Přiznání

Do svých patnácti let jsem spala s hlavou pod peřinou, protože jsem se bála tmy :D Pak jsem se to naštěstí postupně odnaučila.

To je přesně ono!

Tady se spí!

Ale jak někdo mluvil o přeležený/odkrvený ruce... vzpomněla jsem si, jak jsem si ji jednou řádně přeležela taky. Dočista dočista, vůbec jsem ji necítila. Když jsem se krátce vzbudila a druhou rukou v posteli zavadila o bezvládně ležící, cizí válcovitý, dlouhý, suchý, teplý předmět... myslela jsem si že je to had!

V životě jsem tak rychle z postele nevylítla

Přítel si takhle málem rozbil ciferník. Spal s rukou za hlavou a po probuzení, jak ji zvedl, tak se mu samovolně zřítila přímo do obličeje.

No to je přesný, peřina musí být narovnaná, leží jak prkno, zcela rovně. Nedejbože, abych mu tu posvátnou pozici nějak narušila, to je pak zas nějakýho štelování a upravování, aby všechno bylo na svém místě

Hora neumytého nádobí nebo židle přetékající roznošeným šatstvem ho naopak nijak neruší, zatímco já můžu vyskočit z kůže

Něco podobného se mi stalo taky. Ten pocit něco po mně leze!  Jednou se mi odkrvily obě ruce najednou. Byly úplně mrtvé! Aby se zpět prokrvily, musí se změnit poloha, jenže otoč se, když nemáš ruce!  

Neviem v akej polohe spím. (asi to večerné víno), ale viem v akej sa budím. Strašnej. Horná polovica tela dolu tvárou, spodna hore bruchom, nohy nabok , kolená pokrčené. Kým pochopím, kde je ktorý koniec a akým smerom sa otočiť, aby som sa nezauzlovala, jeden sa aj preberie. A že z čoho ma bolieva chrbát? Hmmm

Chcem sa priznať, že fakt nemám rada našu upratovačku. Strašná všetečnica. stále tu komentovala ako sa nedtaráme o kvety v kancelárii a podobné kecy. Ale aby umyla poriadne aj na toaletách to nie. Tak som ju upozornila na to, ze by sa mala lepšie snažiť a za odmenu som si našla ráno preliate kvety. Držiak na papier v toaletách mal na sebe zas nános prachu. Grrrrr.

Ešte že koncom roka končí. 

Muhehe, no o o tom přesně mluvím, že mě to vždycky vzbudí až, když ji mám kompletně odkrvenou a bez citu a v tu chvíli se z ní stává v posteli dost nebezpečnej předmět. Proto je pro mě nejen usínání, ale i samotný spaní, na břiše zhola nemožný, protože tam tu ruku pod tu hlavu v téhle pozici vždycky narvu.

Hu, obě ruce dřevěné, to bych asi začala panikařit. Já tu mrtvou vždycky tak všelijak přehazuju a natřásám, co bych si počala s oběma?!

my sme raz mali šialenú búrku, keď som zrovna bola večer v kaviarni s kamarátkami. Vypadol prúd v celej dedine, prišla som po tme potichučky domov, prezliekla sa pri svetle sviečky do pyžama, ľahla do postele a zaspala. Mama sa zobudila, a keďže netušila, či som doma, vošla do mojej izby, ale v tej tme nevidela ani len obrys tela, tak ju nenapadlo nič lepšie, ako chytiť ma za nohu. V živote som tak nejačala

Jsem se hecla a vyrobila si undercut. Do nového roku to vydržím, pak si to nechám u kadeřnice nějak zkulturnit. Ale ten pocit vyholeného krku :-))

Paneboze, my spime se stejnym chlapem 

Kdybych vas nevidela na fotkach verila bych, ze pracujeme spolu. Ale ta nase nekonci.

Haha, jistě je jich víc

Zkoušely jste na usnutí nějakou relaxační hudbu? Já jsem si stáhla aplikaci do nového mobilu a občas si pouštím jednu melodii. Ale ne vždycky to snesu.

A přiznávám se, dneska jsem doma nic neudělala, jsem nějaká líná.

Včera po príchode domov som zistila, že otec je marod. Teplota a nádcha. Hned chytám paniku, v jeho veku žiadna sranda. Zajtra idem preč, dcera sa dušuje, že sa nemám prečo stresovať, ved sú doma a postaraju sa o neho. Elzička nechcela íst ku mne domov, zostala až do večera s ním . Nemám náladu nikam ísť, a dnes ešte aj firemný večierok musím absolvovať. Kurňa. 

Biatlon je mi úplně u zadku.

Ja mám obľúbenú jednu pieseň od Pink Floyd, (Marooned). Keď sa mi nedarí zaspať, tak si ju úplne tichučko pustím a celkom to na mňa funguje.

Jakej biatlon?

(Ale jo, zaregistrovala jsem jeden titulek na titulce Metra, který si beru, abych ráno v metru neusnula. Jinak je mi biatlon tamtéž.)