tina jak ty chleby a ty vánočky, to jo, to je dobrý. Ale nejdou mi takový ty malý věci, ani to nikdy neumim nějak hezky ozdobit nebo nandat na talíř, to třeba ani sushi neumim nějak úhledně servírovat (ani nařezat na stejně velký kousky)
a to cukroví se mi tak různě kroutí nebo nafukuje, takže to pak ani nejde hezky slepovat k sobě...fakt nemám ten sicflajš
nejúžasnější cukroví vozívala na silvestra jedna známá, když jsem byla malá, vždycky v takový tý hliníkový piksle, jak se v tom vozily řízky na výlet, ta měla linecký třeba takový malý pasiánsový karty a tak, no fakt by to asi chtělo trénovat celej rok
ale teda nejhnusnější cukroví měla kdysi jedna kamarádka, to jsem vůbec nechápala, jak můžou jíst a jak to způsobili, chutnalo to jak slepovaný zubní pastou
vždycky děláme tolik, kolik sníme. dělám tak šest druhů a štolu, od některého jen poloviční dávku. a všechno jsou to druhy, které chutnají všem, akorát z nich má každý ještě svůj nejoblíbenější. já teda miluju všech těch asi šest. brácha vždycky jel hlavně po hnízdech a košíčcích. ale když už nebyly, jedl všechno ostatní.
ne, vážně. nevím, co bych v tom případě dělala, my prostě s odpuštěním žerem všechno. nepeču perníčky, ty nemá rád asi nikdo (ale když nějaké dostanem, tak se k čaji sní teda taky). a jen asi já mám fakt ráda vanilkové rohlíčky, ty si peču spíš pro sebe. ale jinak hnízda, košíčky, ořechy, pařížské rohlíčky, to může každý. 
