Vždy se můžeme ptát, jestli je v Číně na tom psychicky lépe dítě privilegovaných rodičů, které je od nevidím do nevidím ve škole nebo dítě, co maká někde ve fabrice a nevi, jestli vůbec bude mít večeři.
Ono se pak to školní příkoří psychicky snáší úplně jinak, když si to člověk vybere. Pokud to je postavené tak, že mají privilegium, že můžou vůbec chodit do dobré školy, je to úplně jiné.
Nakonec tady ty soukromé školy jsou taky pěkně náročné, pokud dítě není zrovna u Waldorfu.
Jos jak koukám na ten náš školní systém, tak koukám, vlastně se lidem, co mají prostředky vůbec nedivím, že tlačí děti do soukromých škol. Studuje se neúměrně dlouho, většinou o rok déle než jinde a ty výsledky tomu úplné neodpovídají. Maturitní úroveň z cizího jazyka je B1 (po sestiaz deseti letech studií 
), standartní matika je výslovně lehká a to jí neudělá 13 procent dětí.
Celé je to neúměrně postavené na šprtání faktů než opravdovém porozumění a nějaké tvořivé práci. Dítě ve čtvrtek přilezlo ze školy s obrázkem pneumotoraxu a vůbec nechápalo, o co jde, přitom zrovna tohle lze jednoduše vysvětlit. Btw za nás se učila biologie člověka celý rok, oni to mají najednou zhuštěné na pololetí. Proč?!
continuity nechci srovnávat děti uvnitř Číny, protože mi to z vnějšího pohledu přijde podobné co do vlivu na psychiku - ani v jedné situaci se jich nikdo moc neptá, prostě dělají to, k čemu je okolnosti nutí. A jasně, kdybych se zeptala dvou Číňanů, vyberou si spíš to privilegované postavení (a já v jejich situaci asi taky
).
Spíš bych to chtěla srovnat s přístupem u nás, protože se mi moc nezdají ty tlaky, že to tam mají 100% lepší a my bychom taky měli víc zamakat. Neříkám, že naše školství tak, jak je teď, je dokonalé, ale současný stav s trendem braní ohledu na psychické zdraví, mi pořád přijde udržitelnější (jen se to teda nesmí přešvihnout na druhou stranu) a šla bych spíš jiným směrem: 1) nezabít dětskou zvídavost už v 1. třídě a za 2) efektivně vyhledávat talenty a rozvíjet je, ať už je to talent k čemukoli, třeba řemeslu. Nemusí být všichni nadření v každé oblasti.
Anema a taky se to stadium otroka dost malo slucuje s tim trendem nechat dite si rozhodnout o svych vecech a pokud mozno mu vyhovet
S ohledem na psychické zdraví se dnes nesmí zkoušet před tabulí a diskutuje se, jestli by neměly být domácí úkoly dobrovolné. Za neúměrnou zátěž se kolikrát považuje, když dítě dostane referát.
Já nikde nepíšu,že to mají 100% lepší, ale víc se maká všude, kde jsem měla nějakou možnost to videt, jak v Azii tak v Americe. Je fér volba víc preferovat psychické zdraví a menší tlak na výkon, jen bychom měli vážně upozadit tu materiální stránku. Akorát já na sociálních sítích zároveň čtu, že dvě děti se nedají vychovat v byte 2+1, protože tam trpí nedostatkem soukromi a lepší je tudíž dítě žádné.
Když to hodně zjednodusim a parafrázuji: jen zlomek lidí na planetě si může dovolit pracovat šest hodin denně a zároveň mít nejnovějšího iphona.
Kokoska fakt si představuju ten přechod. Ok, včera to bylo podle tebe, ale dneska máš třetí narozeniny, na slovo mě budeš poslouchat! A pak bum, přece ti nebudu říkat, co máš dělat, jsi dospělý, se zorientuj!
Anema zas to přísloví neber tak doslova. Spíš se koukni na ty motivační videa čínských rodičů. Tam je každá hra promyšlená a vede dítě k něčemu.
Že se k dětem chováš jako k dospělým, ještě neznamená, že jim nepomůžes (já například pomůžu i kolegům, když přijdou a ti jsou už dospělí davno). Ale ve 14 na jakukoliv výchovu pozdě a mají se brát jako rovnocenní partneři. To se tím myslí, než to, že je vykopnes a dál se nestaras.
continuity jasně, je to o prioritách. Než jakékoliv materiálno, si radši vyberu psychicky vyrovnaný život. To ale neznamená proflákaný, naopak, mít nějaký smysl je nutné. Ten rozhovor, co jsem na něj odkazovala na minulé stránce, je přesně o tom.
continuity jo, takový videa na mě často skáčou, to je fakt, obdivuju, jak se do toho zapojují ti rodiče, ty jo, vlastně skoro pořád jsou to tatínci, takže asi už taky na budoucnosti dětí pracují i oni?
