Vo veci eutanázie mám pre seba jasno - ANO ! Len ma trápi, že to je nesplnitelný sen . Na zaplatenie v zahraničí rozhodne nemám peniaze, a na tom, že by to mohla preplácať domáca zdravotná/sociáolna pojisťovna, sa môžem iba tak zasmiať. Dožitie v bolestiach a v nemohúcnosti, v najhoršom prípade si to ešte aj uvedomovať, je pre mňa to najobávanejšie . Ale ďakujem Makara za dobrý nápad s tým ,dať svoje želanie nejakou formou na papier a asi aj overiť u notára . Zatiaľ som hovorila s manželom / náne obaja rovnaký názor /, že si neprajem umelo predlžovať život - ale neviem, či by bol on, či ja, psychicky schopný súhlasiť napr. s vypnutím prístrojov a pod. ,ak by to bolo iba na ňom . Ale dúfam, že keď to bude na papieri, bude to pre toho partnera oslobodzujúce.
Co vás dnes zaujalo
Samantha ja len píšem, že u nas v nemocnici je tým oddelenie známe a kto môže,berie starkých preč, aspoň na iné oddelenie.
Viem o čom je debata, len vidim rozdiel v dobrovolnosti, ak nie je už iná možnosť a tymto, pre mňa uplne nepochopiteľný skutkom
A ze sa to deje dosť casto a nie len v nemocniciach je akymsi akoby utajovanými dejom
Blanka mať tú možnosť ešte pri plnom vedomí je isto ideál , ale presne, vacsinou to uz musí rozhodnúť niekto iný. Sňať bremeno tohto rozhodnutia z pleca príbuzných je asi to najlepšie, otázkou je, či sa ho niekto bude pýtať
Blankasejmout (nebo spíš zmenšit) tíhu rozhodování blízkých je jeden z důvodů, proč chci to dříve vyslovené přání sepsat.
Před dvěma lety umírala tchýně. Netrpěla - na rozdíl od tchána. "Naštěstí" to netrvalo dlouho, prognóza byla jednoznačná, ale i ten měsíc mu dal zabrat. Dokud jsme ji mohli krmit a ještě byla většinu času "s námi", tak jsme řešili, zda by se šla zvládnou domácí péče. Za pár dní už měla sondu a "byla pryč" hlavou. No a tělo to vzdalo za dalších pár dnů.
Janulik03 to je ten problém, že téma smrti nechtějí řešit lidé "předčasně" a když přijede vážná nemoc, tak to je jak hyenismus, vyptávat se nemocného, jaký má názor na přerušení/pokračování léčby.
Můj táta má 80 a spoustu nemocí, ale každou novou diagnózu či úraz bere stoicky s nezdolnou vírou v uzdravení nebo alespoň udržení snesitelného stavu. (Třeba vylézt na tebeik a ostříhat stromy
). Možná to s mámou mají probrané a nás "děti" z toho zatím vynechávají.
Blanka Předem vyslovené přání je dobrá volba, útěšnému konci napomůže. A uleví dopředu i představa, že člověk nebude trápit své blízké.
Jen na tom vidím jednu nevýhodu - zapomíná se na instinkt přežití.
Možná se stáví, že někdo trpí, ale přesto chce žít. I když si předtím představoval, že to tak nebude.
A mnozí z těch, co byli oživováni, žili poté ještě hezký život.
Janulik03Já vím, že víš, o čem se píše. A nechci ti jitřit rány, asi jsi plná pocitu beznaděje. Chápu to, člověka to s.re.
Makara vyzerá to že tvoj otec, alebo obaja rodičia to maju vyspiriadane tak, že pride čo príde, kym sa dá, budú robiť pre seba všetko a ono to vacsinou im vyjde
Otec bol presne ten typ, v kondícii, nejaké diagnozy boli, ale on si moc nepripúšťal, nie ze by to zanedbával, ale fyzicky nakal, presne ako píšeš, strihať stromky na rebríku, vyniesť komin a pod.
