ta výchova příkladem. Doktora nepozdraví, i kdybych o tom mluvila minutu před tím, ale na kamaráda volají přes silnici.
Potrefenáhusa jo, sluchátka mám. V noci spímZatím nejlíp to jde venku, když musím vozit a nemůžu si číst. Ale zatímco kniha se "vypne" jen tím, že zvednu zrak, se sluchátky je to složitější, zaprvé se nevypnou a pak kluky hlídám tak nějak podvědomě po zvuku a to se sluchátky nejde. Prostě bych si to radši přečetla
Reakce na barbucha:
Jinak nic proti respektu, ale vocaď pocaď. Pokud přistupujeme k tomu prckovi jako k rovnoprávnýmu dospělýmu, měl by se přece tak chovat! A to jak víme, prostě nedokáže... takže ta rovnoprávnost tam trochu skřípe
Akorat ze ani dospely se dost casto jako dospely chovat nezvladaj. Osoba komentujici valejici dite na zemi ( neboli dite neovladajici sve emoce a davajici jim takhle pruchod, kdy neni v klidu a potichu), je jen dalsi, kdo se neovladl a nedrzel jazyk za zuby...
Jo, treba kdyz jsem si vezla v kocarku dvoulete dite od pediatra z ockovani, v dost mizerne nalade, a museli to lidi starsich rocniku kolem kometovat, ze takovy rvouci spratky by mlatili, aby se naucili chovat. To za jejich casu matky do tramvaje s kocarem nelezli. Jeden tak padesatiletej chlapek dokonce zacal ten rev ditete napodobovat a "drz budu, spratku urvanej, uaaaa". Toho jsem poslala do prdele, ze on se taky neovlada a nedrzi hubu.
U nás to taky funguje příkladem, připomínám fakt minimálně třeba jednou za měsíc, ale to že to funguje u nás, u vás, neznamená, že to funguje plošně, jít tím příkladem. Kdyby jo, tak se tady tohle téma vůbec neřeší přece.
Karja já věřím tomu, že tlak vytváří protitlak, takže pokud se to dítě cítí pod tlakem, že musí pozdravit, tak to tím spíš neudělá nebo to bude dělat jen v tvojí přítomnosti. Já si nemyslím, že ti nezdravící dospělí jsou ti, které k tomu nikdo nevedl. Fakt nevím, co je k tomu vede, těžko se té informaci, že na pozdrav se odpovídá, vyhli, a jako dospělí už by neměli být zmítaní emocemi, které jim brání zdravit, jako děti, pozornost taky udrží.
Evaeva Jo, já jsem myslela nezdravící děti, o nezdravících dospělých nějak není třeba mluvit, asociálové či burani.-)
Já si myslím, že mezi připomenutím a štoucháním do žeber je rozdíl. A pokud mi prostě záleží na těch dospělých, které moje děti nepozdravily, tak jim to připomenu, chci být i slušná vůči těm dospělým nejen se ke svým dětem chovat co možná nejvíc komfortně. Ale to je prostě individuální, někdo nezdraví že zapomene, jiné dítě je zavrzelé, jiné to může dělat schválně, jiné to nechápe....prostě pak je ten přístup ruzný, ale přecházením mlčením a tvrzením, že připomenutí je ztrapnování bych to teda takhle plošně nebrala.
Evaeva Fakt nevím, co je k tomu vede, těžko se té informaci, že na pozdrav se odpovídá, vyhli,
tjo to by me kolikrat zajimalo, ja jsem nekdy treba zamyslena nebo cokoliv, ale potkavam par jedincu, kteri fakt uprene civi, zjevne me registruji, ale nereknou nic. ja vetsinou pak taky prestanu, bo me to neba, ale ted tu mam jednoho relativne novyho kolegu, kterej kouka tak vylozene vyzyvave jakoze uz uz.. a na to je pro me hrozne tezky nezareagovat. nojo, ale at uz zareaguju nebo ne, nic se nestane
