Nerdské vlákno (pc hry, konzole, deskovky, fantasy, komiksy....)

No tedy! Vzpomínala jsem na tebe nedávno, asi před měsícem,  když byl v Praze nějaký con (PragoFFest?)

Dík :) Celkem dost jsem pokročila.

Už mám celej utility belt, včetně kožených fičur, jako jsou chrániče na kolena, rameno, lýtkové pouzdro na kudlu, repaintnutou kapslíkovku 44 magnum i s holsterem, a já nevim, co vlastně ještě.

Ve volným čase nedělám skoro nic jinýho. Zanedlouho dodělám ty podružnosti a pak se asi vrhnu na tu pušku. Mám na to tři měsíce a přijde mi to jako hrozně málo :D

Jinak Pipboy je z 3D printu a spousta lidí se na to kouká svrchu, jako že to není žádný umění. No, není to nic jinýho, než to ostatní, vypadá to dobře jen, když na tom necháš ruce.

Jen broušení mi zabralo 15 hodin.

To načasování Pragoffestu by odpovídalo. Já jsem se tam letos nedostala, nesehnali jsme hlídač, ale prý to byla letos slabota -> málo lidí.

Byl jste tam někdo?

Mně normálně spadla čelist!
Absolutně nechápu, jak to děláš, nebylo by nějaký video pro nechápavý?

Hele, dík :)

Videí je spousty, ale ty ti v podstatě prozradí jen postup.

Jak to dělám (long story):
Naprostá většina věcí, co dělám, je 20% talent, 30% skill a 50% effort.

Takže Pipboy: Obdržela jsem 3D print v průměrné kvalitě. Jedná se o upravený 3D model přímo ze hry. Udělám si klasickou studii na téma co budu potřebovat a jak to budu dělat:
Mám v ruce průměrně (ne)kvalitní print - jsou tu vidět vrstvy, které tvoří ta dráha toho extruderu, jsou tu nějaké tiskové chyby: Někde kus chybí, někde přebývá.
První, co chci vědět je, jak se toho zbavím.
Musí se to ošmirglovat, renovátorem nebo bruskou to nejde, protože se to hned taví (i když šmirgluješ jen rychle rukou, pálí to do prstů). Dá se to srovnat odpařováním acetonu, ale to zavrhuju, nechci ztratit ty ostré hrany a celkově jsou některé detaily na úrovni těch extruderových vroubků, takže abych se zbavila vroubků, obětovala bych ty detaily.
Koupim si teda smirkový plátno, v hrubosti zhruba od 180 do 600, a brusnou houbičku 800 a 1000.
Taky přihodím jednosložkovej tmel (na radu jednoho cosplayera), kterým budu tmelit tiskový chyby. Od muže si půjčuju minirašple, protože dostat se do některejch těch skulin je problém. Rozhodnu se z povrchů, který se budou lepit k sobě, jen strhnout ty největší nerovnosti, aby lepidlo líp drželo na tom přirozeným "vzorku."
No a pak brousím jako dement, dokud se mi to nezdá dobrý. Pak to leštím. I tak udělám pár chyb, na který přijdu mnohem později.
Po zhruba 14 dnech práce po večerech se mi to zdá přijatelný. Opláchnu to vodou, abych se zbavila plastového prachu. Vysaju v pracovně, protože až tam přinesu ještě vlhký nastříkaný díly, mohlo by se to na to chytat (stačí, když kolem toho někdo projde.)
Přesouvám se do garáže, kde instaluju rám, kterej obvykle používáme na vypínání nevydělaných kožešin. Rozhoduju se, že to pověsím na kusy drátu, přijde mi to jako nejlepší způsob.
Pak dojdem na to, že potřebuju další "materiály": Základovku na plasty, samotnou barvu, která bude na Pipboyi nejvíc zastoupená, a clear coat. Zbytek dodělám akrylovkama, ty už doma mám. Jistí to nákup na "nejlevnější barvy, laky". Když vybírám odstín, musím si vygooglit vzorník a porovnávat ho s předlohou. Nakonec si vybírám nějakej, jakej tu nemaj, tak si vybírám nejpodobnější odstín, který mají.
Následujou tak dva dny, kdy zakazuju mužovi parkovat dole :D a provádím tak šest až osm nástřiků. Musím být opatrná a čekat dlouho, naprostá většina barev se má stříkat a schnout za pokojové teploty a u nás v garáži je deset stupňů.
Mezitím si vyrábím "Budík" na geiger counter. Je dostupný na netu k tisku - ale nemám barevnou tiskárnu. Měřím si, že musí být vysoký 1,4 cm. Pak to vybarvím ručně a zalaminuju. Tak to vypadá trošku jako sklíčko a zároveň se ochrání ty barvy. Jako bonus se to bude dobře lepit vteřinovým lepidlem.
Lepidla nakonec potřebuju tři: Epoxy, chemopren na pevné spoje a akrylátové vteřinové lepidlo.
Dávám díly doschnout domů, do pokojové teploty, aby konečně přestaly lepit.