A ked sa mu sral v noci uraz a bolo to vážne, prvý deň v nemocnici bol dobre naladený, mal lieky od bolesti a myslime si, ze ked na ďalší deň pochopil ako je to vážne, rak to vzdal. A išlo to príliš rýchlo. Mal úžasnú lekárku a bolo to dôstojné, napriek tomu ze bol kovid ,tak ma za nim pustila sa rozlúčiť aj ked už nevnímal.
Kiež by to tak mohlo byť aj u nás
Strašně moc mi vadí plošné odsuzování nekvalitní péče o staré lidi na různých internách a odděleních péče LDN...čímž nechci říci,že je to na nich vždy ok!
Nejčastějšími kritiky jsou příbuzní,kteří netuší,co taková celodenní péče obnáší...ano,pečující ji musí dělat srdcem a ne pro peníze...ovšem kdo tuhle práci chce doopravdy dělat???Je velmi špatně placená,kvalitního personálu je velmi málo...smekám před všemi,kteří tuto práci dělají poctivě,den za dnem...
barbucha já souhlasím. Z čistě sobeckých důvodů i pro zdravého za určitých okolností, ale uznávám, že to tady projít nemůže.
Samantha toto co som spomenula sa netykalo priamo mňa, my sme nemali túto skúsenosť, ale kamarátka takto dopadla s mamou. A znami zas dali babku do domova, kde to bolo krásne, platili strašne prachy a potom im babku doslova drzali na oblbovakoch a návštevu museli ohlasovať a babku im prebrali. Az to odhalili. Bol z toho dosť škandál, babku si vzali, dnes stále behá po dvore, nakoniec sa rozhodli ju nechať u seba. Myslim že im aj niečo zaplatili ,ale to uz neviem na isto.
Maureen paušálne kritizovať som si nedovolila. Je to jedno oddelenie v nemocnici a aj keď chápem, že je ich málo, je to ťažké, tak aj fak si za týmto stojím.
Ano, tí čo sa starajú majú obdiv, len toto nie je jedna pani povedala
Maureen moje zmínka o LDN vůbec nebyla kritikou tam poskytované péče. Pro sebe si pod to ve zkratce zahrnuji jakékoliv zařízení pečující o trvale nesoběstačného člověka v těch nejzákladnějších potřebách.
Prostě teď to mám pro sebe srovnané tak, že jsem zatím měla krásný život a smrti se nebojím. Jen nechci přežívat. Jo, možná názor změním, až to přijde. A pak se dá to předem vyslovené přání změnit.
Když já mám pocit, že na diskuzi o umírání nejsou vždy připraveni ani lékaři. Jedná kamarádka jezdí s rychlou a druhá dělá intenzivní medicínu v Ústí pod prof. Černým. Měli jsme dost zajímavou debatu na silvestra a třeba říkala, že rozhodnutí o marně péči vždy hodí na ty intenzivisty, i v situaci, kdy je to třeba onkologicky pacient, takže je relativně dost času to probrat než se dostane k nim na oddeleni.
Ta záchranářka zas, že se jim ne úplně výjimečně stane, že dorazí k umírajícímu a příbuzní čekají na zázrak, přitom ona vidí z papírů i na tom člověku, že je fakt na konci a převoz mu nijak neulevi, ani nepomůže. Někdy je přesvědčí, někdy ne, smutné je, když umře během toho harcování souvisejícím s převozem, místo obklopeného rodinou ve svý posteli.
Takže jedna věc je aktivní eutanazie, druhá je "nebránit umírání". Různě se to zaměňuje, ale můj názor je, že hodně prostoru ještě tady aniž by jsme se museli bavit o aktivní eutanazii.
S pokrokem intenzivní medicíny jsou tyto otázky stále naléhavější, protože rčení: současná medicína je schopna udržet pacienty až do smrti nabývá netušených rozměrů a za mně mnohdy je to až obludné.
Jinak teda za eutanazii jsem všemi deseti. poslední dvě sebevraždy, o kterých jsem slyšela víc než jen JPP, by se sice ani jedna na eutanazii nekvalifikovala v žádném případě, na druhou stranu, kdyby ti lidé věděli, že když toho aktivního činu už nebudou schopni, tak jim to společnost pomůže zařídit, možná by žili déle. Kdo ví.
