Já usnu jedině na břiše, odnepaměti. A na břiše jsem spala i jako těhotná, v posledních měsících teda různě podložená, spíš břichobok, ale aspoň trochu "jako na břiše".
Děti se placatý nenarodily :-)
Usnout na zádech je pro mě nepředstavitelný. Což je prý známka bezstarostnosti a sebevědomí, hm.
ja si to nejvic zhorsila,ze lezim na levem boku a cumim do tabletu.:-D
Ja delala psi kusy.Spala jen na zadech,povlak musi byt hladky a polstar tvrdsi kvuli vlasum(to tedy delam do ted)a ruku si musim podkladat polstarkem.:-D
A jeste mam masku na oci ac mame venkovni rolety ,ale ta mi trochu cucha rasy.:-)
Známkou sebevědomí je na zádech neusínat nebo usínat?
Ja neviem spať narovnaná, rada spím v klbku. V prípade spánku na bruchu som vždy trochu natočená vľavo, ľavú nohu mám pokrčenú, pravú mám vystretú, ľavú tuku pod hlavou, pravú za chrbátom. Musela som si ľahnúť aby som to vedela popísať 
Já mám ještě takovou zvláštní libůstku, že když usínám na zádech, tak je mi příjemný ležet v posteli našikmo, ne rovně. Nevím proč, nejde o polohu těla, jen jeho rozmístění na ploše matrace, ale prostě je to o moc lepší. A když jsem v dětství měla postel přiraženou ke zdi, usínala jsem nejraději otočená na boku nalepená zády k té zdi, aby se jí chodidla a záda mohla dotýkat, příjemně to chladilo.
Můj milý usne jedině na zádech, se všema končetinama rovně nataženýma, ruce podél těla. Asi nějakej zakořeněnej zvyk ze školky
Popsalas' to srozumitelně. Spávám skoro stejně. Akorát jsem si kdysi dávno navykla dávat v jakékoli pozici horní ruku přes hlavu, pokud možno přes oči. Kdysi jsme byli někde na horách, velká skupina lidí. Můj tehdy ještě ne manžel za námi dojel pozdě v noci, tma, plná chalupa zakuklených housenek ve spacácích. Prý mne poznal okamžitě.
Jen se mi ta ruka občas odkrví:-(
Ja spím v rovnakej polohe :D Prípadne ešte na pravom boku, nohy pokrčené a ruky medzi kolenami. Neviem tiež spať s hlavou na ruke, musím si dať na ruku vankúš, inak ma stále niečo tlačí. Asi mám kockatú hlavu
Tak tak, ruku pod vankúšom. Aj keď ten sa stále zmenšuje. Aktuálne mám malinký vankúš, niekedy spím bez vankúša. A to som začínala s obrovským.
Ruku cez oči? Uff to by som nedala. Neznesiem ani masku. Som to skúšala, lebo v spálni je veľké svetlo z ulice, nešlo to. Kúpila som tmavú roletu a je to fajn. Povedala by som, že aj lepšie spím.
Mám ale dojem, že sme kúpili zbytočne veľkú posteľ. Trochu sa v nej strácam 
Usínat/spát. Jsem si říkala, že to není šťastná formulace :-)
budte rada.Maska je navykova.
Ale zas je fajn,ze ac se deje co se deje nasadim masku a spim do peti minut.:-)
Ovsem hotovy nestesti kdyz ji zapomanu,kdyz spim nekde jinde.:-/
Spaní na zádech nám doporučovali na józe, už si nepamatuji kvůli čemu, ale pravda je, že když jsem nemohla kvůli bolestem zad spát, tak lehnutí si právě na záda a pokrčení nohou v kolenou byla úlevová pozice.
Jsme teda všechny svorně tvrdily, že bychom tak neusnuly, ale hádejte co, při závěrečném uvolnění a takovém tom uvědomování si jednotlivých částí těla, kdy se jsme ležely právě na zádech na karimatce pod dekou, skoro vždy někdo usnul, mě nevyjímaje, a to prosím v 11 dopoledne, přičemž většina z nás tam přiklusala s pěnou na rtech a následně se do nějakého aktivního procesu zase vracela.
Z toho vyvozuji, že by se to asi dalo naučit i doma v posteli, ale nějak mi k tomu chybí trpělivost.
Tak to dává smysl. A vysvětluje, proč je mi ležet na zádech vysloveně nepříjemné. Cítím se ohrožena. A proto taky asi ta ruka přes obličej.
A ještě neumím spát nepřikrytá. I v horku musím přes sebe hodit něco malého tenkého, aspoň šátek žmuchlat rukama u brady.
Aj sa s maskou budíte? Ja sa v noci krútim, hneď by bola dolu z hlavy.
taky musim mit prikryvku.:-)
nekdy jo nekdy ne.:-)
A ešte ma napadlo, že niekedy sa túlim k prikrývke. Prehodím nohu a ruku cez prikrývku a túlim sa k nej. 
To ale len keď je teplo. V zime mám prikrývku až po uši, niekedy kradnej aj druhú. Som chopná spať pod dvoma zimnými prikrývkami.
Ja spim s rukou pres oci/oblicej. Manzel se mi smeje "hodinar" (celou noc se divam, kolik je hodin)
Neni vas mily muj manzel, pro nej je vrchol odvazu sepnout si ty ruce na brise. O peclive srovnane a narovnane pokryvce nemluvim . Jeste ho stve, ze ja se prikryju jak mi to vyjde a klidne i na sirku, abych zakryla i dceru. V beznem zivote puntickar neni.