Když mám konečně všechno nabarvené na základní barvu a oschlé, lepím budíček a dávám se do lepení. Zatím to nedávám dohromady celé, aby se mi to dobře dělalo. Pak to slepím a pojistím zevnitř šroubky, které musím nejdřív krátit, protože najít vhodné je skoro nemožné.
Když mám konečně všechny kusy pohromadě, vyjma spojení toho rozhraní s tou částí na ruku, tak to začínám barvit. Akrylovkama udělám wash - ťupkám do míst, která budou podle mě špinavá, a pak to vytírám kusem hadru. Stříbrnou zavrhuju, akrylovka je nevýrazná, půjčuju si autospray a stříkám ho do kelímku, a pak štětcem objíždím hrany, které čnějí, aby byly jakože odřené.
Pipboy okamžitě působí daleko realističtěji a blíž předloze.

Pak mě čeká dolepení dílů a detailů, jako je otáčecí knoflík, přidávám železnou osu do pantu vzadu, ta plastová co tam má být se mi nezdá. Na jedné straně ji musím roznýtovat. Na roznýtování na druhé straně je moc dlouhá a kroutí se, takže se rozhodnu vlepit jí vteřiňákem do jedné části toho pantu.
Nepočítám však s tím, že lepidlo proteče (mou chybou ofc) do druhé části pantu. Když to zatuhne, budu to muset kroucením odtrhnout a to se mi nechce, takže si to tady postavím na stůl, hraju nějakou hru a jednou za pět minut tím zahýbám. Na vteřinové lepidlo to schne fakt dlouho. Nakonec úspěch.
Teď vytáhnu svou starou Galaxy S3ku, vyčístím ten telefon od blbostí, nainstaluju pipboyovou aplikaci, spustím na úsporný režim a zjišťuju, že to tam samozřejmě klektá, ta díra je univerzální, navíc se to propadá moc dolů. Navíc je S3ka bílá a tak bílé okraje prosvítají nahoře a dole asi o milimetr. Po pár zkoušeních přeměřuju, jak velkej bude potřeba rámeček, kterej by to tam víc usadil. Po pár zkouškách různých materiálů v photoshopu vytvářím černej rámeček a v přesně určenejch rozměrech ho tisknu, laminuju, pak ho podlepím moosgumi. 
Z moosgumi vytvářím ještě další tři díly, který lepím dovnitř do toho slotu na mobil a tím ho usazuju na přesné místo. Vyřezávám do dílků navíc malé díry, které zabrání tomu, abych omylem manipulací při zasouvání nestiskávala boční knoflíky. I tak tam trochu klouže a pořád nemám vyřešené, jak to udělat, aby se nepropadal hluboko - napevno to tam být nemůže, mobil by se tam blbě strkal, navolno by mi dalo velkou práci to jednou rukou otevřít a zavřít.
Nakonec vyndám elektrikářskou pásku a obtáhnu skoro celý display mobilu páskou, čímž eliminuju riziko, že kousek bílého krytu přeci jen vykoukne, navíc to víc drží na místě - a na zadní stranu přitáhnu vyříznutou karimatku. Telefon se tak dá zastrčit do toho rámu a "vycpávka" nevypadne při zavírání jednou rukou.

