Ježíš! ještě že jste to následně víc rozepsaly! U těch prvotních přísvěvků ve stylu dítě si vybralo samo první třídu, mi spadla čelist a říkala si, jak se to teď dělá, že má předškolák povědomí o základkách a sám si vybírá. Jsem si představovala nějaký veletrh základek nebo prezentace ve školkách
Naše dítě řeklo, že jde tam, kam kámošky, ale nebrala jsem to jako jeho výběr. Kdybych hodně chtěla, tak toho předškoláka asi dokážu zmanipulovat, aby si vybral dle mého výběru.
Co kámošky bylo pravidlo po celou základku. Naštěstí v devítce už to přešlo. Vrhnout se jinam než kamarádky byla ochotná jen jednou. V páté třídě chtěla jít na sportovní gymnázium do třídy pro lyžování/snowboard. Tehdy to byla snad jedna škola v Liberci a druhá /to byla tuším ZŠ/ někde na Šumavě. Od nás cesta autem tak 4-5 hodin, takže buď internát nebo přesídlit celá rodina nebo jeden z nás rodičů. To bylo hodně těžký rozhodování. A zajimalo by mě. Pustili byste šesťáka na intr? Nebo byste se přesunuli s ním? Nebo byste mu to zatrhli? Dítě tehdy jezdilo příležitostně, bez závodů. Myšlenku na závodní kariéru dceři vnukli a nás k tomu přesvědčovali její instruktoři.