Blanka to je ta věc, že o marné péči nemůžou rozhodovat příbuzní. Mají být zahrnuti, ale je to odborné rozhodnutí. Ty nemáš jak posoudit,jestli ta péče blízkému člověku ještě prospěje. Jsou lidi, co jsou zastávají názor, že by se mělo vyzkoušet vždy všechno, ale já jsem přesvědčená, že to často dělají kvůli sobě a ne kvůli umírajícímu.
Jinak to dříve vysloveně přání není úplně samospasné, platí jen v předvídatelných případech, více méně v situacích, kdy to s tebou nějaky lékař probral vzhledem ke zdravotnímu stavu.
continuity napsalas to i za me. vsecko.
Makara ja nechci bořit babovicky, ale pouze fakt, že člověk není soběstačný a někdo ho musí nakrmit a přibalit, ho nekvalifikuje k eutanazii asi nikde v civilizovaném světě. Pochybuji, že by to takto prošlo tady v ČR.
Jinak to dříve vysloveně přání není úplně samospasné, platí jen v předvídatelných případech, více méně v situacích, kdy to s tebou nějaky lékař probral vzhledem ke zdravotnímu stavu.
Platí vždycky, vždyť u toho máš i potvrzení lékaře (stačí praktik, tvůj závodní apod.), že to s tebou probral a poučil tě o následcích. Obecně, ne k aktuálnímu zdravotnímu stavu - to bys to musela sepisovat vždycky znova a znova.
Já ho mám, nechala jsem si to vložit do mojí zdravotní dokumentace.
Jinak vidím, že se tady všechny shodneme 
Nevím, proč by o sobě člověk nemoh rozhodovat sám, přece to dělá celej život, tak proč ne i o svým konci!
Jak jsou to dvě související témata a debatujeme na dálku, tak hned dojde k nedorozumění.
Primárně vyjadřuju svůj postoj nebýt léčena za určitých okolností. A na tom trvám - být krmená a prebalovaná bez vyhlídky na zlepšení, pak opravdu nechci být zachraňována, když mě stihne infarkt nebo mrtvice. Viz tvůj jiný příspěvek o volání záchranky k lidem v terminálnímu stadiu (jo, vím že nesoběstačnost není vždy spojena s umíráním).
Druhá věc je, že kdyby mne postihla nějaká fatální diagnóza (třeba ALS), tak bych chtěla mít volbu odchodu - s ohledem na okolí raději formou asistované sebevraždy, než eutanazie, i když nakonec v tom zase až tak velký rozdíl není.
barbucha podporila bych to. Jen to bude pravne asi dost tezky ohlidat, aby nekoho nenechali treba laskavi pribuzni "utratit" kvuli dedictvi apod. Ty obstrukce asi jsou nezbytny.
No toho bych se nebála, to rozhodnutí je na dotyčným, ne na příbuznejch.
Já těm obstrukcím taky rozumím, ale tady to musej ti nebožáci ještě ke všemu honit přes hranice, a to už je pro většinu neproveditelný...
Něco z toho skutečně řeší to dříve vyslovený přání, pokud odmítám resuscitaci a umělou výživu, tak je prakticky půl hotovo 
přičemž když si ještě k tomu naopak výslovně vyžádáš tlumení bolesti a psychickýho utrpení, máš vystaráno.
barbuchano právě, podle zákona to musí být dříve predvidatelna situace.
2) Poskytovatel bude brát zřetel na dříve vyslovené přání pacienta, má-li ho k dispozici, a to za podmínky, že v době poskytování zdravotních služeb nastala předvídatelná situace, k níž se dříve vyslovené přání vztahuje, a pacient je v takovém zdravotním stavu, kdy není schopen vyslovit nový souhlas nebo nesouhlas.
Další věc je, že třeba záchranka ten papír nemá, takže tě prostě zaintubuji, odvezou někam na urgent a tam tě začnou zachraňovat. Tuhle to nejaky lekar popisoval. I se vědělo, že pacient má něco podepsané (ani to nebyl úraz, ale nějaké pokročilé stadium rakoviny tuším), ale nebyli schopni se k té dokumentaci uprostřed noci dostat. Tak ho nakonec zachraňovali a jak s tím jednou začnou, není to už možné jen tak přerušit.