Další fáze barvení, krácení ozdobných šroubků, které vlepuju na místo. Stříkám lesklou černou barvou poslední rámec, ten lepím a dobarvuju naposledy. Jsem naštvaná, protože se na něj při schnutí nalepil nějakej prach.
Pak už jen clear coat. Bezprsťáky jsou z e-baye z číny, trošku je pošimrám šmirglem, a podobnýma nástrojema na odírání věcí, a nanáším akrylovky zhruba v barvě rzi a tak metodou suchého štětce. Dělám díry jako kotvy pro lepidlo z tavné pistole. Lepím na ně ten handplate.
A hotovo!

No prostě žádný umění

Klobouk dolů!

to je naprosto neuveritelny! bomba

Tak jako tak jsem udělala chyby:
Nechat si kotvy na lepidlo byl dobrej nápad, ale někde jsem nevěděla, že kus zůstane koukat, tak jsou tam určité malé plochy, na kterých to zůstalo.
Dopustila jsem, aby se mi ten prach nalepil na ten černý rámec. To mě fakt štvalo.
Moc se mi klepou ruce na malé detaily, takže ta písmenka i ta červená část budíku jsou takové neostré - dělalo se to fakt blbě, je to maličké.
Usazovací rámeček z moosgumi je tak jako tak na jedné ze stran kratší, blbě jsem to nalepila dovnitř a nechtělo se mi to dělat znovu.

Takže: Skill prostě člověk získává časem, ani nejlepší video ti nepomůže s tím, že si prostě potřebuješ vycvičit ruku, aby se ti tolik neklepala, až budeš malovat maličká písmenka, abys čistě nabarvila kraje budíku nebo čudlíku, nebo aby ti nesjela ruka, až budeš dělat hranu, něco vytřihovat a tak. Je to tak úplně se vším. Je to tím rovnější a čistější, kolik jsi v minulosti udělala pohybů těma rukama. Další věc je znalost těch postupů a materiálů, a myslím, že je to jak se vším, internetové návody jsou jedna věc, ale tvoje vlastní praxe ti dá nejvíc. Informace "Nastříkej to křížem" nebo "Ve vzdálenosti 20 cm" je cenná, ale jaký přesně pohyb to má být ovládneš až časem a tvoje ruka (protože nikdo z nás nestříká s pravítkem) se naučí, kolik je 20 cm taky až časem. Začneš hrubou představou, zkušenost je něco jinýho.

A ten effort: Prostě mít trpělivost a fakt na tom nechat ruce. Každý výrobek je přímo úměrný tomu, jak moc se s tím s prominutím sereš. Například já bych některé části mohla znovu přemalovat, nebo jsem mohla znovu pipboy rozebrat, ošmirglit ta místa, která zůstala hrubá a znova to zastříkat. Mohla jsem vytrhnout ten rámec a udělat ho znovu, aby byl lepší a rovnější.
Kdybych to šmirglovala o dalších pět hodin déle, bylo by to ještě hladší.

Naopak spousta lidí se s tím nemaže: Telefon jim v tom bude klektat, neošmirglujou to skoro vůbec, jejich coat má na sobě stružky a kapky barvy, protože neudělali osm coatů, ale chtěli to mít nastříkaný na jeden zátah.

Proto dělám dobrý věci, protože to prostě dělám hrozně moc hodin.

Skvělá práce a zajímavý čtení, hrozně se těším, až to budeš mít hotový všecko! :) 

Díky všem ^^

Než bude hotovo, asi to potrvá. Já mám teď spoustu nedodělků - např. ten pipboy bude pod sebou muset mít ještě padding, a takhle je to u všeho.

No a čeká mě ta puška a ta bude fakt na dlouho.

Já si furt porhlížím ten začátek a ten konec a fakt jsem z toho paf. Obdivuju nápad, šikovnost i ten zápal. To "žádný umění" teda taky fakt nechápu. A moc děkuji za ten výpravnej popis, přečetla jsem to jedním dechem.