No, já považuju za základní rys dospělosti umět dělat zodpovědná rozhodnutí, resp. umět pak tu zodpovědnost za ně unést a nemyslím si, že by se to kdokoliv v postavení otroka mohl najednou dobře, byť s pomocí, naučit, zvlášť když píšeš, že ve 14 je na výchovu pozdě. Ale asi toho otroka taky chápu moc doslovně? 
Anema myslim, ze je to spis mineno tak, ze "otrok" by se mel podrizovat te vychove, vzdelavat se, nechat se vest, aby se stal lepsim a neco umel. Zaroven aby se umel v dobrem podridit autorite a zvykl si na nejaky rezim, ale ne ze ho bude nekdo jen tyranizovat a nutit ho slepe plnit prikazy.
Anema moje starší dítě si střední školu vybralo samo a mladší v tom taky zatim nechavám. Jako chápu, že je to pro ně těžké, ale je to jejich život, ne můj.
Taky jsem na ně nechala rozhodnutí o rovnátkách, doktorka se divila, když jsem tam přišla na konzultaci i s ní, prý stačí rodič.
Zrovna taky si ale spíš myslím, že dnesni trend je stavet dítě před stovky drobných nepodstatných rozhodnutí typu jestli triko s králíčkem nabo kočičkou, ale do těch zásadních věcí je rodiče natlačí až nepřiměřeně. Osobně jsem za větší rovnováhu a ty fakt pro život podstatné věci už bez nich nerozhoduji hodně dlouho. Taky prázdninový program je už z části na nich několik let.
continuity tak 6hodin denne nikdo nepolemizuje, ale ja jsem vazne rada, ze uz nemusim mit treba 7sluzeb, po kterych nejdu domu, jako mela minula generace. Tj obetovat zivot profesi. Nebo takhle...kdyz prijdu domu a tam bude cisto, teplo, plna lednicka, budu mit plnou skrin cisteho obleceni a o deti bude postarano, tak to asi zvladnu. Bohuzel tahle varianta neni uplne hre. Takze se treba tem Korejkam vubec nedivim, ze nemaji zajem o dalsi smenu doma a radsi ty deti nemaji vubec (a nevdavaji se).
A ono delsi cas v praci/na uceni taky neznamena vyssi efektivitu. Tady na tom nejsme jeste nejhur, rekla bych ze smerem na jih produktivita prace klesa dost vyrazne.
Kokoska uznávám, byla to nadsázka a dohnala jsem to předtím do extrému, ale pořád si myslím, že, když se někdo nechá většinu života vést a bude se podřizovat výchově, těžko se pak najednou bude učit rozhodovat. Nechápu, proč by ten přístup nemohl být konzistentní.
continuity Ale ty volby by měly být přiměřené věku, o oblečení si moje předškolní holky v rámci nějakých mezí rozhodují dávno (ale ne tou manipulací "ty se nechceš oblékat? Tak pojď honem, chceš tohle modré nebo červené triko?"), základní školu vybereme my (ale kdyby se dceři na některé z nich hodně nelíbilo, vezmu to v potaz).
continuity s tou skolou - predpokladam, ze pises o strednej skole (gymnazium). Ak by si vybrala nejaku odbornu/praktickú skolu, tiez by si to nechala na nej?
Proč si to na sebe vztáhnou vždy ti, které jsem vůbec nemyslela? zrovna lékařská profese je jedna z těch, kde jsou lidi i dnes schopni dřít do úmoru.
Mrakoplas kdyby jevila talent na to řemeslo tak určitě jo, asi bych se víc vyptávala na důvody, kdyby si vybrali něco bez maturity. ja jim říkám pořád, že jeden ze smyslu vzdělání je, aby měly pořád otevřenych co nejvíc cest.
Ale znám několik lidí i v mojí generaci, co je rodiče dotlačili na školu bez ohledu na názor dítěte a nebylo to dobře. já jsem si musela doma s matkou vyhadat i VS. (Ona sama přitom svoji práci upřímně nenáviděla). Takže možná jsem opačný extrém, ale opravdu to hodně nechávám na dětech.
continuity ja som v tomto s tebou, len ma to prekvapilo. Nedavno tu bola o tom debata, kde som pisala ako priklad toho stolara, ktoreho isiel studovat znamej syn (tuzil po tom, ide mu to) a ze by som deti na gymnazium tiez netlacila ak by tuzili po niecom inom, alebo by som videla, ze sa tam budu akurat trapit. Ale mala som pocit, ze som s tymto nazorom osamotena a nic ine ako gymnazium tu nepripada v uvahu.
Anema my jsme základku vybrali, ale syn tam chtěl taky. Pak jsme se s ním radili ohledně výběru paní učitelky (chodil na program pro předškoláky a znal je) a sportovní x klasická třída.
můj muž taky VŠ nemá a živí se docela slušně. Jeden kluk od kamaráda se třeba pořád hrabě v motorkách. Řešili chvíli, jestli ho místo automechanika nedat na školu kam chodil muž a ten jim to nakonec vymluvil.
Já mám kritérium, že práce musí člověka bavit a podle možností ho uživit aniž by se v ní sedrel. Ideálně pokud může během života nějak změnit obor, to bude myslím pořád častější.