Dík. Pro mě je trochu překvapení, že to někdo celé přečetl :D
Ono to možná zní jako falešná skromnost, ale já zas tolik nevěřím na talent.

Znám spoustu nafoukanejch lidí, co jsou přesvědčený, že maj talent od Boha a sršej sebevědomím. Svoje výtvory považují za dokonalý.
Taky tě to pak trochu drží v mentálním vězení toho, co ti jde přirozeně, co podle svého názoru umíš, a tak se víc bojíš se pustit do něčeho odlišnýho, místo toho, abys to brala tak, že se můžeš zlepšit v čemkoliv.

Můj přístup mi dává naději na tohle zlepšování. Prostě jo, je to dobrý, ale mohlo by to být lepší, protože se můžu pořád někam rozvíjet, zaseknout se na tom, že dělám dokonalý věci, je podle mě cesta do pekel. Příště budu mít zkrátka o zkušenost víc a nebo vím, že to můžu víc hecnout a vyrobit to ještě pečlivěji, rovněji, dokonaleji.

Zatím tomu odpovídá veškerá moje zkušenost. Desátej můj výrobek čehokoliv byl vždycky lepší, než ten první, prostě proto, že už vím, co dělám. 
Ta rozmanitost těch témat mi zase dává zkušenosti v různých drobných úkonech, které mi pak umožňují dosáhnout dobrého výsledku na základě toho, že použiju kombinaci postupů naučenou někde jinde.

A vlastně si myslím, že se tím člověk i trochu podělá, když udělá něco pěknýho a spokojí se s tím, že je to výsledek jeho přirozenýho talentu - nadřít se na tom je přece daleko hodnotnější, takhle to zní jako by se mi to prostě tak nějak stalo samo :D
Občas mě někdo potká, a říká: Tyjo, to je fakt hustý, přál bych si to umět! A já si ho prohlédnu a poděkuju, a v duchu si říkám: "Jedinej rozdíl mezi našima kostýmama je 200 hodin práce (a to je pro můj skřetí realita, ne nadsazené číslo)."

Je to tak. Bez píle a dřiny sebevětší talent nestačí. Aneb jak kdysi pravil tuším Mark Twain:"Trénink je všechno. I květák je jenom dobře vycepovaný zelí."

(A o to hlouběji před tebou já netrpělivý flink smekám.)

Hlasim, ze jsem to taky precetla cele!

Zajima tu nekoho W40k? Fotila jsem na valentynskem turnaji, tak jestli sem mam davat nejakou ochutnavku. Bylo tam i neco malo Flames of war a jeden stul s par lodickama SW (ale vyfoceny mam jen ty imperialni krizniky, milenium falcon byl asi dvoucentimetrovej)

No jasně! Dávej :)

Tak ja zitra vzkrisim notebook :)

Akoratme teda mrzelo, ze nikdo nehraje za Sisters of battle, takovej magor jsem asi jen ja, jenze ja nehraju na stole :-D 

To je hrozně dobře napsaný, fakt. A mimochodem, to, že záleží na odhodlání a pak hlavně na tom, kolikrát ten daný uděláš, nám říkala i naše cvičitelka na taiji. A to byla vicemistryně světa v taiji, takže o tom hádám taky něco věděla :-).

Brambůrka se potřebuje malilinko pochlubit, má dnes lovecky úspěšný den. Konečně potkala pikaču s čepičkou, a je to dokonce holčička! A taky chytla hafana (ten je ale vooošklivej) a figu borovů. Ještě jsem se honila za takovým divným mlokem, jak kdyby utekl Čapkovi z knihy a dost se se mnou pral. Trochu mne zklamalo, že je to vývoj té modré culíkaté mršky, už jsem na něj měla nastřádáno, ale dobrý. Úspěchy mne přiměly investovat do inkubátorů a asi se to vyplatilo, mám čtyři desetikilometrová vejce! Ovšem nejlepší překvápko čekalo u obchoďáku, zaparkovala jsem a z nearby vykoukl mazlik. Usoudila jsem, že kafe s kámoškou chvilku počká a vyrazila k nejbližší stopce. Dal se chytit na první ránu, brouček! Není můj první, ale je nejlepší.